~ Zakázaná láska ~ (KOREKCE)

48.

Když jsme se od se odtáhly podíval se mi Dejan do očí a já mu pohled opětovala.
,,Tak a teď by jsi mi mohla říct o tom, co se stalo s debilem.'' řekl a já hned pochopila koho má na mysli teď.
,,Dejane!'' vím, že ho nikdy neměl rád ale i tak má pořád jméno.
,,Co? A jak mu mám říkat?'' otázal se a hodil na mě pohled, kteří se řadí spíše k nechápavým a trochu i naštvaným.
,, Vím, že jsi ho nikdy moc nemusel ale i pořád má jméno'' řekla jsem klidně.
,, Jméno, který asi moc ráda nějakou dobu neuslyšíš a já taky ne'' konec věty si řekl nejspíš jen pro sebe.
,,To máš nejspíš pravdu ale pravda je i taková, že mi je i celkem už celkem ukradený.'' řekla jsem mu pravdu, kterou by měl asi vědět.
,, Překvapuješ mně'' řekl a pousmál se. ,, Nečekal bych, že to řekneš a hlavně ne pár dní po tom, co ti takhle ublíží.'' dořekl udiveně. ,,Myslel jsem, že měli šťastný vztah'' řekl ale určitě ne klidně.
,, Prvních pár týdnů ano a pak už to bylo horší'' řekla jsem silně a vyrovnaně.
,,Aha tak to jsem nevěděl'' řekl soucitným tónem hlasu.
Chvilku bylo ticho a potom se mi do hlavy dostala jedná celkem důležitá otázka.
,,A jak ty o tom vlastně víš?'' otázal jsem se.
,,O čem?'' podíval se na mě nechápavým výrazem.
,,O tom, co mi udělal?'' řekla jsem a podíval se zpět na Dejana.
Vypadal překvapeně a nic neříkal.
,,No... je to složitější.'' začal.
,,Já myslím, že máme času dost'' přeruším Dejana v tom aby zamluvil mou otázku.
,,Tak teda jo ale musíš mi slíbit, že nebudeš na tu danou osobu naštvaná.'' ujistil se.
,, Slibuji'' rychle jsem odpověděla.
,,No... stalo se to v tu noc, co byl ples a já se to dozvěděl až o den později od Cartera.... chtěl mluvit dál ale já mu nevychovaně skočila do řeči.
,, Proč by ti to Carter říkal?'' položila jsem mu otázku.
,,Kdyby jsi mi neskákala do řeči, tak se dozvíš proč.'' odpověděl mi a pokračoval ve vysvětlování.
,,No...volal mi Carter a měl na prosbu. Chtěl abych na tebe dával, tak nějak trochu pozor. Nechápal jsem proč a nakonec jsem z Cartera vytáhl, co se to stalo'' dořekl.
,,Aha, to si myslí, že se o sebe nedokážu postarat sama?!'' řekla jsem trochu rozčileně.
,,Ale ne on to tak nemyslel. Měl jen starost.'' řekl klidně a polohlase aby mi vyvrátil mé špatné mínění.
,,Tak jo nebudeme se v tom dál vrtat.'' řekla jsem. Neměla jsem už náladu dál to rozebírat.
,,Tak jo, co bys chtěla dělat?'' otázal se mě Dejan s nadějí v očích. Já nic neodpovídala, protože jsem přemýšlela.
,,Teda jestli máš v plánu tady zůstat.'' jeho hlas už zněl trochu sklesle.
,, Jestli ti to nebude vadit, tak bych tady zůstala.'' řekla jsem a hned nás to dodala ,,doma bych se stejně jen nudila.''
,,Jo, můžeš tady zůstat. Stejně bych tu byl opět sám. S tebou tady nebude až taková nuda.'' odpověděl mi rychle a zněl rozhodnutě.
,, Díky'' šeptla jsem.
Dejan se ke mě sklonil a stejně tiše jako jsem já šeptla svoje poděkování, on šeptl ,, Nemáš zač'' hned na to jsem se rozesmála a Dejan také.
Zvedli jsme se z postele a šli do obýváku. Dejan šel do kuchyně a já šla hned za ním.

Do konvice napustil vodu a zapnul jí.
,,Budeš chtít kávu, čaj? A nebo v lednici zbylo ještě trochu džusu.''
,,Asi čaj, díky'' odpověděl jsem mu.
Dejan vyndal z menší skříňky nad linkou krabičky čaje a já si měl vybrat.
Nakonec jsem se rozhodla pro jablko se skořicí.
Dejan si uvařil kávu a společně, teď i s hrnky jsme přešli do obýváku.
Posadili jsme se na gauč.
Dejan zapnul televizi a společně jsme vybírali film na který bychom se podívali.

Večer!!!

Z jednoho filmu na který jsme se chtěli podívat se stalo sledování celé série Rychle a Zběsile. Ještě pár dílů nám zbývá, tak snad to někdy dokoukáme. 
Je něco okolo půl deváté večer a já jsem celkem unavená i když jsem dnes vlastně vůbec nic nedělala. 
S Dejanem jsme si udělali něco k večeři. 
Chvilku jsme si ještě povídali v kuchyni ale pak se na mě začala projevovat únava ještě víc. 
,,Asi už chceš jít spát že?'' zeptal se mě Dejan. 
,,Jo asi bych už šla spát'' řekla jsem popravdě a opřela se o linku za mnou.  
,,Tak si můžeš jít lehnout zase nahoru'' zareagoval Dejan. 
,,A můžu se jen zeptat, kde budeš spát ty?'' jo asi to byla dost blbá otázka, kterou si mohl špatně vyložit. 
,,V obýváku na gauči'' klidně odpověděl a naznačil směrem k obýváku. 
,,Tak to snad ne.'' řekla jsem. 
,,Co?'' nechápavě se otázal Dejan. 
,,Tak ty jsi tu doma a máš spát na gauči? To ne. Na tom gauči budu spát já.'' řekla jsem rozhodně. 
,,Ale ty jsi návštěva. Takže na tom gauči budu spát já.'' řekl Dejan a moc nadšený z mého nápadu nevypadal. 

,,Vždyť  právě jenom návštěva'' řekla jsem a doufala, že se mnou bude souhlasit. 

,,Sakra nebudeme se tady hádat o tom kdo, kde bude spát. Jestli ti jde vážně jen o tom abych nespal na gauči....  ,,Ano, jde mi jen o to'' skočila jsem Dejanovi opět do řeči. 

,,Takže jestli ti jde jen o to, tak já klidně v té posteli spát budu ale pod jednou podmínkou.'' řekl Dejan. 

,,Po jakou?'' zvědavost mě přemohla a já se prostě zeptat musela. 

,,Ty tam budeš spát taky.'' dostalo se mi rychlé odpovědi z Dejanovi strany. 

,,Ale... teď jsem to nedopověděla já. ,,Žádný ale, máš na výběr.'' tím jsem ukončila mé snažení o to mu to ještě nějak rozmlouvat. 

,,Tak jo'' vydechla jsem po chvíli. Sice jsem to neměla v plánu ale aspoň nebude spát na gauči. 

,,ok, vyřešeno. Můžeme jít spát.'' řekl Dejan a pomalu se vydal ke schodům, já se po chvilce vydala za ním. 

V pokoji jsme se stihli pohádat o to kdo bude spát na jaké straně postele. Nebo ona to nebyla nějaká velká hádka. Začal jí Dejan a myslím si, že jen ze srandy kvůli tomu jak jsme se předtím nemohli dohodnout kde bude kdo spát. Takže tak. 

,,Já úplně zapomněla na školu.'' řekla jsem po chvíli ticha. 

,,A zítra? Máš v plánu jít do školy?'' zeptal se mě Dejan. 

,,Asi jo ale ráno si budu muset zajít domů pro oblečení a věci do školy'' dořekla jsem ale popravdě se mi domů moc nechtělo. Doufám, že budou rodiče ráno v práci a já je aspoň ještě zítra nepotkám. Ok možná kvůli tomu dělám zbytečný drama ale nemám náladu se s nimi na toto téma zatím bavit. 

,,nemám s tím problém a jestli bude chtít do školy tě potom můžu vzít já autem.'' řekl Dejan. 

,,To si ještě rozmyslím. Ona procházka po ránu taky není nejhorší.'' řeknu provokativně ale asi mu došlo, že nemá v plánu jít ráno pěšky. 

Poté bylo ticho a já pomalu usnula. 

Ahoooooj 

Je tu další kapitola. Doufám, že se líbila. Měla jsem v plánu jí vydat dnes ráno ale nestíhala jsem. Snad to nevadí. Jinak děkuju❤️❤️ za ohlasy. Je to strašně krásný vidět, že se vám příběh líbí a mně vaše pozitivní komentáře vždy zvednou náladu. 

Mám Vás ráda ❤️

Vaše ~Marča~❤️❤️