Dramione | CZ

Musím ji držet od sebe dál!

Draco

Od doby, co jsem řekl Grangerový vše, co se událo se mi vzdaluje. Byl jsem na jednu stranu rád, protože pořád to je ta mudlovská šmejdka, kterou jsem ty celé roky nenáviděl, ale z jisté strany jsem musel uznat, že v ni vidím i něco víc. Každý den nad tím přemýšlím, snažil jsem se vše ohledně ji vymazat z paměti, držet se od ni dál, protože by to bylo i pro ni nebezpečné. Již brzy se stane něco, co nedokážu ovlivnit a nechci, aby byla zklamaná.

Kdybych mohl tohle celé.. zrušit, odmítnout, hned bych to udělal. Ale Pán zla mi pohrozil něčím, co bych nedovolil. Musím to udělat, i když se mi nelíbí a cítím se strašně. Moje noční můry tomu nepomáhají. Musím se teď na nějakou dobu od všech odcizit, protože to musím dodělat a chci aby vše bylo už za námi, jinak se z toho psychicky zhroutím. Je to šílený tlak na mě samotného a nejraději bych se o to s někým podělil, ale nemůžu. Nikdo by mě nepochopil a odsoudil by mě, všichni by ihned na mě uvrhli to nejhorší kouzlo, které by bylo možné. Nejhorší utrpení je, dělat něco, co se vám příčí a nemůžete o tom ani nikomu říci. Musím nahazovat svou povýšenou masku a chovat se tak, jak mě to naučili. Poslední dobou mě víc než jen trápí to, jak jsem byl vychován. Otec, když jsem neudělal to, co chtěl či se nechoval tak, jak jsem podle něho měl, tak na mě dával kletbu crutiatus. Matka se mě pokaždé zastávala a snažila se mi být oporou, ale nebylo to k ničemu platné. Protože i ji několikrát zasáhl kletbou.

Zatřepal jsem hlavou a rozhodl se jít najíst. U nebelvírského stolu seděla se svou bandou dementů. Věnoval jsem jim povrchní úšklebek a nakráčil si to ke zmijozelskému. Pozdravil jsem Pansy a Zabiniho a začal jíst. Dnešní den máme celý volný až na hodinu tance, tak se pak vydám okolo jezera, pokaždé mě to uvolní.

"Čau kámo, co si včéra dělal, že jsi tak rychle zmizel?" Optal se Zabini a zkoumavě si mě prohlížel.

"A co Ty? Už si ji konečně dostal do postele?" Snažil jsem se obrátit téma, jelikož dokáže být hodně zvědavý.

"Ne a ani to zatím nemám v plánu. Jsme přátelé, sem tam se chováme jinak..ale jsme. Nechce, aby to zašlo dál a já to chápu, přeci jen mě tak nezná" usmál se a dál si vesele jedl snídani. Pousmál jsem se nad tím, že já jsem ji měl.

Při vzpomínce na tu noc jsem si nemohl odpustit úsměv. Byla jiná. Nebránila se, byla egoistická, vášnivá a sexy. Bral bych ji znovu, ale to bohužel už nejde. Nemohu ji ublížit.

-

Vykračoval jsem si do tanečního sálu, kde Hermiona ještě nebyla. Zvláštní, vždy je tu jako první.

Po chvilce vyběhla celá rudá do sálu a za ni zrzoun. Koukal okolo sebe a zřejmně hledal nějakou záchranu, asi se něco stalo. Grangerová už ke mě vykročila a ihned zaujala taneční postoj a začali jsme tančit.

"Proč jsi tak rudá Grangetová?" Musel jsem se zeptat, opravdu mě to zajímalo.

"To není tvoje věc Draco." Hned po dokončení věty se zasekla nad mým oslovením, ale hned vrátila svůj klasický výraz.

"A co zabini? Už jste vybudovali něco jako je.. to slovo, no víš jaký" znejistil jsem, protože to slovo mi bylo cizí. Nikdy jsem to nezažil a ani jako smrtijed nemohu.

"Jsme přáteli, přeju si to tak. Nic víc v tom není a zřejmě ani nebude." Smutně se pousmála a dál se soustředila na taneční kroky.

Nervózně jsem si ji prohlížel, vypadala tak..bezmocně a zároveň krásně. Kéž by nebyla mudlovského původu. Hned jsem tuhle myšlenku vypustil, nemohu o ni tak myslet. Tohle není holka pro mě. Ano, chvilku jsem ji dával úkoly, ale byla to chvilková sranda. A to vyspání bylo chvilkové potěšení. Nic víc.

"Haló! Končí hodina" Grangerová mi jako smysl zbavená mávala před rukou a tím mě vytrhla z myšlenek. Zahleděl jsem se do jejich očí a bezeslova opustil sál a vydal se k jezeru. Potřebuji být sám.

Hermiona
Po rozhovoru byl úplně mimo, až jsem ho vytrhla z přemýšlení já. Občas by mě zajímalo nad čím tak usilovně přemýšlí. Pak se jen na mě podíval a bezeslov odešel.

Rozhodla jsem si vzít knihu z mudlovského světa a vydala se k jezeru. Trošku klidu neuškodí nikomu. Jelikož Harry s Ronem a Ginny usilovně nacvičují na zápas.

Oblékla jsem si delší svetr, které jsem použila jako delší šaty, nazula si kozačky a vydala se k jezeru. Dnes bylo příjemně a nikdo u jezera nebyl. Šla jsem ke svému oblíbenému mistečku, který už někdo obydlil.

"Promiň, nevěděla jsem, že tu jsi, půjdu jinam"

"Nojo, mudlovská šmejdka je všude, kde jsem já!" Vykřikl Malfoy a mě došly slova. Už mě přestal urážet a teď to bylo zase tu. Starý Malfoy.

Odešla jsem, jeho slova mě pořád silně zasahovali. Nevím proč jsem si už za ty roky neuvědomila, že se nezmění.

-

Vrátila jsem se z astronomické věže, kde jsem se koukala na krajinu Bradavic. Ten výhled mě nidy nepřestane udivovat.

Po cestě jsem to vzala uličkami, kde nikdo nechodí a v jedné ležel opilý Draco Malfoy. Přiběhla jsem k němu, abych se optala zda-li je v pořádku.

"Je ti dobře?" Zvídavě jsem se na něj podívala. Jen se na mě letmo podíval a ihned se zadíval do zdi, jakoby ji právě viděl poprvé.

"Fakt asi musíš být všude,že?" Pohrdavě se zasmál a já se rozhodla být neústupná.

"Malfoy, zvedni se než tě tady někdo uvidí v tomhle stavu!"

"Horší už to být stejně nemůže, už tak je to všechno v hajzlu" netuším, co se mu právě odehrávalo v hlavě, ale v jeho očích byla bolest.

"Chceš o tom mluvit?" Ačkoliv jsem věděla, že mě pošle doháje, tak jsem to alespoň zkusila.

"Stejně bys to nepochopila. Neměla si takovou výchovu jako já a ani si nedostala úkol, kterej je pro tebe smrtí" v hloubi duše jsem doufala, že to není to, co si myslím, musím se ale zeptat.

"Jsi smrtijed?" Zeptala jsem se bez ostychu. Na rovinu.

Než dokázal odpovědět zaslechla jsem kroky Filche. Vzpomněla jsem si na komnatu nejvyšší potřeby a ihned jak se dveře otevřeli, zatáhla jsem tam Draca.

Jak dlouho jsem tu nebyla, ale pamatuji si vše, jakoby to bylo včera.

Tak tohle je celá kapitola. Mohli jste aspoň trošku nahlédnout do jeho myšlenek:)
Další kapitola již brzy. A děkuju za tolik přečtení!❤