Lilly: Iron Man's Daughter (CZ) ✓

18.

Věděla jsem, že jsem ho zlomila ještě víc, než kdy byl. Ale jinak jsem to udělat nemohla, pokud jsem ho chtěla ochránit. Nic jiného mi nezbývalo. Stejně tak jako tomu bylo i ostatních. Nebyl den, kdybych se za to nesnášela. Seděl přímo naproti mně vedle Steva u stolu. Byl tak bledý a měl tmavé kruhy pod očima. Vypadal, jako kdyby dlouhá léta nespal. Byl snad ještě v horším stavu, než když jsem ho potkala poprvé. A to díky komu?

Díky tobě.

„Všichni rozuměli tomu, co mají dělat?" Zeptal se Fury a rozhlédl se po místnosti. „Můžu se jenom na něco zeptat?" Tony zvedl ruku a s povytaženým obočím se podíval na toho muže tmavé pleti, s páskou přes oko, a který vstal z mrtvých.

„Do toho, Starku." Fury kývl a mávl rukou.

„A kdo, že vám to řekl?" Zeptal se a rozhodil rukama. To se dalo čekat. Táta nikdy neměl rád, když se mu nedostávalo více h informací, především prověřených, které si on sám mohl zkontrolovat. „Jak máme věřit, že ten váš "důvěryhodný kontakt" nelže?" Zrak z obou mužů jsem přesunula na dřevěnou desku stolu, když se na mě Fury letmo podíval. „Starku, ujišťuju vás, že mému zdroji můžete stoprocentně věřit. Nevidím důvod, proč by dotyčný lhal o něčem tak důležitém. Má ještě někdo další nějaké iritující a zbytečné otázky?" Zeptal se a okem sjel celou místnost. „Jestli ne, schůze skočila. Běžte se připravit." Řekl a společně s Marií Hillovou po boku odešel ze zasedačky. Chvíli bylo ticho, než ho táta přerušil a zvedl se ze židle. „By mě opravdu zajímalo, kdo je ten jeho tajný zdroj." Kousla jsem se do tváře a polkla. Když jsem zvedla hlavu a rozhlédla se kolem sebe, všimla jsem si Natashy podezřívavého výrazu. Hlavně na sobě nedát nic znát.

Zrovna jsem v zadní části Jetu kontrolovala zbraně, když se Nat opřela o stěnu a založila si ruce na prsou. „Všechno v pohodě?" Zeptala jsem se a pokračovala dál v kontrole své zbraně, který byla naprosto v pořádku a v perfektním stavu; jen jsem se potřebovala nějak zaměstnat, abych nezešílela a nechtěně se neprozradila. Pomalu a jistě jsem s každou další minutou, co jsme se blížili k cíli, ztrácela rozum. Byla jsem vyděšená strachy.

„To mi řekni ty?"

I když jsem byla nervózní, rty se mi zvedly do úsměvu. Black Widow, nejlepší špiónka a vědma na světě. Nikdy ji pod nosem nic neprojde. Zacvakla jsem zásobník a zašpiněný hadr hodila na odkládací stůl, který sloužil pro více účelů. Někdy to byl jen odkládací stolek na zbraně, nebo jiné věci a jindy zase na zraněné jedince.

„U mě je všechno v pohodě." Odrazila jsem se bokem o roh a procházela kolem ní, když mě její ruka chytila za předloktí a donutila tak zastavit. „Přestaň lhát." Sklonila se ke mně a podíval se na mě tím svým znaleckým pohledem. A já si myslela, jak jsem byla přesvědčivá. „Máš štěstí, že to Tony neví, jinak by bylo po tobě." Probodla mě pohledem a její stisk na mé ruce krátce zesílil. Zdálo se, že se jí to nelíbilo. „Nemám ponětí, o čem to mluvíš." Chtěla jsem se ji vyhrnout, ale marně. „Přestaň s tím, Lilly! Vím, že si Furyho zdroj." Řekla naštvaně a zamračila se na mě. Cítila jsem se jako, kdyby mě moje starší sestra načapala při zločinu. „Tak když to víš, proč si o tom nikomu neřekla, hm?" Povytáhla jsem obočí a naklonila se k ní. Její silný stisk na mém předloktí povolil.

„Vůbec netušíš, s čím máš dočinění, Lilly." Namítla, varování zakryté v jejích slovech.

„Já vím přesně, s kým mám co dočinění. Tak tě prosím tě, nech mě dodělat mou práci." Vytrhla jsem se jí a rozešla se do středu Jetu, kde ostatní seděli ve svých sedačkách. „Neskončí to dobře." Zvolala na mě ještě, dokud jsem byla v doslechu. Povzdechla jsem a zavřela oči. Já vím, Nat.