Svéhlavý mazlíček

23. Muchlování na gauči a trelawneyovské brýle

O čtyři dny později Hermiona zavřela poslední svazek z hromádky knih o psychologii a hypnóze, které jí poslali rodiče. Zezadu jí na šíji dopadla ruka. Okamžitě naprosto bděle vyskočila.

Od té doby, co knihy dostala, nedělala nic jiného, než že se jimi prokousávala. Nepřekvapovalo ji, že je trochu vyčerpaná, z té námahy už jí nesloužily oči.

Ohlédla se a setkala se s Dracovým pohledem. Seděl na pohovce za ní, zatímco ona klečela u nízkého konferenčního stolku. Jak se mohla tak zabrat do výzkumu, že doteď ani nevnímala jeho přítomnost?

Nečekala na jeho otázku, co ji tak rozčiluje. Odvrátila tvář, zamračila se na knížku a zavrtěla hlavou: „Já ne... nemyslím, že bych to mohla zvládnout. Minimálně ne bez možného poškození tvé psychiky. Nebo bez toho, aby sis už napořád myslel, že jsi kuře, kdykoli zazvoní zvon."

Zdvihl obočí, když sjel pohledem od knihy k ní a zase zpět. „Za stávajících okolností by to nemuselo být užitečné, ale byl by to skvělý fór, kdybychom to na někoho nastražili tenkrát v našem prvním ročníku."

Chvíli se chichotala, než se protáhla a zívla. „Měl bys už vědět, že jsi trochu méně roztomilý, když mi připomínáš, jak hrozný jsi býval."

„Jen trochu?" Zasmál se, natáhl se dolů a objal ji. Vytáhl ji na pohovku a jemně ji směroval, dokud neležela zády na jeho hrudi. „Proč jen věřím, slečno Grangerová, že jste si možná i tenkrát myslela, že jsem roztomilý."

Usmála se a přitiskla se hlavou k jeho ohnutému předloktí. „No," řekla s odvráceným pohledem, „na tohle ti nikdy neodpovím. Pořád mě to trápí. Budeme potřebovat nějakou pomoc zvenčí."

„Chceš říct, že znáš nějakého mudlu, který ví, jak to udělat?"

„Nějakého mudlu?"znovu potřásla hlavou. „Myslela jsem hypnoterapeuta s licencí. Takoví existují, víš. Cítím se o mnoho lépe v situacích, kdy můžu hledat odpovědi na stránkách knih."

Pevněji ji sevřel kolem pasu a přitáhl těsněji k sobě. „No, podívej se na to takhle – našla jsi část odpovědi. Ta zní ‚najdi někoho jiného."

Povzdechla si a přitiskla se k němu.

„Budeme potřebovat paměťové kouzlo, že? Pro případ, že řeknu něco, co by mudlové neměli slyšet?"

„Samozřejmě. Neboj se, ovládám je dobře."

„Nebojím se." Usmál se jí do vlasů. „Jen se divím, že nejsem rozčilenější, když se svěřuji do mudlovských rukou."

„Možná mám na tebe dobrý vliv," řekla s unaveným úsměvem na rtech.

Opřel si tvář o její temeno a pohledem přejížděl místnost – zvlášť dvě volná křesla. „Když mluvíme o vlivu, dobrém nebo špatném, kde  jsou?"

„V nebelvírské věži. Ginny je konečně přesvědčila, že nepotřebuješ chůvu."

Usmál se, když si všiml, jak znovu vzdychla a pevněji se přitiskla k jeho hrudi. Ano, na to by si určitě  mohl zvyknout. „No vidíš, a já jsem si myslel, že hlídají tebe."

Obrátila se a vtiskla mu polibek na krk, pak se vrátila do původní pozice. „V podstatě ani to není ono. Byli neodbytní, protože to... no, protože jsi to byl ty. Kdyby šlo o kohokoli jiného – no dobře, téměř  o kohokoli jiného, jsem si jistá, že tvůj kamarád Blaise by vyvolal stejnou reakci – nedělali by nám to tak těžké." Zhluboka vzdychla, tok její řeči ospale plynul. „Proto jsem se s nimi nehádala. Potřebují čas, aby si na nás zvykli, to je celé."

Ušklíbl se a zavřel oči. „Máš s nimi  příliš mnoho trpělivosti, víš?"

„Je ti jasné, že oni by mi řekli totéž ohledně tebe?"

Políbil ji na temeno hlavy. „Až bude tenhle zmatek za námi, trpělivost nebude ve slovníku ani jednoho z nás."

Hermiona zrudla, cítila, jak se burácivě vrací motýli velikosti hipogryfů a krouží jí kolem žaludku. „Pane Malfoyi, myslel jste tím prohlášením to, co si myslím?

„Myslím, že jsem spokojený s tím, že usneme na této pohovce – kam může každou chvíli vpadnout některý z tvých nápomocných přátel – protože mám na příště naplánovaného něco mnohem lepšího, až se my dva spolu zavřeme v ložnici."

Skousla si ret, aby zadržela pohoršené chichotání, ačkoli hned sjela rukama k jeho pažím, aby si je k sobě přitiskla ještě pevněji.

Když ji konečně přemohl spánek, byla si jistá, že její tváře ani trochu neztratily svou rudou barvu.

xxx

Pansy nakrčila nos, když se jejich nesourodá skupina vtlačila do kanceláře, značně ovlivněné new-age. Zamávala si rukou před obličejem ve snaze odehnat hustý dým kadidla.

„To se mi nelíbí," řekla a stiskla rty ve výrazu odporu.

„Víš, nemusela  jsi sem chodit," poznamenal Ron.

Hermiona si nebyla jistá, jestli byla jediná, kdo si všiml výrazu, který na chvíli probleskl v Pansyiných temných očích, když potřásla hlavou a odvrátila pohled.

V duchu si udělala poznámku, aby se zeptala Ginny, jestli se mezi těmi dvěma neděje něco, o čem nevěděla. V této chvíli byla Ginny zaneprázdněna odstrkováním Harryho rukou od nějakého zajímavého kusu drahého kamene. Poslední věc, po které kdokoli z nich toužil, bylo nechat tu bez vysvětlení něco rozbitého ubohé terapeutce, která nepochybně dostane záchvat, už když se bude divit, kam se poděla celá jedna hodina jejího života.

„Bylo to nejblíž nádraží, a ona byla jediná, která nás mohla přijmout tak brzy." Hermiona našpulila rty, když se dívala na ty zatracené křišťálové tretky všude kolem. „Kromě toho, i když mudlovská koncepce new-age je hovadina, dělají více regresních terapií než kdo jiný."

„Podívej se, jsme tady," zabručel Draco a svěsil ramena. „Možná se mi to nelíbí, ale jsme o krok blíž k tomu, abychom to celé objasnili."

Přestali věnovat pozornost svému hašteření, když se za nimi ozvalo zvonění korálků.

Hermioně klesla brada – a byla si jistá, že se to stalo celé jejich skupině. Pohlédla na zvlášť silné brýle, divoké vlasy stažené pestrým pruhem látky a cikánským oblečením inspirovaný háv, do něhož byla navlečená žena před nimi.

„Vítejte, děti moje, jsem doktorka Evesová," řekla s úsměvem hlubokým, kultivovaným hlasem. „A teď, kdo z vás je můj pacient?"

Hermiona několikrát rychle zamrkala a přes rameno zašeptala: „Je nějaká pravděpodobnost, že by profesorka Trelawneyová mohla mít mudlovskou sestřenici?"