Cliché [CZ]

Mouth says no, eyes say yes

|Ethan Chambers|

Doporučím vám teď jednu věc. Nikdy, ale opravdu nikdy, nikomu neslibujte, že dorazíte na akci, na níž byste za normálních podmínek nevlezli. Předpokládám však, že tohle varování jsem podal poněkud pozdě, popřípadě já jsem si ho pozdě uvědomil.

Domněnka o tom, že narozeninová oslava Mininy babičky je jen obyčejná výmluva byla mylná a poté, co toto zjištění vyšlo najevo, přibližně několik hodin před konající se událostí, kdy mi Mina poslala smsku, jsem byl nucen, jakožto správný příklad mužského vzoru, splnit svůj slib a přijít.
Nijak jsem si takové oslavy nedokázal představit a když jsem se o to snažil, vyšla z toho představa vcelku depresivní, kdy sešlost tolika lidí, přítomnost bohatého rautu a alkoholu, připomínala spíše pohřební událost. Nemluvě o tom, že se vzdávala čest staré ženě.

Zato Mina vypadala natěšeně už od prvních sekund našeho setkání.

Jako správný gentleman jsem ji vyzvedl před jejich koloniálem, lomeno bytem, a poté, co mě nasměrovala správným směrem s ní udržoval konverzaci na úrovni, aby ticho v autě nevyplňovala pouze hudba z rádia. Tím jsem asi Minin entuziasmus navýšil o dalších sto procent, neboť svůj široký úsměv ze rtů neshodila ani v průběhu cesty. Přestože jsem se pokusil její náladu shodit nevinným rýpnutím, které odpálkovala jako nic, a dokonce jsem měl i nekalé tušení, že se pokouší kus své dobré nálady hodit i na mě. Což by se jí bývalo povedlo, kdybych však pořád nemyslel na tu oslavu připomínající spíše smuteční hostinu s tmavými okenicemi v místnosti a černými ubrusy, zároveň jsem myslel také na to, jak moc rád bych si zapálil.

Chvilce na ‚kouřovou' jsem se přiblížil v momentě, kdy Mina ukázala ke kraji chodníku a celkem ostře mi přikázala, abych tam zaparkoval. S její dobrou náladou to však působilo nevinně a byl jsem odhodlán ji poslechnout. Pak už jsme jen vyšli před vysokou budovu, která byla totožná s tou, ve kterém jsem bydlel já. Akorát zde bych si troufl tvrdit, že se nejedná pouze o jeden dům, ale o několik bytů. Mina téměř okamžitě zamířila ke dveřím, které se sem podle mě vůbec nehodily, neboť byly prosklené a obloukové, kdežto okna byla v klasických obdélnících, a v ruce svírala dárkovou tašku, do níž jsem nijak nenahlížel, protože mi to zkrátka bylo jedno. Abych následujících několik hodin přežil bez psychické újmy, sáhl jsem do kapsy od džínů, kde byla krabička cigarety a vzápětí na to do druhé, kde byl zapalovač. Zahájil jsem klasický proces uklidňování sebe samého a zároveň si tak navodit aspoň spokojenou náladu.

Škrtání zapalovače donutilo Minu zpozornit a teprve až u dveří si povšimla, neboť se otočila, že jsem až několik kroků za ní a snažím se zapálit cigaretu ve stínu, který vrhal téměř holý strom. Jala se otěží hlavního lídra celé akce a okamžitě ke mně přiskočila a drze mi vyjmula cigaretu z úst, což záhy odůvodnila slova:

,,Babička nesnáší kuřáky, takže nepřipadá ani v úvahu, že bys kouřem smrděl. Krom toho, už stačí tvoje oko." Cigaretu bez lítosti odhodila někam na chodník, čímž jsem ztratil chuť ji znovu vracet do úst, a pak pokynula směrem k mému obličeji, kde se modřina začala zbarvovat do žluto-modré barvy. Na rtu jsem měl jen strup a bolístka pod nosem už zmizela.

,,Já zase nemám rád starý lidi," opáčil jsem, poukazujícím na incident, který se odehrál několik měsíců dozadu. Na to Mina nereagovala s optimismem, naopak jsem jí donutil se ho trochu zbavit, přičemž s hlubokým výdechem se zase vrátila nazpět ke dveřím, já tentokrát s ní. ,,Proklínám Blair, že se raději sbalila a odjela na nějakou tu... Přehlídku."

,,Týden módy," opravila mě okamžitě Mina, otevíraje dveře od budovy, do které záhy vklouzla a já vnikl hned za ní. Vlastně mě celkem překvapilo, že obyvatelé nemají strach z krádeží či násilných přepadení a utkvěla v nich představa o míru přibližně o čtyřicet let zpátky. Z toho jsem usoudil, že zde mladší, jak pod šedesát, nebudou. Kromě dneška. S Minou jsme se rozhodli do té věkové hranice vnést trochu mládí. ,,Mimo jiný, neber to tak, že by z tebe udělala obětního beránka. Nemá ani tušení, že tu jsi se mnou, navíc.." odmlčela se, krátce se ohlédla během toho co stoupala první poschodí, já hned v těsném závěsu, ,,.. By sem nešla ani kdyby byla ve městě."