Když sem ráno vystřelila z postele a podívala sem se na budík začala sem klít že jsem zaspala.
Byla jsem jako slon z porcelánu a dělala velký rachot, pak sem si všimla že většina holek ještě spí.
Zastavila jsem se, k mému štěstí jsem probudila Ginny.
,,Co to tu blbneš o víkendu?"
,,Já-já sem zapomněla že je víkend a myslela sem že sem zaspala"
,,U Merlina Hermiono, zalehni a spi"
Zasmála jsem se když sebou praštila o postel, vydechla jsem a lehla si do postele, zpod pyžamového trička mi vykoukl řetízek..
Prohlížela sem si jej a hlavou mi stále vrtalo proč zrovna had?
Zakroutila sem nad tím hlavou.
Pokusila jsem se ještě usnout ale pokus se nezdařil.
Dívala sem se do stropu a na konec sem se rozhodla vstát a jít na snídani.
Posadila jsem se ke stolu a nabrala si jídlo.
U jídla mi myšlenky zapluly k tomu jak vymyslíme to Harryho učení.
Dneska uspořádáme schůzku, a uvidíme jak se to bude dál vyvíjet.
Dojedla jsem a zvedla se k odchodu.
Ve společenské místnosti bylo až na pár lidí úplně prázdno.
Posadila jsem se do křesla a vzala si knížku.
Zhruba po hodině se tu začalo hromadit čím dál více lidí.
Mezi nimi byl Harry a Ron.
Oba ke mě hned přiběhli, Ron se posadil kousek ode mě a Harry naproti.
,,Obejdeme pár lidí kterým věříme , jestli se chtějí naučit pořádnou obranu proti černé magii".
,,Dobře"
,,Hned teď"
,,Sraz víte kde bude."
Oba pokývali hlavou. Zvedli jsme se, já převážně dívky. A kluci zbytek.
Odpoledne se malá skupinka sešla.
Začali na Harryho narážet jak mu mohou věřit.
Skoro nepomohlo ani to když jsme s Ronem řekli že jsme byli u toho.
Potom se Harry ujal slova, to co řekl se mnou celkem pohlo..
Podívala jsem se na všechny přítomné a vypadalo to že se jim v obličeji objevilo pochopení.
,,Jdu do toho"
,,Dobře Frede"
Po tom se všichni schodli na tom že se chtějí umět bránit.
,,Teď ještě musíme najít dobré místo pro cvičení, to bude úkol do příští schůzky "
Fred:
Jakmile nám řekli co mají na srdci, rozhodli jsme se s Georgem i přesto že jsme starší přidat..
Já především kvůli ní.
Bude to šance se s ní bavit.
Celý den jsem přemýšlel jak se k ní dostat blíž..
Uběhl zhruba týden než nás všechny svolali do komnaty nejvyšší potřeby s tím že zde budeme cvičit.
Pokaždé když jsem měl šanci jí vidět byla v obležení mého mladšího bratra.
Na to jak mám své sourozence rád tak ho začínám nenávidět.
Měl jsem chuť jít hned za ní a odtáhnout si jí stranou, jenže to jsem nemohl.
Už to nebyla moje malá Mia která potřebovala jenom mě, a můžu si za to sám naučil jsem jí žít beze mě.
Před všemi jsem se snažil udržet si dobrou náladu a celkem se mi dařilo se přetvařovat.
Nastal první den kdy jsme se sešli, bylo nás tam poměrně dost ale jediný na koho sem se soustředil byla ona.
Zkoušeli jsme odzbrojovací kouzlo a poté jsme ve dvojicích měli předvést malý kouzelnický souboj.
Celkem jsme se s Georgem nudili.
Jakmile se tam spolu objevili Hermiona s Ronem navrhl George že bychom se mohli vsadit.
Samozřejmě jsem vsadil na Miu.
Má to sto procentně vyhraný.
Můj mladší bratr proti ní nemá žádnou šanci.
Díval jsem se jak naproti sobě stojí, a všichni jsme napjatě čekali.
A zničeho nic to přišlo, Hermiona vypálila jako první a můj mladší bratříček se válel hezky na zemi .Ušklíbl jsem se a nastavil ruku k mému dvojčeti jenž mi do ruky vrazilo mé vyhrané peníze.
Se smíchem jsem mu poděkoval.
Když byl konec a většina lidí už odešla chtěl jsem se přikrást k ní...Byla ke mě otočená zády, rozhlédl jsem se po místnosti kdo tu zůstal. Nikdo. Byl jsem tam jen já a ona.
,,Myslíš že o tobě nevím?"
,,Vskutku myslel jsem si že o mně nevíš"
,,Jsi špatný lhář Frede."
Otočila se čelem ke mě a já se mírně zachvěl když vyslovila moje jméno.
Usmála se na mě.
,,Co je tu k smíchu?"
,,Ten tvůj děsně vážnej výraz Fredericku"
,,Neříkej mi tak, víš že to nenávidím "
,,Vím, ale kdo mě zastaví abych ti tak neříkala?"
,,Nevyrostla si už z toho?"
,,Možná ano, možná ne... Víš co je zvláštní?"
,,Ne, co?? "
,,Že se tu teď bavíme"
,,To asi jo."
,,Určitě, aby se Angelika nezlobila. "
,, Nech toho, víš že už spolu nejsme."
,,Chyběla jsem ti Fredericku?"
,,Nech toho."
,,Neodpověděl si"
Sundala si školní svetr, stála přede mnou ve školní košili... Teprve teď jsem si začal uvědomovat jak krásná dívka z ní vlastně vyrostla.
Její vlasy už nebyli tak kudrnaté a rozházené na všechny strany. Stále jí zdobily kudrlinky na koncích vlasů ale byli jemnější než dřív.
Když se usmála měla náznak roztomilých dolíčků ve tvářích, její smích dokázal rozveselit kohokoliv.
Její kouzelné čokoládovo-kaštanové oči byli jedna z nejhezčích věcí co jsem kdy viděl.
Jakmile jsem pohledem sjel níž od jejího obličeje naskytl se mi dokonalý pohled na její tělo.
Byla štíhlá ale ne úplně vyhublá, postava tak akorát i když by nevadilo kdyby měla plnější tvary.
Usmál jsem se.
,,Čemu se směješ Fredericku?"
,,Ale jen tak"
,,Stále jsi mi neodpověděl na mou otázku"
,,To je dost možné"
Vytáhla svou hůlku, znovu jsem se usmál... Nechám jí vyhrát nebo jí porazím? Hraje si se mnou snad?
,,Ale notak, cvičení už skončilo."
,,To nevadí můžeme si dát individuální cvičení"
,,A kdo koho bude učit?"
,,Pravděpodobně já tebe, že na otázky se slečnám má odpovídat"
Ušklíbl jsem se a ona mi věnovala svůj prohnaný úsměv.
Vyndal jsem tedy svou hůlku a začal uvažovat zda-li jí nechám vyhrát nebo ne.
Na nic nečekala a vypálila proti mě, k její smůle jsem kouzlo vykryl .
Znovu jsem se usmál. Ta mrška si se mnou jen hraje.
Nyní jsem vypálil já ale, nepodařilo se mi zasáhnout.
Ve chvíli kdy jsem předstíral že nedávám takový pozor se jí podařilo mě dostat na zem.
,,Nečekala jsem že jsi tak špatný Fredericku"
,,Já nečekal že, jsi tak dobrá"
Přišla ke mě a podala mi ruku aby mi pomohla vstát, ruku jsem přijal a stáhl jí dolů na sebe.
Její udivený výraz byl tak roztomilej. Usmál jsem se.
Olízla horní ret a ten spodní si skousla. Huuuh to jsem nečekal.
,,Ano chyběla jsi mi"
Sklonila se k mému uchu, cítil jsem její dech.
,,Ty mě taky Frede"
Řekla a lehce mi skousla ušní lalůček.
Moooooooc se omlouvám za takovou prodlevu.. Doufám že tento příběh neztratil své čtenáře..
Moc vám všem děkuji za podporu a určitě vyjádřete svůj názor :)
