I'm not your daughter!

I am stronger than him.

Hermiona:

Nikdy by mě nenapadlo ani v té největší noční můře, že při konečné bitvě budu po boku Lorda Voldemorta.
Ale je to můj otec a tak je má povinnost být na jeho straně ať chci nebo ne.
Až mě všichni uvidí hned vedle něj, nebudou váhat a zabíjí mě.
To je i má povinnost ale je to skutečně tak?
Jsem na temné straně? Nebo stále patřím na stranu dobra?
Otec mě chce hlavně kvůli mé síle, jenže kde má tato síla konec? Jsem mocnější než on že mě tak vydržuje?
Byla bych ho schopná porazit?
Dokázala bych do konce život žít s vědomím že jsem zradila otce i matku a zabila je?
Ovšem že bych s tím nedokázala žít, jsou to moji rodiče i když jsou to vrazi..
Seděla na posteli a dívala se nevěřícně na své ruce, jak je možné že zrovna někdo jako ona dostala takovou moc?
Nikdy dřív jsem si toho nevšimla ale po tom co jsem roztrhala tu knihu na kusy cítím nekonečnou moc a energii proudit mým tělem místo krve.
Usmála jsem se nad pomyšlením, že bych s touto mocí mohla vládnout světu.
Jenže kdo by byl po mém boku?
Draco? Vždyť ... Je můj příbuzný dokonce bratranec, celou dobu co jsme byli ve škole jsem ho nenáviděla a teď?
Záleží mi na něm, když jsem s ním chci ho obejmout a políbit ale.. co Fred?
Vždyť Freda jsem milovala celou školu i když jsem si to ze začátku nechtěla přiznat, tak dlouho se známe..
Ale oba mi ublížili..
Fred mi ubližoval když byl s Angelinou a nebavil se se mnou.. ignoroval mě a hodně to bolelo.. ale přesto mu odpustila hned poté co ji vyznal své city a od té doby nikomu nedovolil aby ji ubližoval, chránil jí svým tělem..
A Draco? Ubližoval mi celé ty roky.. nadávkami, naschvály, někdy už jen svou přítomností a přesto..věděla ...že ne vždy byl tak špatný.. vzpomněla si na noci kdy ji Bazilišek proměnil v kámen, nemohla nic říct nic udělat ani se pohnout ale věděla co se děje kolem ní..
Když k ní ve druhém ročníku pod rouškou noci přišel bála se že ji chce něco provést třeba její zkamenělé tělo omotat toaleťákem a udělat fotografii a vyvěsit to po celé škole.
Ale nic z toho neudělal, přišel k jejímu lůžku a chytl jí za nepohyblivou ruku.
Hladil jí palcem po zkamenělé pokožce.
Mluvil o tom co se stalo ve škole jakoby byli dobří přátelé.. v tu dobu ho nepoznávala.. nemohla mu nijak dát najevo že ho slyší a vnímá vše co řekl a udělal..
Byl u ní skoro celou noc, pak se zvedl dal jí pusu na čelo a pohladil po vlasech se slovy že ji má rád se potichu vytratil do temné noci..
Nikdy o tom před ním nepromluvila, protože se k ní začal chovat ještě hůř než tomu bylo v předchozích letech..
Myslela jsem si že jsem měla pouze halucinace... Byli chvíle kdy jsem se ho neskutečně bála.. Třeba když chtěl vědět kde jsem vzala ten řetízek..
Dokázal být děsivý a ne málo..teď jsem ho ale poznala z úplně jiné strany.
Oba mě přitahují, oba mám svým způsobem ráda a něco k nim cítím.. jenže ke komu z nich víc?  Koho z nich skutečně miluju?...
Cítila jsem vztek, nenávist, lásku, neutichající touhu po těch dvou, touhu zabít Voldemorta ale zároveň být dobrou dcerou..
Z koutku oka mi utekly slzy..
Sevřela jsem ruce v pěst tak silně až mi zbělaly klouby.
Zaryla jsem nehty silně do zatnuté kůže, z ranek začaly vytékat potůčky rudé krve.
Zaryla jsem nehty ještě víc a ranky se změnily na rány, krev začala vytékat ve větším proudu a já se usmívala.
Ten nádherný pocit mě začal naplňovat, bolest nic jiného jsem necítila tak jako velkou většinu mého života.
Had na mém zápěstí se začal svíjet a příšerně pálit.
Začala jsem křičet a váza jenž byla kousek ode mě se roztrhla na milion kousků, můj křik neustával a knihovna stojící hned naproti spadla a knihy se rozletěly po celém pokoji.

A najednou.. nic.. žádná bolest.. žádné city, jediné co jsem tak nějak pociťovala byla nekončící prázdnota.
Už jsem neměla chuť plakát, smát se prostě nic.
Zvedla jsem se otevřela skříň s oblečením a vytáhla černo rudé šaty.
Oblékla jsem si je a podívala se do zrcadla.
Zepředu jsem měla šaty lehce pod kolena a zezadu sahaly až na zem, přes hrudník mi šla černo-rudá korzetová část se šněrováním. Prsa se mi v tom poměrně výjimaly.
Vlasy jsem si rozpustila a nechala je spadnout podél ramen.
Mávla jsem rukou a vlasy se samy upravily. Některé prameny chytly temně rudou barvu. Dlouhé rukávy jí šli podél boků. Pohlédla do zrcadla a nepoznávala se, vypadala jako úplně jiný člověk a přesto věděla že tato část jí samé tu vždy byla ale přes hodnou Hermionu jí podařilo proklouznout pouze ve výjimečných situacích.
Had na zápěstí se opět začal svíjet čas se blíží. V tu chvíli se rozrazili dveře a do pokoje vpadnul blonďatý mladík s bouřkovýma očima.

Draco:

U Merlina, byla.. byla překrásná.
Korzet jí obepnul postavu a nechal tak vyniknout její vnady.
Zíral jsem na ni s otevřenými ústy.
Po delším prohlížení jsem si ale všiml že je něco jinak.

,, Hermiono až nadejde čas utečeš během boje s Fredem ano? Budu pořád u tebe dokud tě mu nepředám a on tě neodvede."

,,Nechci utíkat."

,, Cože?!"

,,Nechci tomu utíkat, jsem dost silná abych ho zastavila."

,,Voldemort je největší černokněžník všech dob Mio."

Usmála se na mě natáhla ruku směrem ke skleněné skříní. V tu chvíli jsem na ní musel zírat jako na hlupáka.
Sevřela ruku v pěst a skříň se rozletěla na kusy. Jestli jsem předtím zíral tak teď jsem já hloupě civěl.
Jak je možné že ovládá bezhůlkovou magii? To umí jen ti nejmocnější po letech tréninku..
Do pokoje přiběhla Bella a když viděla svojí dceru usmála se.
Musela ji mít skutečně ráda.

,,Otec tě chce vidět"

Hermiona se mlčky rozešla za Pánem Zla.
Šel jsem hned po jejím boku a snažil se ji jemně chytit za pás ale vždy mi utekla.
Tohle jsou nejspíš naše poslední klidné společné chvíle...
Přišli jsme do sálu s mahagonovým stolem v jehož čele se tyčil sám vládce temnoty.

,,Přistup má dcero."

Hermiona poslušně přistoupila.
Klekla si před pána zla jako poslušný sluha.

,,Jsi úžasný důkaz magie má drahá."

Bellatrix zpozorněla a mírně se zamračila.

,,Co tím myslíš?"

,,Moje drahá, naše dcera je plná nekonečné síly je to nejmocnější co tento svět spatřil."

V očích se mu zračilo čisté šílenství.

***

Bellatrix spala.
Byla vyčerpaná z porodu, celou dobu držela malou v objetí a nikoho k ní krom mě nepustila.
Držel jsem malou v náručí, vypadala tak křehce. Otevřela na mě svá očka, byla tak nádherná, bezbranná, každý jí může ublížit..a že jich nebude málo co jí budou usilovat o život.
Poprvé v životě jsem dostal strach, strach o mou jedinou dceru. Tak nevinná.
Nemůžu to tak nechat. Položil jsem malou do kolébky a došel pro knihu v knihovně.
Měl jsem ruku nad ní a odříkával kouzelné formule.
Černá magie.
Bude dost silná aby se postavila celému světu. Nikdo jí neublíží.
Je to stará magie tisíce let nepoužitá.
Nikdo jí neublíží.

***

Teď tu máme otázku za zlatého bludišťáka, mám tento příběh ukončit poslední jednou jedinou kapitolou nebo to ještě prodloužit a rozepsat?

A s kým by jste tedy finálně nejradši Hermionu chtěli?

Čím více komentářů s názory tu bude tím dříve vyjde další kapitola ❤️

Chci vám všem poděkovat za podporu, komentáře a votes jste úžasní !! ❤️❤️