Otec se to nedozví, Grangerová

12. Zmatené pocity

Ani nevím, kdy se dostaneme do hotelu. Určitě už je tma a určitě jsem si večer měla zabalit, protože v neděli v deset hodin dopoledne máme být na bulharském ministerstvu, odkud se přemístíme domů do Londýna. Ale v sobotu večer jsme přišli s Dracem tak unavení, že jsem neměla sílu ještě balit. Nebo se mi nechtělo. Nebo jsem jenom chtěla zůstat v Dracově teplé náruči.

Usnuli jsme společně vedle sebe a přijímali teplo toho druhého. Draco si přeze mě přehodil nohu. Jindy bych mu vynadala a naštvala se na něho, ale tentokrát mi to nevadilo, ba dokonce mi to bylo příjemné.

Ráno mě probudilo pohlazení po vlasech. Draco.

"Krásné ráno, princezno," lípne mi Draco pusu do vlasů. To oslovení se mi vážně líbí.

"Tobě taky," zavřu oči slastí. Draco se nade mě nakloní a vlepí si drobnou pusu na čelo. A já jsem v sedmém nebi. Stále mi hlavou vrtá proč a vím, že jednou nad tím budu hodiny uvažovat. Budu přemýšlet, co se změnilo, že mi teď Dracova přítomnost nevadí, naopak jsem za ni ráda. Ale teď ne, teď si chci vychutnat poslední hodiny s Dracem v Bulharsku. Protože je mi jasné, že co se tady stalo, to tu také zůstane. Až se vrátíme do Londýna, bude vše při starém. Draco mě bude štvát a já si na něho budu stěžovat. Také se budu věnovat své práci a číst a Draco mě bude rozptylovat a práce mu bude jedno.

"Snídaně až do postele," podá mi Draco tác s cereáliemi, jablkem, broskví a ananasem nakrájeným na kousky. Na tohle bych si neměla zvykat.

"Kde se v tobě bere ta duše romantika?" rýpnu si.

"Válka lidi mění," pokrčí jen Draco rameny.

...

"Chtěla bych tu ještě chvíli zůstat," postesknu si, když se loučím s hotelovým pokojem.

"Já taky," přidá se Draco.

"Tohle byla jedna z nejlepších dovolených a stoprocentně nejlepší pracovní jednání," pochválím si náš výlet do Bulharska.

"Pro mě tady a to díky tobě, Grangerová," podívá se na mě radostně Draco.

"Takže už jsem zase Grangerová?" povytáhnu obočí.

"Jo."

"Jo?" vyděsím se. Že by to jenom hrál? Celé to "sblížení se" bylo jen divadlo? To by bylo pro Malfoye typické.

"Jo," zamračí se na mě Draco. "Mysli trochu, Hermiono. Od čeho seš nejchytřejší čarodějka?"

"Co si to dovoluješ," zlobím se. Jaká drzost navážet se do mě čtvrt hodiny před odjezdem z Bulharska.

"No," uchichtne se Draco. "Když jsme od tamtud odjížděli, neměli jsme se zrovna v lásce. Protestovala jsi dokonce i nad společným pokojem a jak ráda jsi se pak ke mně v noci přitulila," neodpustí si Draco. A je to tady, to jeho až moc vysoké ego.

"Bylo by divné, kdybychom se vrátili, padli si do náruče a říkali si křestními jmény, nemyslíš?"

"Nemyslím," pomyslím si a ani mi nedojde, že jsem to řekla nahlas.

"Cože?" směje se mi Draco.

"Nech toho," bouchnu do něho a zasměju se společně s ním.

"Taky se mi odsud ještě nechce," vydechne Draco. "Bylo mi tu s tebou fajn," přizná nakonec úplně tiše.

"Mně s tebou taky," skopím zrak. Draco mě chytne za bradu a donutí mě se na něho podívat.

"Nemusí to skončit," řekne ještě a pak mě políbí. Já polibek prohloubím a přeju si, aby nikdy neskončil, přesně jak Draco před chvílí řekl. Ale je mi jasné, že nic netrvá věčně a my se musíme vrátit domů.