Cliché [CZ]

The power of money

|Ethan Chambers|

Asi už bylo konečně načase řešit svoje oblečení na jakoukoliv sportovní aktivitu. Usoudil jsem, že značkové tepláky a triko nejsou vhodným výběrem do tak průměrné školy. Došlo mi to, když jsem svým příchodem do tělocvičny přilákal příliš velkou pozornost. Anebo se zkrátka všichni chtěli podívat na toho nového kluka, o němž doposud nebylo ani vidu ani slechu.

S několika ostatními vrstevníky jsem stál na první lajně naproti tribunám, zatímco z jedné strany na druhou pochodoval vysoký a snědý kluk, který své oči klopil na pevné desky a soustředěně četl naše jména. Usoudil jsem, že je to kapitán a mohl být tak ve stejném ročníku, protože něco jako ‚pátý' ročník tu nebyl. Tak totiž vypadal. Nevypadal jako jeden z těch běžných a tuctových maturantů. Vypadal vyspěleji a možná proto se právě na tuhle pozici tak hodil.

Čím déle jsem tam tak stál a byl připraven říct ‚zde' v momentě, kdy se ozve moje jméno, mě něco více a více iritovalo. Možná to bylo příliš afektované nadšení mé matky, která se snažila o to, aby budila dojem zájmu a po cestě do školy se mě vyptávala na nejrůznější detaily konkurzu, na něž jsem ani nedokázal odpovědět.
Možná to také bylo tím, že ve vzduchu se mísil pach potu, šmíru, který sem doléhal z otevřených oken z ulice, a mně se více a více zužovalo hrdlo a srdce pumpovalo jako o závod. Naštěstí jsem si vzal prášky, takže nehrozila žádná kolize.
Možná mě prostě jen štvala dvojice, jež zaujímala místo na nejvyšší lavičce tribun, snad aby na ně bylo co nejlépe vidět, a vzájemně si tam vyměňovali svoje sliny. Když už něco takového chtějí dělat, ať to rozhodně není na veřejnosti.
A pak tu byl nenávistný Alstonův pohled, který mě nepříjemně pražil od samého příchodu a nijak tomu nepomohla ani Mina.

Kdovíproč se evidentně rozhodla, že výběrák je něco tak fascinujícího, a proto se neobejde bez její přítomnosti. Na tváři zaujímal většinu místa široký úsměv, zatímco se ladnými pohyby přesouvala za zády kapitána basketbalového týmu až do popředí tribun. Rozpuštěné vlasy jí přitom rytmicky naskakovaly, stejně jako kapitánovi píšťalka na hrudi. Nijak Alstonovu naštvání nepomohl ani následující sled událostí:

,,Ethan Chambers!" ozvalo se z úst maturanta v popředí, který od tabulky zvedl pohled a zmerčil jím na všechny ubožáky, co stáli před ním.

,,Tady!" odpověděl jsem stejnou hlasitostí a karamelové oči se zabodly do jednoho konkrétního ubožáka – mě. Ve stejný okamžik jako zazněla moje odpověď, se zdálky ozvalo radostné zahoukání, čímž na sebe Mina upoutala veškerou pozornost všech adeptů na tým. Dokonce i kapitán se krátce otočil na usazující se Minu, která ještě radostně zamávala rukou ve vzduchu jako by toho projevování už nebylo dost. Mně došly hned věci: a) Mina mě sem přišla podpořit a utužovat naše přátelské vztahy, o kterých po víkendu kdovíproč měla domnění, že jsou na takové úrovni, aby mi chodila dělat oporu, přičemž za b) Alstonův soustředěný pohled se ještě více prohloubil.
Pokoušel jsem se jeho veškerou nenávist odrazit svým ignorováním, a to jsem se pokoušel přenést i při předříkávání dalších jmen.

,,Tak jo, na začátek si dáme pár koleček, pak zkusíme pár hodů na koš, bránění a nakonec si vezmete rozlišováky a zahrajeme si takový miniturnaj. Protože nám vedení školy neumožňuje pronajímat tělocvičnu, jak dlouho chceme a jsme omezeni časem, rozdělím vás do dvou skupin. Jedna začne s hodem na koš, druhá bude bránit. Pak se vyměníte," ten kluk v tom měl jasno. Rozhodně o tom vypovídalo to jeho sebevědomé přikývnutí, které doprovodilo jeho slova, a tak jim dalo úplně jiný rozměr. Pak už následovalo další čtení jmen a já se zařadil ke skupině, do níž jsem byl přiřazen. K mému neštěstí, nebo možná štěstí(?), jsem si všiml, že Alston je ve skupině opačné a já čím dál tím víc začal přemýšlet, proč podnikám něco, abych byl něčím, kým být ani nechci, ale ostatní ano.