Lexi Mason II. [CZ FF]

7. Sokovia

Jakmile všichni odletěli, včetně Maximovových, chopila jsem se své šance. Vytáhla jsem vysílačku, která kdysi patřila S.H.I.E.L.D.u a zapnula ji.

,,Fury, slyšíte mě?"

Chvíli se nic neozývalo, ale potom ve vysílačce zapraskalo.

,,Masonová, co pro vás můžu udělat?" promluvil Fury.

,,Prosím, řekněte mi, že jste Mariu odvedl proto, aby vám pomohla obnovit S.H.I.E.L.D. a chcete pomoct Avengers," řekla jsem prosebně.

,,Jste dobrá," uznal a já si oddechla.

,,Kde teď jste?" zeptala jsem se.

,,Momentálně nad Atlantikem," odpověděl.

,,Bezva," vydechla jsem. ,,Tak očekávejte tryskáč. Nehodlám sedět na zadku."

Vypnula jsem vysílačku a vydala se do podzemních garáží. Tony se ani nemusí dozvědět, že si jedno auto vypůjčím.

Vzala jsem první klíče, které na věšáčku vysely a stiskla. Ozvalo se zapípání a světla zablikala. Zamířila jsem k tomu autu a nasedla.

,,Friday, otevři dveře."

Rozjela jsem se a otevřenými dveřmi vyjela na rušnou ulici. Byla sice noc, ale to ostatním nebránilo brát si taxíky a jezdit auty.

Během patnácti minut jsem zastavila na příjezdové cestě našeho domu. Zamkla jsem auto a odemkla dveře domu. Jakmile jsem byla uvnitř, zase jsem je zamkla a rychle se vydala ke schodům, které vedly do prostoru pod domem.

Tony tam ve skále vybudoval dostatečně velký prostor na tryskáč, pro případy nouze. No, tohle byl případ nouze.

U schodů jsem se ještě otočila a z tajné skrýše vzala ušní komunikátor, zbraň a kovové delší náramky, ze kterých jsem mohla v případě nouze brát kov. Připnula jsem si je na obě zápěstí a zamířila dolů.

Vešla jsem do tryskáče a nastartovala. Tím jsem taky spustila automatické otevření skály. Vyletěla jsem ven a zamířila směrem k oceánu.

,,Hillová?"

,,Lexi?" Její hlas zněl překvapeně. Že by se Fury nezmínil o mém cestě na Halicarrier?

,,Můžeš mi poslat přesné souřadnice Halicarrieru?"

,,Hned to budeš mít," přitakala. V navigaci se mi po pár vteřinách objevila jejich poloha včetně toho, jak se pomalu posunují.

,,Děkuji."

Přerušila jsem spojení a začala se věnovat letu. Sice jsem přes pět měsíců nepilotovala, ale ničemu to nevadilo. Stále jsem všechno dokázala ovládat.

Trvalo mi jen okolo půl hodiny, než jsem se dostala k základně S.H.I.E.L.D.u. Přistála jsem na rampě a vyšla ven.

Vzduch tu byl mnohem řidší, přece jen jsem byla asi v pěti kilometrech nad mořem. Proběhla jsem rychle ke dveřím a vklouzla dovnitř.

Zhluboka jsem se nadechla a zamířila na můstek. Přestože jsem tudy nešla tři roky, cestu jsem si pamatovala.

,,Je fajn tu znovu být," promluvila jsem a upoutala na sebe pozornost.

,,Je fajn vás tu znova mít," přikývl Fury.

,,Kde můžu pomoct?" zeptala jsem se.

,,No, co kdybyste se tu posadila a pomohla s řízením lodi?" navrhl a já přikývla. Sešla jsem schody a posadila se k monitorům. Fury zřejmě nesehnal dostatek bývalých agentů.