Banshee

18. Vysvětlování

  PŘEKVAPENÍ !!!!! 

Než ale stačila doběhnout ke zraněnému chlapci, ležícímu bezbranně na pohovce, do cesty se jí postavil člověk, od kterého to čekala nejméně. Severus vystartoval ze svého místa jako kobra připravená k útoku. Lily nestačila ani zamrkat a už stál naproti ní. „Lily, uklidni se," řekl a chytil jí za ramena, aby mu nemohla utéct. Žena se na něj podívala, jako kdyby ji právě zradil na nejvyšší možné míře. Kupodivu to s ním nic neudělalo, nedostavil se žádný pocit vinny, jak tomu bývalo dříve. Léta odloučení udělala své. Už nebyl ten malý naivní kluk, který jí zobal z ruky a udělal by pro ní vše, na co by si jen vzpomněla. „Severusi, pust mě! Já mu nechtěla nic udělat!" prohlásila, ale ne moc přesvědčivě. Severus sám pozvedl nedůvěřivě obočí a s opovržením v hlase pomalu volil svá slova. „Tím si nejsem tak jistý, Lily, každý tady ví, jakou nenávist k němu cítíš. Bude asi lepší, když teď odejdeš." Severus věděl, že Lily je tvrdohlavá, ale hlavně byla strašně vzteklá a hádavá. Už otvírala pusu, aby mu něco od plic řekla, naštěstí se do toho vložil ředitel. „Lily, myslím, že má Severus pravdu, potřebuješ si odpočinout. Poppy to se Severusem zvládnou." Brumbál to řekl velice diplomaticky. Každý ale slyšel ten rozkazovačný podtón v hlase. Lily poraženecky svěsila ramena a vymanila se ze Snapeova stisku. Věděla, že ředitele musí poslechnout a tak šla. Neodpustila si ale poslední pohled na Banshee, kterou částečně kryla Severusova postava. Když pak odešla, Brumbál se otočil na madam Pomfreyovou. „Jak je na tom, Poppy?" zeptal se starostlivě a díval se přitom na Harryho. Madam Pomfreyová se mračila na zavřené dveře ředitelny, kterými před chvílí odešla Lily Potterová. Severus svou kamarádku v duchu politoval. Jak znal Poppy, tak tohle si s ní ještě vyřídí. Nesnášela totiž, když se někdo choval neprofesionálně a tohle bylo hodně neprofesionální. Poppy vytržená ze svých pochmurných myšlenek se otočila na Brumbála. „Bude v pořádku, ale upřímně, jeho magie, ať je velká jak chce, se teď nachází na bodu mrazu." Nad tím se léčitelka zamračila a začala pomalu od svého pacienta vstávat. „Rozhodně by neměl dělat žádné hurá akce a měl by odpočívat. Dala jsem mu lektvary na podporu magie, vyléčila všechna jeho zranění, jenže zdravý spánek a trocha toho odpočinku udělají své." domluvila a začala si skládat vše zase zpět do kufříku. Albus si nešťastně povzdechl. „Rád bych mu dopřál odpočinek, Poppy, ale jsme ve válce." podotknul holý fakt. Madam Pomfreyová nad jeho slovy naštvaně třískla víkem od kufříku. „Máš pravdu, Albusi, jsme ve válce, ale když toho hocha necháme se strhat, ničemu nepomůžeme." „Myslím, že válka na nějaký čas ustoupí." vstoupil jim do řeči Lucius Malfoy, který vypadal už naprosto v pořádku, stejně tak jeho dva společníci. Ředitel se zarazil a kouknul se zpříma na Luciuse. „Jak to myslíte, pane Malfoyi?" položil otázku Albus se špatně skrývaným očekáváním. Malfoy se ušklíbnul a pohledem sklouzl na mladíka, který ležel na pohovce. Ještě teď měl v živé paměti ten boj, co se odehrál mezi Banshee a pánem Zla. Už nějakou dobu vypozoroval změnu v pánově chování, jeho strategie pro boj už nebývala taková, jako kdysi. Čím dál víc se ho zmocňovalo šílenství a touha po krvi. Začal trpět stihomamem a myslel si, že ho chce většina smrtijedů zabít. Byl z něj regulérní blázen. Proto nebylo od věci uvažovat o tom, změnit strany. Neměl ale ponětí o tom, že jeho syn už jednal za něj. Brumbál si sednul zpět na svou židli a s napětím čekal, co z Luciuse vyleze. Ten vycítil možnost šance konečně vše změnit a tak se chopil vyprávění. „Před časem jsem si u pána Zla začal všímat změn. Nejdříve jsem tomu nepřikládal takový význam, ale když pak zabil svého hada Nagini, zpozorněl jsem. Belatrix se ho tehdy zeptala, proč to udělal. Schytala za to několik Cruciatů, odpověď však dostala taky. Prý ho Nagini kousla, nevím proč a jak se to stalo, jen vím, že se té potvory zbavil. Upřímně mi to na chvíli udělalo i radost, než jsem zjistil, co má v plánu. Chtěl si tady ochočit Banshee." kývnul k chlapci a nechal tu novinku okolí vstřebat. Pak pokračoval: „Dal nám jasný rozkaz, přinést vše, kde se o Banshee slůvkem píše. Bohužel toho zas tolik nebylo a to co jsme našli, byly většinou báchorky. Zuřil. Zabil díky tomu jednoho mladého smrtijeda, zapomněl ale, že je jeho rodina dost vlivná v kouzelnickém světě. Tím, že jim zabil jediného syna těžko hledal další následovníky. Rodiče toho kluka se postarali o to, aby všude věděli, kdo je Lord Voldemort vlastně zač. Poslední kapkou dnes bylo Voldemortovo podcení svých sil. Nedokázal Banshee porazit a tak musel zbaběle prchnout. Nechal, tak své nejlepší smrtijedy nastavit život za něj." Lucius domluvil a podíval se zvlášť do každé tváře, déle setrval na tváři Severuse Snapea. Stál v rohu vedle pohovky a pozorně poslouchal Luciusovo vyprávění. Nedokázal z přítelovy tváře nic vyčíst, jako obvykle měl kamennou masku. Jako poslední si chtěl prohlédnout Banshee a jaké ho čekalo překvapení, když zjistil, že hoch je vzhůru a sedí teď v klidu na pohovce a pozoruje ho. Ty nádherné a zelené oči mu provrtávají díru až do duše, žádná nitrobrana proti tomu neměla šanci. Z toho zeleného pohledu je vyrušil až pitomec Black. „To ti tak budem věřit," odfrkl si. „Jsi prašivý smrtijed, kterej lže, jako když tiskne." nadechl se, aby něco dalšího řekl, ale chladný unavený hlas ho přerušil a tím na sebe strhnul veškerou pozornost. „Říká pravdu, Veritasérum v jeho čaji to potvrzuje." Harry se během toho snažil vstát, ale musel přecenit své síly, takže trochu nemotorně spadl zpět do pohovky. Veškerá jeho důstojnost byla v čudu. Nelíbilo se mu, jak se na něj dívali. Znovu se pokusil vstát, ale ani tentokrát nebyl úspěšný. Žena, která stála kousek od něj k němu přišla a zabránila mu v tom. „Kam ten spěch, mladíku? Před chvíli jste byl málem polomrtvý." Harry se nezmohl na nic jiného než na ni překvapeně zírat. Ještě nikdo s ním takhle nemluvil. Byla v tom ráznost i laskavost, ale co bylo nejdůležitější, vůbec žádný strach. Madam Pomfreyová si překvapeného pohledu musela všimnout, protože mu věnovala milý úsměv. To Harryho dostalo málem do kolen a měl co dělat, aby jí úsměv neoplatil. Z jeho úvah ho probral až pohyb vedle něj. Ředitel si sedl na pohovku a starostlivě si ho měřil. „Jak se cítíš, chlapče?" Harry se díval do poměnkově modrých oči a váhal s odpovědí. „Fajn, pane řediteli, ale už bych měl jít," řekl a chtěl se zvednout. Vtom se prostorem ozval hlasité 'PUF' a uprostřed ředitelny se objevila skřítka s malou holčičkou po boku. Harry kouknul směrem do tmavého kouta, kde po celou dobu cítil Snapeovu přítomnost. Díku Merlinovi za Bansheeninu vyčerpanost a nasycenost, jinak by bylo nemožné být s ním v jedné místnosti. Snape se vyřítil z koutu, neslyšně, rychle. Přešel až k nim a něco šeptal nebohé skřítce. Dívenka se mezitím vymámila ze sevření skřítky a šla jako zhypnotizovaná za Banshee. Harry si jí ani nevšiml, jelikož mu na klín položila madam Pomfreyová talířek s koláči a na stolek dala hrneček s hnědou tekutinou s něčím bílým, co plavalo uvnitř. „Já ale nemám hlad, madam," odporoval a snažil se jí talířek vrátit. Léčitelka se zasmála a poklepala Harryho po rameni. „To není na hlad, mladý muži, ale na chuť a na to, abys měl víc energie." S tímto ho nechala sedět na pohovce s talířkem v rukách. Harry zvedl hlavu od koláčků a podíval se kolem. Byl nervozní v takovém houfu lidí. Většina se tvářila mile a snažila se na něj nezírat a soustředit se na ředitele, který jim vysvětloval roli Draca Malfoye ve válce. Harry si to chtěl také vyslechnout, jenže ho zaujalo něco zcela jiného. Snape, jak se baví s Julianem Raddlem. Oba stáli na druhé straně místnosti dál od ostatních a o něčem živě diskutovali. Sakra, vždyť se ještě před minutou bavil s bradavickou skřítkou, pomyslel si Harry a s čím dál větším vztekem sledoval ty dva. Na jeho vkus stáli u sebe příliš blízko, navíc Raddle měl ruku na Snapeově rameni. Vypadalo to, jako by ho chtěl tím dotekem uklidnit. Snape, k Harryho překvapení, ruku setřásl, ignorujíc chlapcovy pokusy se ho znova dotknout. Harry silou vůle odtrhl pohled od těch dvou. Zrak upřel na holčičku, která stála ani ne metr od něj. Lehce překvapeně nadzvedl obočí nad jejím výrazem. Tvářila se jako sluníčko a oči jí zářily radostí. Harry měl chuť se rozhlédnout okolo sebe, jestli takhle kouká opravdu jen na něj. Neudělal to, protože se Emily pohnula směrem k němu. Harry se mírně ošil, nestál o žádnou společnost, nejradši by odsud vypadl. „Můžu si k tobě sednout?" zeptala se ho ihned co k němu došla. Harry chtěl protestovat, ale stačilo se podívat do těch modrých očí a přistihl se, že tiše kývá na souhlas. Emily mu za to věnovala o něco širší úsměv a než se nadál, seděla těsně vedle něj. „Víš, že jsi ještě hezčí než si tě pamatuju?" Harry byl rád za svou tvrdou sebekontrolu. Díky ní dokázal zůstat v klidu a nezačít zmatkovat. „Prcku, ty zřejmě potřebuješ brýle a většího pamatováka." Touhle reakcí ji mírně vykolejil, zapomněl ale, že tahle holka je z nepoddajného těsta a nevzdává se snadno. Vypadala spíš, jako kdyby jí právě něco docvaklo. Podívala se mu do očí a chvíli do nich bez řečí hleděla. Harry byl z toho nervozní, naštěstí to netrvalo dlouho. Holčička po něm hodila další veselý úsměv a konečně se podívala jinam. Přesněji na jeho plný talířek. „Proč to nejíš?" Harryho otázka zaskočila nepřipraveného, čekal cokoli, ale tohle ne, taky proto neuměl najít správná slova. „Ehm, já nemám hlad," vysoukal ze sebe nakonec. Emily se uchichtla a vzala jeden koláček do ruky a dala mu ho před ústa. „To není na hlad, ale na chuť." Harry zůstal zaraženě zírat na koláč před sebou. Rozhodně si nehodlá kousnout, ne když ho Emily drží v ruce. Vzal proto druhý z talíře a opatrně se do něj zakousl. Pomalu začal žvýkat a jeho chuťové pohárky se tetelili blahem. „Chutná?" vyrušil ho hlas Emily podbarvený veselým. Harry zmateně otevřel oči, které netušil, kdy zavřel a podíval se na pobavenou Emily.

„Ano, už chápu, proč má většina lidí ráda sladké." Po tomhle prohlášení na něj Emily vyvala oči.
„Ty jsi nikdy neměl sladké?!" vykřikla a tvářila se u toho, jako kdyby ji někdo hodil hračky do kanálu. Harry se kolem sebe poplašeně rozhlédl. Naštěstí si nikdo dívčina výjevu nevšiml. Podrážděně se obrátil zpět k Emily.
„Ne neměl a nekřič, tak, nerad budím pozornost." sykl a viděl, jak se Emily trochu přikrčila pod jeho přísným pohledem.

Všem vám přeju hezký zbytek svátků a tohle byl dárek pro vás odemně  a korektorky.Další kapitola bude tím pádem 2. ledna.

Já,jakožto korektorka, vám všem přeji veselé Vánoce. :) 

 Mějte se rádi, prožijte svátky v míru a nehádejte se s nikým.:)