Zloději snů IV.

3. Smutný Lišák

,,Co chceš dělat, Rhysi?" zeptala se Diala. Rhys seděl za stolem v pracovně, kterou před pár minutami skoro celou rozbil. Teď už však byla pomocí jednoho z jeho kouzel opravená. Díval se před sebe a stále si opakoval v hlavě slova písničky, kterou ho Sirius naučila. Nevěř všem lžím, které ti říkají! Od teď budu stát vedle tebe a nenechám tě jít!

,,Půjdu pro ní!" odpověděl po dlouhé době mlčení.

,,To je sebevražda." namítl Cas. Po tom incidentu se ani neusmíval. Nikdo z nich nemel chuť se smát.

Rhys praštil do stolu. ,,A co mám podle vás dělat?! Nechat jí tam?!" shodil všechno co na stole bylo. ,,Slíbil jsem jí, že se jí nic nestane a že se o ní postarám... Teď je mezi nepřáteli a úplně sama!"

,,Rhysi," ozval se mírným hlasem Talir. ,,Všichni jí chceme ochránit a dostat zpět, ale nejlépe jí teď pomůžeme když se nevrhneš po hlavě do bitvy o Vodní zámek, kterou stejně nevyhraješ. Haybers je zkušený taktik a určitě čeká, že si pro ní teď přijdeš." Velitel zvědů měl vždy velice dobré citové vnímání a věděl jak se jeho král cítí. Rhys uznal, že má pravdu, ale neměl sílu s nimi dál mluvit a raději odešel. Šel na střechu kde spolu se Sirius trávili hodně času a posadil se na střechu. Díval se na hvězdy na nebi.

,,Rhysi?" Lucian se posadil vedle něj. Dlouho se ti dva neviděli, ale zloději samozřejmě už dávno věděli co se stalo. Dokonce i králové a vojáci.

,,Nechal jsem jí tam." pronesl Rhys tiše a nespouštěl oči ze Severky. ,,Slíbil jsem, že jí už nikdy nenechám bojovat samotnou."

Lucian sklonil hlavu a po tváři mu skanula slza. ,,Já jí slíbil, že na ní vždy budu dávat pozor, taky jsem zklamal."

,,Ale nebyla tvoje chyba, že jsem jí tam nechal."

,,Tvá taky ne." položil mu ruku na rameno. ,,Co máš dál v plánu?"

,,Seberu všechny své síly a půjdu do boje."

,,S námi zloději můžeš vždy počítat... Budeme bojovat s vámi."

Rhys na něj děkovně kývl. ,,Přesto musím přesvědčit ostatní krále, aby se do války zapojili naplno. Kdyby jen jediný útočil s Haybersem nemuseli by jsme vyhrát, ale Sirius musím dostat domů dřív než začne skutečná velká, mohl by jí trestat za řídnutí jeho vojsk." jeho hlas zněl zlomeně pokaždé když vyslovil její jméno. Lucian zaklonil hlavu a ohnivá hříva mu spadla na ramena. Dívali se oba na nebe. Zloděj i král seděli bok po boku jako tomu bylo před docela dlouhou dobou. Oba to za tu dobu vypracovali dost vysoko.

,,Půjdu tam s tebou. Sirius jsem v den našeho příjezdu řekl, že zůstaneme jak dlouho si bude přát a když tady teď není musím pro ní jít stejně jako ty." dloubl ho do žeber loktem a vstal. ,,Co říkáš, příteli?" natáhl k němu ruku. Rhys se mu podíval do očí a ke svému překvapení zjistil, že zloděj se na něj usmívá.

,,Souhlasím." pevně mu ruku stiskl a oplatil mu úsměv.

* * *

S Lucianem se rozloučili a každý si šel svou cestou. Rhys zamířil do pokoje, ale u prahu se zastavil a chvíli hleděl na zem. Nechtěl tam jít! Chvíli trvalo než se přemluvil a vstoupil dovnitř. Bylo tam tak prázdno a ticho. Podíval se k posteli a hlavou mu proběhla vzpomínka na to když se vrátil z jednoho jednání. Sirius ho tenkrát zastihla jedinkrát nepřipraveného. Skočila mu kolem krku a povalila ho se smíchem na zem.

Rhys se teď jen smutně usmál a posadil se na postel. Stýskalo se mu po jejím smíchu i po neustálém špičkování. Musel jí dostat zpět za každou cenu. Po nějaké době kdy se pokusil zapomenout kde jeho partnerka je, ale nešlo to se rozhodl uložit ke spánku. I když se pokoušel usnout pokaždé když se otočil viděl, že vedle něj nikdo neleží! Čekal na někoho kdo nepřijde a i když tím riskoval prozrazení s ní musel mluvit, alespoň na chvíli! Oblékl se a do oděvu gardy a přetáhl si přes hlavu kápi. Vyšel na chodbu a plíživými kroky se odebíral ke schodům. Ocitl se v nižším patře...

,,Kam jdeš?" zeptal se Talir. Rhys se otočil a podíval se na svého bratra. Zpola stál ve stínu a ze tmy mu svítili jen fialové oči jako plamínky.

,,Musím jí vidět, alespoň na chvíli a ujistit se, že je v pořádku."

,,To ti nemůžu dovolit." fialové plamínky se pohybovali jak vrtěl hlavou. ,,Můžeš s ní přeci komunikovat přes pouto."

,,Je to stejně riskantní... Nemohu dopustit, že by na to Haybers přišel. Musím tam jít!"

,,Ne," vystoupil ze stínu. Tvář měl zkřivenou zármutkem. Rhys ho takhle zničeného viděl pouze první den kdy přišel do tábora. Seděl na posteli v jejich společném stanu a smutně hleděl do země. ,,Také se mi po ní stýská, ale Haybers je připravený na tvůj příchod. Ví, že pro ní uděláš cokoliv tak to udělej."

,,Jak to myslíš?"

,,Od zítřka začneme přesvědčovat všechny vladaře, aby sebrali všechnu svou sílu a vypravili se již do skutečné války. Casiss zburcuje veškeré Istryjce v táborech na severu, Diala zase Dvůr soužení a já ti pomůžu přesvědčit krále, když budu muset i vydíráním."

,,Lucian nám přislíbil pomoc všech zlodějů." dodal Rhys dívajíce se na obraz na stěně. Malovala ho Sirius už před velmi dlouhou dobou. Byla to vatra při Teneblainu a planula černým plamenem. ,,Zítra tedy začneme..."

,,Vím co tě napadlo, běž." kývl na nápad, který mu vyčetl na očích. Rhys se pokusil o úsměv, ale nezdařilo se. Neměl důvod k úsměvu! Až zase bude mít svou milovanou partnerku zpět klidně se na ní bude stále usmívat, teď však musí jít na místo kde ho nikdo nemá rád.

Mimochodem více kapitol se bude teď točit kolem Rhyse, protože Sirius zrovna teď nesmí nic, takže je to zbytečné teď zůstávat u ní.