Chocolate Eyes I. [HP FF]✔

24. - ,,Teď mě už nepřekvapí nic."

5.1.1977

Peter se naposledy ohlédl do pokoje, kde všichni spali a potichu zavřel dveře. Poškrábal se na předloktí, které ho od Vánoc neskutečně pálilo. Netušil, že to Znamení bude doopravdy na té ruce cítit.

Znechuceně se na něj podíval a narovnal si rukáv. Znovu se ohlédl ke dveřím. Proklínal se. Ale nic jiného bohužel dělat nemohl.

Xxx

,,Tak řekneš mi to?" odfrkla si znechuceně. Při pohledu na Petera se ale cítila znechucená pořád. Znaveně se podívala se na Luciuse.

,,Zatím o ničem nevím!" zopakoval znovu Peter svým otravným pisklavým hláskem a se strachem v očích se na ni díval. Bellatrix se moc líbilo, jak mohla cítit jeho strach.

,,Ty nevíš o ničem furt! Přísahal si Pánovi zla věrnost. Může tě kdykoli zabít, na to nezapomínej, Petere!" sykla na něj.

,,Nevím jakou! Nech mě jít a zjistím to!" odporoval a pokusil se jí vyškubnout. Lucius se na něj varovně podíval. 

,,Moc dobře vím, že to víš, nehraj to, Petere!" ušklíbla se Bellatrix a shodila ho na zem. ,,Luciusi," pobídla ho. On moc dobře věděl, co se má dělat s lidmi, kteří neposlouchají.

,,Crucio! To tě naučí poslouchat!"

Xxx

7.1.1977

Thomas se na ni překvapeně podíval a šáhl jí na vlasy. ,,Tak počkat, Josephine! U Merlinových zlatých vlasů, proč máš sakra svoje hnědé vlasy?"

Josephine se zaraženě podívala. Právě vyšla z učebny formulí a on jí nenechá ani vydechnout! Měli v plánu jít po škole do knihovny, ale místo toho se bude pán ptát co má s vlasy! ,,Že by mudlovská barva na vlasy?"

Popravdě, Thomas nebyl první člověk, který se jí zeptal, jak si zvládla obarvit svoje vlasy zpět. Většina školy měla pořád červené vlasy, takže se jí každý druhý ptal, jak to udělala. Ráno ji napadla jedna lež s mudlovskou barvou, které se držela po zbytek dne.

Thomas se na ni nedůvěřivě podíval - až moc dobře ji znal. ,,Joseph, neříkala jsi náhodou, že ty barvy jsou na nic a vůbec nefungujou?"

Josephine se nervózně zasmála a protočila oči. ,,Řeknu ti to v knihovně," ujistila ho.

,,No to bych teda prosil! Tyhle debilní vlasy mě fakt už nebavěj!"

Xxx

Jakmile vešli do knihovny, Josephine čapla první knihu, kterou uviděla a oba si šli sednou k jejich oblíbenému místu v knihovně. Což je u části, kde není povolený vstup.

,,Mluv, prosím tě," pobídl ji nedočkavě.

,,Ale budeš mlčet, nebo-" nestihla doříct větu, protože se Thomas nadechl, že jí něčím důležitým poučí.

,,Josephine, řekl jsem snad někdy někomu nějaké tvoje tajemství?" podíval se jí přímo do očí a vybízel odpověď. Před tím, než stačila odpovědět, udělal to za ni. ,,Ne. Takže buď v klidu, jasné?"

,,Dobře. Víš jak jsem ležela na ošetřovně? Tam jsem tam jen tak ze vzduchu vyčarovala kapesník, no chápeš to?"

Thomas se na ni udiveně podíval, ale jakmile uviděl, jak Josephine začaly červenat oči, okamžitě se ji pokusil uklidnit. ,,Hele, klid, uklidni se, jo?"

,,Tebe neštve, že jsem ti to neřekla dřív?" ujišťovala se.

,,Každý má svoje tajemství, Josephine. Takže, ty sis jen tak obarvila vlasy na hnědo?" zeptal se pro jistotu, jestli to pořádně pochopil.

,,Jo." vydechla a rychle otevřela knihu, protože kolem nich zrovna procházela madame Pinceová.

,,Mám vědět ještě něco?" ujišťoval se Thomas. ,,Třeba jestli nejsi zamilovaná do Siriuse Blacka?" uchechtl se a Josephine vytřeštila oči.

,,Pro Merlina, jen to ne!" ušklíbla se, když viděla Thomasův obličej. ,,Ale jsi blízko!" řekla po chvíli. Jeden důvod byl ten, že ho chtěla vyděsit a druhý byl ten, že je to její nejlepší kamarád a přece jenom by mu to říct mohla.

,,Počkej... Remus Lupin, že jo?" podíval se na ni podezřívavě. Josephine se nervózně usmála a zakryla si obličej knížkou. ,,Pořád po něm pokukuješ, viděl jsem tě!" Zasmál se.

Josephine se na něj taky zasmála. ,,Překvapuje tě to?"

,,Teď mě už nepřekvapí nic." ušklíbl se nakonec, popadl knížku, kterou měla v ruce a začal si ji číst.