Otec se to nedozví, Grangerová

6. Coldplay v hostinci West Ham

Je to tady. Den, kdy se poprvé podívám do Deanova hostince West Ham a kdy se také seznámím s jeho přítelkyní.

Původně jsem si myslela, že bychom mohly jít s Hannah, ale protože jsem se to dozvěděla teprve včera, je jasné, že Hannah už měla své plány. Takže půjdu nejspíš sama, což mi ovšem vůbec nevadí vzledem k tomu, jak moc se těším.

Ani mi tentokrát nevadí ten blonďatý blb sídlící v mé kanceláři. Ráno ho dokonce normálně pozdravím, což ho trošku vykolejí.

"Ty máš nějak dobrou náladu, Grangerová. Takže co plánuješ?" podivuje se Malfoy nad mým přehnaně přátelským chováním.

"Mám dneska večer jednu akci," pochlubím se a hned mi dojde, že jsem to neměla dělat. Buď se mě bude Malfoy vyptávat, nebo si mě bude dobírat. Nebo oboje.

"Ach tak, akci, to určitě," zacukají Malfoyovi koutky rtů.

"Jo, jeden spolužák z Bradavic pořádá... no to je vlastně jedno," kousnu se do rtu, když mi dojde, že jsem víc sdílná, než jsem chtěla. Proč sakra nedokážu chvíli držet jazyk za zuby, jak se po mudlovsku říká.

"Jeden spolužák z Bradavic? Proč v tom slyším slovo sex?"

"Cože?" vytřeštím oči.

"Ale no tak, Grangerová, přece víš, co slovo sex znamená," mrkne na mě šibalsky Malfoy. Merline, když už mě nevytáčí, tak mě alespoň dokáže dovést do stavu červenání. Kousnu se do rtu a těkám očima po místosti a přemýšlím, co bych mohla dělat, abych se vyhnula další Malfoyově poznámce.

"Tak už jsi to určitě dělala. Minimálně s tvým zrzavým přítelem," uculí se. Už mě zase vytáčí.

"To není můj přítel, jestli myslíš Rona," špitnu.

"Myslím toho zrzavého zabedněnce," ignoruje Malfoy moji předchozí větu.

"Ten zrzavý zabedněnec má jméno," zamračím se a zastanu se Rona, i když mě včera vážně hodně vytočil.

"Moment, co že jsi to řekla? Že by už slečna dokonalá nebyla s panem vyplašeným?" prohlásí sarkasticky. A já blbá si už myslela, že třeba moji větu o rozchodu s Ronem přeslechl.

"Tohle nemá smysl." Otočím se a opustím kancelář. V duchu si říkám, nemysli na to, mysli na Deana a jak si dneska užiješ dnešní večer. Jo, dneska si užiju večer a žádný blonďatý kretén mi ho nezkazí.

...

"Mohu si přisednout k nejchytřejší čarodějce všech dob?" zaslechnu za sebou opět ten hlas, který mě od té doby, co jsem ho po dlouhé době zase slyšela, neustále vytáčí.

"Asi mi nic jiného nezbývá," podotknu a dál se věnuju pozorování z okna příchozích pracovníků ministerstva.

"Můžeš mě vyhodit, sednu si jinam," odvětí Malfoy.

Po pár minutách ticha, kdy se snažím soustředit na dění před budovou ministerstva, ale moc se mi to kvůli mému společníkovi nedaří, konečně Malfoy promluví.

"A co že sedáváš sama?" Takže si toho všimnul. Záleží mi vůbec na tom, že to zpozoroval?

"Hele, jestli mě chceš poučovat, tak si rovnou odsedni. Určitě by se našlo mnoho kouzelnic, které by tvou společnost uvítaly," zasáhnu Malfoye na citlivé místo. Každý totiž ví, že byl v Bradavicích nejžádanějším Zmijozelským.

"Nevím, jestli sis toho všimla, ale od jisté doby tu nejsem moc oblíbený," podotkne Malfoy a mně dojde, že to je pravda. Že Malfoye opravdu lidi moc neberou. Do té doby byl čistokrevný rod Malfoyů nadřazován a ve společnosti byl vysoce postavený. Ale po pádu Voldemorta, kdy se ukázalo, že většina z tohoto rodu byli smrtijedi, kleslo toto jméno v žebříčku oblíbenosti tak hluboko, jak jen to šlo. Nad jeho nositeli teď lidé jen ohrnují nos.