Vnuk mistra Jedi

2) Odtržení

Jednoho dne, bylo mi tak 9 let jsme byli v hlavním městě. Otci se rozbilo čerpadlo a bez něj by jsme tak daleko od města mohli umřít žízní. Mezi tím co otec s matkou obcházeli stánky jsem měl volný pohyb po tržišti. Hledal jsem něco při čem se zabavit a pak jsem si tam všiml menšího davu dětí.

,,Asi dorazila nová dávka hraček." Pousmál jsem se a protože jsem neměl co dělat jsem se tam šel podívat. Kupodivu to žádné hračky nebyli. Byl tam chlápek který seděl na zemi a kolem něj pokaždé když zvedl ruce létali kamínky. A on každému z nich nabízel ostatním aby jsi to zkusili. Nikomu se to nedařilo a on byl za čaroděje. Vždy když zvedl ruce potom co jsem přišel jsem ucítil jakýsi proud energie který prostupoval jak ty kameny tak každého kolem. Zřejmě jsem byl ale jediný kdo si toho šiml. ,,Ty kluku, pojď si to zkusit." řekl a ukázal na mě. ,,Ne díky já nechci." řekl jsem když se na mě ostatní koukly. ,,No tak nebolí to." řekl a ostatní mě jak na povel protáhly dopředu k němu. ,,Otevři ruku." řekl a já poslechl. Neměl jsem k tomu důvod ale něco mi řeklo že je to dobrý nápad a že se nemám čeho bát. Kámen v mé ruce nejprve zůstal ležet jako u ostatních. On se trochu zamračil. Zaměřil jsem se na ten kámen a on se začal hýbat a nakonec vzlétl. Všichni kolem jen udiveně zajásali. Pak jakoby jsem mu to řekl sám mi kámen dopadl do ruky. Soustředil jsem se na něj co to šlo a tu jsem si vzpomněl na to co mi otec všechno dělal. Popadl mě vztek. Kámen začal rezonovat až lehce popraskal. 

Tu na mě zavolala matka. ,,Jaime, musíme jít." Opět jsem byl ve svém těle a kámen mi zase zůstal stát v ruce. ,,Už jdu. Promiňte za ten kámen." řekl jsem a chtěl odejít když tu mě chytil za ruku. ,,Jak se jmenuješ?" ,,Jaime Curt. Proč se ptáte." pustil mě. ,,Nejsi náhodou příbuzný Obi Wana Kenobi?" Chtěl jsem se ho zeptat kdo to je když tu tam přišla matka. 

,,No tak Jaime, nesmíš se bavit s cizími lidmi táta se moc zlobí." řekla a odtáhla mě pryč.

Celou cestu mi táta i matka vyčítali že jsem se jim spustil  dohledu a že doma bude výprask. Ten taky nakonec přišel ale i tak mě více než to trápila otázka kdo je Obi Wan Kenobi. Ale nebyl nikdo koho bych se mohl zeptat. Ale dle táty když jsem se ptal tak to byl jeden starý šílený dědek který žil v tomto domě. Když se mě zeptal proč to chci vědět tak jsem řekl že jsem to jméno někde slyšel. 

Moc mi sice nevěřil ale uznal mojí výmluvu a poslal mě spát.