Chceš půjčit deštník?

Výsost si stěžuje?

Protože je to Natsu. Vidím jak jim dává nakládačku. Vstanu a přejdu k muži s jizvou na bradě. " Lucy kick!" A kopnu ho tam, kde slunce nesvítí.
Se strachem zdrhnou. Když se otočím na Natsua zjistím, že kouká na mě. " Jsi v pořádku?" Přiběhnu k němu a obejmu ho. " Děkuju, myslela jsem, že jsi se na mě vykašlal a nechceš už se mnou být.." povím smutně. " Cože?! Já jsem se na tebe vykašlat nechtěl! Jen jsem zaspal.." poklepe mi na hlavu. Odstoupím od něj jeden metr, začnu se smát. " Čemu se směješ?" Urazí se. " To jsem mohla od tebe čekat.. Že mě to nenapadlo." Jen na to zakrouží očima a začne chodit pryč z uličky. " No Lucy!.. Teď tě musím unést na své tajemné místo." Cože? Unést?! Otočí se a popadne mě a hodí přes rameno. Potom začne běhat tam, kde to neznám. " Nech mě! Já umím chodit!" Nadávám s boucháním pěstí do jeho zad. " Výsost si stěžuje? Ale drak bude dělat co chce! To znamená něco jiného.. Takže jdem na tajemné místo!" Zasměje se ďábelsky. Já ho zabiju!!!!!
Připadám si jako ve Shrekovi. Nevím proč, ale dostali jsme se do lesa. Co tu chce dělat? " Už tam skoro jsme má Výsost. Těšíte se?" Zakroužím očima. " Úplně! Bojím se co chceš tady dělat.." vyběhne vysoký kopec a zastaví se. Nic nevidím, jen odkud jsme přišli. " Jsme tady. Zavři oči." Nic mi nezbývá než ho poslechnout. Zavřu oči, ale on mě posadí na zem, ne, ne na zem.. Ale na něco měkkého na sněhu. Možná deka? Natsua slyším někam pochodovat a zpátky ke mě. Ucitím jak si sedne vedle mě. " Lucy... můžeš!" Pomalinku otevřu oči....... " To je nádherné!!!

Omlouvám se, že je to krátké, ale ve škole teď máme spoustu testů. Slibuju, že příští kapitola bude delší😁😁!!!
Vekraa💗