Chocolate Eyes I. [HP FF]✔

31. - Běžící vlkodlak

11.2.1977

,,Toto je květina, která ve světě kouzelníků sym-"

Josephine jí skočila do řeči. ,,Symbolizuje mír, paní profesorko,"

Profesorka Prýtová nesnášela, když jí někdo skočil do řeči, ale Josephine byla její oblíbená a na bylinkářství velice nadaná studentka. Přikývla. ,,Správně, slečno Potterová," usmála se. ,,Pět bodů pro Nebelvír."

,,Jak již řekla slečna Potterová," podívala se na ni a pokračovala ve výkladu. ,,Tato rostlina symbolizuje mír. Ví někdo, jak se jmenuje?" zeptala se a ukázala na zlatavou rostlinu v květináči.

Když všichni mlčeli, Josephine zvedla ruku. ,,Zlatoska pravá,"

Profesorka se usmála a přidala Nebelvíru dalších pět bodů. Když mávla hůlkou, poslala každou rostlinu ke dvojici, co seděla spolu.

Nebelvírští se usmáli a jeden jejich spolužák z Havraspáru se k Josephine naklonil a řekl: ,,Myslím, že bys měla chodit do Mrzimoru, Joseph," zasmál se. Josephine na to nestihla odpovědět, protože někdo zaklepal na dveře skleníku. Všichni utichli a podívali se na ně.

,,Dále," prohodila nepřítomně profesorka a do skleníků vešel Sam. Sam Massey z Mrzimoru, který od ledna chodil s Amaliou.

,,Ach, co byste potřeboval, Same?" zeptala se ho mile.

,,Pan ředitel mě poslal pro Josephine Potterovou. Prý s ní potřebuje něco pořešit."

Josephine se zmateně zvedla ze židle a podívala se na profesorku, než se Samem vyšla ze skleníku. Skoro celou cestu mlčeli, protože si zkrátka neměli co říct.

,,Měli jste bylinkářství, co?" zeptal se naprosto zbytečně.

,,Očividně," odvětila suše.

Zase bylo chvilku ticho. Když se už blížili k ředitelně, snažila se si s ním povídat. Josephine nikdy moc dlouho nevydrží mlčet.

,,Netušíš proč mě zavolal?"

,,Nevím, ale asi to bude důležité," pokrčil rameny a zamumlal heslo k chrličovi. Pak rychle odešel.

Josephine vyšla po schodech a zaklepala na těžké dřevěné dveře.

Zevnitř se ozval pokyn, aby vešla.

,,Bonbóny?" zeptal se Brumbál hned, jak usedla do křesla před jeho pracovní stůl obložený papíry.

,,Ne, to je dobrý," usmála se a nervózně chytla opěralo křesla. Opravdu tu nebyla poprvé, ale poslední dobou nic tak závažného neprovedli.

,,Jenom, pane řediteli, jestli se mě chcete zeptat na tu potopu ve třetím patře, tak to jsem nebyla já, ani Thomas - výjimečně - ale byl to můj bratr James," ujistila ho, než stačil cokoliv říct.

,,Josephine," uklidnil ji. ,,Kvůli tomu tady nejsi. Myslím, že by bylo na čase si o něčem promluvit."

Josephine se na něj zmateně podívala. ,,O čem?"

,,O tvojí moci,"

Xxx

9.2.1977

Josephine seděla v knihovně a dočítala poslední stránky knihy Vlkodlaci, kterou jí už dříve doporučil Remus. Netušila vůbec proč, ale řekla si, že to nejspíše opravdu musí být dobrá knížka.

Pomalu dočítala poslední stránky a soustředila se. Podvědomě se soustředila tak moc na vlkodlaky, že obrázek v knížce ožil a začal běhat po listech.

Vyděšeně vykřikla a vyhodila knihu z rukou. Když se z toho po pár sekundách oklepala, zvedla se ze židle, na které seděla a pomalu zvedala knížku ze země.

Zakroutila hlavou a přesvědčila se, že to byl určitě přelud a znovu ji otevřela.

Znovu sebou trhla, když si všimla, že v knize stále pobíhal malý kreslený vlkodlak a snažil se roztrhat písmena okolo. Josephine se uklidnila, zavřela oči a začala myset na to, že chce, aby se vrátil na zpáteční místo.

Chvilku ještě se zavřenými oči přemýšlela nad tím, jestli náhodou nepatří ke Sv. Mungovi. Pak je otevřela a uviděla malý obrázek zpět na svém místě.

To je ta tvoje moc, měla bys s tím něco dělat, proběhlo jí hlavou.

Vyděšeně zaklapla knížku a položila ji trochu dál od sebe. Pak ji napadlo něco šíleného. Co to třeba vyzkoušet tady? Neuvědomovala si, že je v knihovně a to asi bylo tou chybou.

Netušila totiž, že Brumbál stojí jen o několik uliček vedle a slyšel její křik. Díval se na ni a čekal, co udělá, protože se bál, jestli ho nešálí zrak. Ano, i Albus Brumbál může být na vážkách.

Josephine se zamyslela a rozhlédla se po uličce. Na jejím konci ležel její brk, brašna a rozepsané úkoly do školy.

Myslela na to, aby byly před ní. Aby ležely před ní a byly připravené k dokončení. Po pár sekundách, kdy si dodávala odvahy, oči otevřela.

Sice se to nepovedlo, jak mělo, ale přece jenom. Věci nad ní levitovaly v dostatečné výšce, aby pro ně mohla vyskočit. Překvapeně se zvedla a sebrala je.

To mu stačilo. Jeho domněnka se potvrdila.