Zloději snů IV.

39. Návštěva z dálky

Týdny ubíhaly jako voda. Sirius už narostlo břicho, takže nemohla nosit ani zbroj ani oblečení zloděje. Musela nosit pouze šaty nebo Rhysovi košile, aby ho alespoň trochu zakryla když se jen tak sama toulala po městě a okolí. Občas jí doprovázel někdo z jejích přátel či rodiny, ale většinou byla ráda sama nebo s Rhysem. Ten samozřejmě dohlížel na chod všech svých kolonií i měst. Dával pozor na stavbu síně, kterou si vysnil i na to, aby po válce vše běželo jak má. Dával samozřejmě pozor i na většinu výslechů a mučení, kterým byl Haybers vystaven, ale poslední dobou už ho tolik nemučil. Na jeho chování to nezměnilo vůbec nic, vždy když se vrátil byl samý úsměv a velmi dlouho se bavil tím, že hladil Sirius břicho a přitom si s ní povídal.I ona si to docela oblíbila.
 Tento den ovšem byl jiný. Rhys neměl moc práce a trávil se Sirius čas v zahradě. Léto již bylo na hranici s podzimem, ale dny nepřestávaly být teplé, takže je mohl královský pár beze strachu trávit venku. Král si četl jednu ze svých oblíbených knih a královna se procházela opodál a nechala mezi prsty klouzat větvičky, lístky i květiny. Okvětní lístky jí připadali jako ze sametu a nemohla se dočkat až uvidí děti hrát si v zahradě.

,,Podívejme se," zahradou se rozlehl známí hlas. Rhys při jeho zvuku líně zvedl hlavu a zadíval se na dvojici jež se před ním objevila. Stráž u dveří udělal několik rychlých kroků a sáhla po mečích když je král zarazil zdvižením ruky ,,to je mi přivítání."

,,Chovej se slušně, Heliosi!" Napomenul ho Lunes a zamračil se na své mladší dvojče. Rhys odložil knihu a vstal, aby mohl králům stisknout ruku. Sirius se k nim připojila záhy. ,,Tady je, jak se mají dvojčata?" Zeptal se a políbil jí na tvář.

,,Dobře a co vy dva tady?" Pohledem sklouzla po jejich oděvech. Lunes měl na sobě černou kazajku, která se podobala té Rhysově a křížem stříbrný plášť, který vláčel po zemi. Zato Helios měl na sobě dlouhý zlatý šat v pase svázaný honosným páskem na kterém vysela dýka.

,,Přišli jsme se podívat jak se mají naši oblíbení spojenci. Jste za tu dlouhou dobu jediní co se nás vydali hledat a navíc jste velice milá společnost," flirtovně se usmál jak na Rhyse tak i na Sirius.

,,Heliosi," Lunes si stiskl kořen nosu a zavrtěl hlavou ,,pochop, že Sirius se o Rhysandema dělit nehodlá." Zažertoval, ale neuměl to odrazit i v hlase.

,,Odpusť bratře, ale co se v mládí naučíš k stáří nezapomeneš,"obdaroval své dvojče širokým úsměvem a jiskrným pohledem Slunce. Měsíc mu to oplatil hrdelním zamručením a pak se podíval na Sirius.

,,Omluvte ho, on jen neví kdy má přestat mluvit. Chtěl bych se tu trochu porozhlédnout, doprovodíš mě?" Zeptal se Sirius. Ta se podívala na Rhyse, který s úsměvem přikývl a přijala nabízené rámě Měsíčního krále. Zatímco ty dva nechávali v zahradě slyšela Casův smích jak se s Heliosem vítal. Prováděla Lunese městem kde na ně všichni mávali a zdravili je. Oba jim úsměvy i pozdravy opláceli mezi tlumeným rozhovorem.

,,Haybers je stále naživu?"

,,Ano,"přikývla a zahleděla se na jednu ze stech proti slunci ,,Rhys ho už tolik nemučí, ale stále ho nechává trpět. Co trojzubec?"Hned po závěrečné bitvě předali tu nebezpečnou zbraň do rukou dvojčat, aby jí ukryli.

,,Vrátili jsme ho tam kam patří. Na dno moře uzamčený složitými kouzly, aby se k němu už nikdo nikdy nedostal."

,,To je dobře. Ta zbraň málem Rhyse zabila."

,,Jeho sílu, psychickou ani fyzickou to ovšem neohrozilo. Je v naprostém pořádku i když ho zasáhla moc té věci... Má velmi pevnou vůli."

,,To má."

,,Už jste si vybrali jména?"

,,Corvus a Leo."

,,Havran a Lev, velmi pěkná jména," usmál se tak oslnivě, jako pravý měsíc. Pak se ovšem zastavil a zahleděl se na dvě sochy uprostřed náměstí. ,,Dianes a Luc, oba mi tolik chybí," posmutněl při pohledu na tváře krále a jeho nejlepšího přítele.

,,Znal si je?"

,,Byli jsme velmi dobrými přáteli." Odpověděl a smutně si prohlížel jejich tváře. ,,Vzpomínám si když mě pozval na oslavu narození svého prvního dítěte. Helios ten den byl u Helana, také se mu narodil syn."

,,Jací byli?"

,,Dianes byl vládce jak se patří. Spravedliví, chytrý, silný, odvážný a moudrý... Znal jsem ho už jako dítě a pomáhal jsem mu ovládnout jeho dar temnot, kterou se tvůj manžel naučil ovládat sám. Luc naopak nebyl královského rodu, ale byli nejlepšími přáteli. On byl také jediný kdo se s Dianesem vydal na toto nové území a vybudoval zde první pevnost, která je teď tím co tady vidíš," ukázal na zámek nad jejich hlavami, který se skoro dotýkal oblohy,,měl jsem je oba rád, oba dokázali velké věci, ale zemřeli moc brzy."

Sirius skočila pohledem na hvězdy, které První noční král třímal v rukou. Ve slunci se blýskaly jakoby byly pravé. ,,Možná je lepší, že zemřeli oba společně... Než tu nechat toho druhého, aby se trápil."

,,Tak by se jistě cítil i Rhysandem kdyby ztratil někoho z vaší rodiny," podíval se na ní.

,,Asi ano," přikývla a usmála se na něj. Zbytek procházky už se bavili o veselejších věcech. Když se pak vrátili našli Heliose a zbytek Siriusiny rodiny v jídelně kde společně popíjeli víno.Dia se chystala sice na svatbu, ale nenechala si ujít takovou příležitost. Sirius byla nakonec ráda, že se s Rhysem vzali v tajnosti, když viděla všechen ten rozruch kolem...

,,Jitřenko," Rhys jí políbil a nabídl jí své místo u stolu s tím, že sklenici s vínem nechal stát před ní. Sirius se usadila a přes stůl se podívala na Lunese, který se zamračil na své dvojče vedle sebe. ,,Dobrý?" 

,,V pořádku," oplatila mu úsměv. ,,O čem je řeč?"

,,Cas nám vyprávěl velice záživnou historku," odpověděla se smíchem Diala a loktem dloubla do Talira, který vypadal nepřítomně.Nerad se zapojoval do takové konverzace a vypadal, že se necítí ve své kůži a nejraději by splynul se stínem.

Rhysi?

Copak je? Nepodívali se na sebe a dávali pozor, aby na nich nebylo vidět, že si spolu povídají pomocí pouta.

Talir nevypadá, že by tady chtěl být. Král se při těch slovech nenápadně podíval na svého bratra. Zvěd si pohrával s vínem ve sklenici a stíny kolem těla se o něj otíraly a šeptali mu. Nech ho odejít. Požádala.

Si vladařkou stejně jako jsem já vladařem, dělej co uznáš za vhodné. Měli mezi sebou dohodu. Ona si dělala co chtěla a i když se mu to občas nezdálo stál za ní a chránil jí. Bylo to její rozhodnutí a on jí nic nezakazoval.

,,Talire, doprovodil by si mě do pokoje? Necítím se dobře," zvěd při těch slovech kývl a vstal. ,,Omluvte mě," podívala se na Rhyse,který jí počastoval nepatrným úsměvem příslibu a pak ve společnosti zvěda odešla. Talir se už opět zdál ve své kůži když jí nechal v pokoji a sám zamířil dělat své povinnosti. Sirius nakonec byla ráda, že mu touto drobnou lží mohla pomoci.