𝐦𝐚𝐤𝐞 𝐲𝐨𝐮 𝐛𝐞𝐥𝐢𝐞𝐯𝐞 𝐢𝐧 𝐥𝐨𝐯𝐞 | 𝐦𝐚𝐫𝐜𝐮𝐬 & 𝐦𝐚𝐫𝐭𝐢𝐧𝐮𝐬

Párty

,,Tak co, jak vypadám?" zeptala jsem se Tinuse. Právě se chystáme na oslavu narozenin. Anne má dneska 16 a pozvala nás taky. Ano, zase se s ní bavím.
,,Wau, sluší ti to" uznale se na mě podíval. Usmála jsem se. V tom do pokoje vtrhl Marcus s Míšou.
,,Pojďte už nebo to nestihneme" popohnal nás Marcus. Vzali jsme si nějaké věci a šli jsme. Okolo osmé jsme už stáli před Anneiným domem, z kterého se ozývala hlasitá hudba. Marcus zazvonil a za chvíli nám přišla otevřít Anne se skleničkou zlatavé tekutiny v ruce.
,,Konečně! Pojďte dál" pozvala nás. Vešli jsme dovnitř a já jsem hned věděla, že z tadyma chci co nejdříve vypadnout. Všude se válely flašky s alkoholem a některé byly už i bez něj, nedalo se tam pomalu dýchat, protože tam byl kouř z cigaret a všude bylo plno lidí.
,,Co si dáte?" zeptala se už trochu přiopile.
,,Colu" řekla jsem a nakrčila jsem znechuceně nos.
,,Taky" souhlasila Míša.
,,A nám nalej něco pořádného, my si dáme i za ně" řekl Marcus a Martinus jen nadšeně přikyvoval. Přejela jsem ho pohledem, vzala jsem si svoji colu a společně s Míšou jsem odešla si sednout. Kluci tam byli ve společnosti nějakých lidí, tak jsme je nechali být. Asi hodinu jsme tam jen tak seděly, cucaly jsme naši colu a sem tam jsme s někým prohodily pár slov, dokud za Míšou nepřišel Marcus. Zdál se nějaký nervózní.
,,Míšo, mohla bys jít se mnou prosím?" zeptal se Marcus nervózně.
Míša přikývla.
,,Můžu jít s váma? Nudím se" zeptala jsem se.
,,Ne! Ty ne" řekl Marcus a táhl Míšu s sebou. Na tajňačku jsem se vydala za nimi. Šli do nějakého pokoje. Radši jsem měla zůstat dole na gauči a nudit se, protože by mě to asi tolik nebolelo jako to, že se právě dívám na Tinuse, který se líbá s Linn, která je momentálně úplně nahá. Okamžitě se mi vedraly slzy do očí a z úst se mi vydral tichý vzlyk.
Míša se na něj okamžitě vrhla a odtrhla ho od ní.
,,Ty kreténe! Co si o sobě jako myslíš?! Víš vůbec, co by se stalo, kdyby se to Terka dozvěděla?! " zeptala se naštvaně.
,,M-Martinusi?" zeptala jsem se plačtivě. Tinus okamžitě vystřelil a chytl mě za ruku.
Podívala jsem se mu do očí a vytrhla jsem se mu. Seběhla jsem schody, vzala jsem si věci a doslova jsem z tama utekla. Rychlým krokem jsem si to mířila domů. Je něco kolem půl desáté, takže Gerd-Anne s Kejll-Erikem ještě spát nebudou. V dálce jsem zahlédla Tinuse jak běží za mnou. Já jsem doslova vtrhla do domu, ani jsem se nevyzula a ani jsem se na Gerd-Anne nepodívala a pelášila jsem do pokoje. Zamkla jsem se a sjela jsem po dveřích dolů. Už jsem to v sobě dusit nemohla. Začala jsem nahlas vzlykat a slzy mi tekly jedna za druhou.
,,Co se stalo?" přiběhla nahoru Gerd-Anne. Slyšela jsem, že bouchly domovní dveře, takže Tinus už je doma taky.
,,Zeptej se tvého úžasného synáčka" řekla jsem jí a trochu jsem se uklidnila. Nejsem naštvaná, ani smutná, ale zklamaná. Jsem zklamaná, protože mi slíbil, že tohle nikdy neudělá a já mu věřila, jenže on to udělal. Vyslékla jsem si bundu, odemkla a otevřela jsem nenápadně dveře a zabouchla jsem se v koupelně. Opřela jsem se o umyvadlo a podívala jsem se na sebe do zrcadla. Pohled mi sjel na žiletku.
Ne! Takhle moc přece neklesneš!
Jednou jsi už tak klesla a pomohlo ti to!
Ozval se můj inteligentní mozek.
Ne!
Ano!
Ne!
Ano!
Ne!
Ano!
Fajn, vyhrál jsi. Vzala jsem si žiletku, sedla jsem si a opřela jsem se o vanu.
Vyhrnula jsem si mikinu a žiletku jsem přiložila na levé předloktí, ale ještě stále jsem váhala jestli si mám ublížit nebo ne. Nakonec jsem jemně škubla a z ranky mi vyteklo několik kapiček  krve. Byla to úleva. Jakoby ze mě všechno vyprchalo. Psychickou bolest nahradila ta fyzická a ta byla mnohem příjemnější. Pohyb jsem zopakovala ještě dvakrát a pak jsem žiletku umyla a položila jsem ji zpět na své místo. Umyla jsem si ruku, stáhla jsem si rukáv na mikině a vrátila jsem se zpět do pokoje, kde jsem se zamkla. Lehla jsem si na postel. Už jsem ani nebrečela, jenom jsem tam tak ležela a dívala jsem se na rány, které jsem si způsobila. Co jsem to zase provedla...
Slíbila jsem si, že už to nikdy neudělám, ale slib jsem nedodržela. Udělala jsem to samé co Tinus. Najednou se ozvalo klepání. Ignorovala jsem to. Dotyčný to ale nevzdal a nejmíň ještě pět minut mi na dveře klepal. Povzdechla jsem si, vstala jsem, odemkla jsem dveře a otevřela jsem. Naskytl se mi pohled na ustaranou Gerd-Anne.
,,Martinus nám všechno řekl" řekla mi a už mě mačkala v objetí.
,,Je mu to moc líto, brečí, ale nechce za tebou jít, protože se ti bojí podívat do očí" řekla mi Gerd-Anne a já jsem tiskla víčka silně k sobě ve snaze zahnat slzy...
,,Chci letět domů..."

Ahoj,
Takže, teď budou tak 2-3 kapitoly a pak už bude bohužel konec...
ALE
Píšu pro vás novou fanfikci a chci po vás, aby jste mi řekli, kdy chcete, abych ji vydala, děkuji 😚
Vaše Tess