Zloději snů IV.

18. Prohnaná liška

Sirius se probudila. Nevěděla či je den nebo noc, ale věděla kde je když na kůži cítila kožovité křídlo, které sebou občas lehce trhlo. Dávalo to najevo, že jeho majitel tvrdě spí. Když se na svého partnera otočila s úsměvem si ověřila svou dedukci. Vlasy měl rozcuchané, jeho dech byl vyrovnaný a vše naznačovalo tomu, že spí skutečně tvrdě. Královna se pomalu a bolestivě posadila, opatrně, aby Rhyse její pohyby nevzbudili a vstala. Vše jí bolelo a rány se od včerejška nezacelily, ani jediná. Haybers se postaral o to, aby tomu tak nebylo. Pomocí magie, kterou v noci nabrala zpět se převlékla do lehkého oděvu,který jí schoval veškerá zranění od Modrého krále a opatrným krokem zamířila ven. Ocitla se na tiché chodbě prozářené sluncem. Pomalu scházela schody a zamířila do obýváku...

,,Sirius." Dia se jí vrhla kolem krku hned jak jí viděla. Oběma dívkám na tvář vyhrkly slzy. ,,Tolik si mi chyběla." políbila jí na tvář.

,,Dej pozor," varoval jí Casiss ,,je zraněná." Dia svůj stisk povolila natolik, aby jí mohl obejmout i válečník, kterému královna zabořila hlavu do hrudi a rozplakala se. Všechny je ráda viděla. Cas jí konejšivě pohladil po zádech. ,,Taky jsem rád,že tě vidím." vtiskl jí letmí polibek do vlasů.

,,Sirius."Ze stínu v rohu pokoje se vynořil Talir a váhavě a se vší opatrností dívku objal. ,,Je dobré vidět tě na nohou, ale měla by ses pohybovat opatrněji." Poukázal nenápadně na její zranění, která byla občas vážnější než se zdálo.

,,Vidím,že máš zpět své tetování." Postřehl Cas a prohlédl si její pravačku.

,,Rhys ho večer obnovil..."

,,Slyšeli jsme." Skočil jí do řeči Casiss a dostal od Dii do žeber a zakoulela na něj očima hned jak jí obdaroval nenuceným úsměvem. Než stačila Sirius cokoliv říct skočil jí do řeči známý hlas...

,,Zase to tady srší optimizmem." Lišák! Sirius se prudce otočila. Za jejími zády stál Lucian, ovšem vypadal jinak. Na hlavě měl korunu ze zlatého javorového listí, ale oděv zloděje. ,,Sestřička je doma." Nedbal na její překvapený výraz a místo toho jí objal.

,,Co to máš na sobě?"

Ostatní se na sebe jen zakřenily. Kromě Talira samozřejmě. Ovšem místo Lišáka, který jí stále pevně objímal odpověděl Talir: ,,Liška se rozhodla vrátit ke svému dvoru a svým bratřím."

,,Cože?"

,,Lucian je nejmladším synem Podzimu... Liška ryšavá to rozhodla hrát na všechny strany jak se zdá." Mrkla na něj spiklenecky Diala. ,,Zloděj, princ, informátor i vyslanec Podzima... Nikdo kromě Rhyse a Talira ho neprohlédl." Drkla do něj loktem bělovláska. Lucian odhalil zuby v úsměvu. ,,Půjdeme se projít?" nabídl jí rámě, protože viděl, že se sotva drží na nohou. Sirius pouze přikývla. ,,Dám na ní pozor, přísahám na to svým životem." Slíbil jim a nechali oba odejít bez toho, aby se o ní jakkoliv strachovali. I když by se zřejmě měli strachovat o hněv jejich vládce, který byl stále ve sladké nevědomosti spánku.

,,Takže princ?" Sirius mu neměla za zlé, že skrýval svou pravou identitu. ,,Bratr Rovina a Rogana?" Usmála se na kolemjdoucího gardistu, kterým se ukázal být Rydian a zamávala mu.

,,Věděla si o Roganovi?" Dokonce ani Lucian neví vše, co?

,,Ano, říkala jsem si proč jste si tak podobní... Zloděj už nejsi, předpokládám."

,,Samozřejmě, že jsem. Navždy zůstanu tím zbrklým a okouzlujícím Lišákem, kterého znáš." Počasotval jí dalším ze svých úsměvů skutečné lišky. ,,Stejně jako tvým starším bráškou, kteréhosi od mala tak milovala." Vyplázl na ní jazyk.

,,Kdy se vracíš ke svým bratrům?"

,,Dnes večer jsem jim slíbil že přijdu, ale za dva dny budu zpět.Strojíme se k boji." Pohladil jí po tváři. ,,Rhys si s válkou dává hodně záležet."

,,A co tvá partnerka?"

,,Beru jí sebou na Podzimní dvůr. Je načase, aby se setkala s nejstarším z mých bratrů... I tím nejšílenějším." Samozřejmě věděla o kom přesně mluví. Rogan byl nejstarší, ale protože byl bastard království připadlo Rovinovi. Stejně byl jen o týden či dva mladší, takže žádný rozdíl to vlastně nebyl. ,,Něco ti ukážu, dívej se."

Sirius kývla a sledovala jak se Lucian zhluboka nadechl a foukl. Jeho dech se změnil v plameny. ,,Ty umíš chrlit oheň?" zasmála se když se uklonil hloučku dětí, které si oba zvědavě prohlíželi.

,,V boji nepraktické, ale pro pobavení to účel plní."

,,Za koho bojuješ?"

,,Za zloděje a Noční království. Jsem možná původem Syn podzimu, ale rodinu mám tady mnohem déle... Dokonce i Rogana jsem znal déle než Rovina." Zadíval se na nebe bez mráčku. ,,Chybělo mi se s tebou procházet po Půlnočním dvoře." Usmál se.

,,Taky se mi stýskalo po pohledu na něj a hlavně po vás. Přeci jen je to můj domov a vy má rodina." Stiskl mu prsty za které ho držela. Lucian se mimoděk pousmál a obrátil se zpět k zámku.

,,Půjdeme zpět nebo mi tvůj snoubenec ukousne hlavu. Stejně by si neměla chodit tak daleko."

Sirius pokrčila rameny na důkaz, že souhlasí a vydali se zpět k zámku,který se tyčil vysoko nad nimi. Taková kratší procházka jí prospěla a zase mohla jít do postele. Dole u dveří se rozloučila s Lucianem, který se pomalým loudavým krokem vracel do města a sama se pokusila vyjít nahoru. Musela dlouho bojovat s bolestí při každém pohybu, ale nakonec se přeci jen povedlo. Otevřela dveře do pokoje ponořeného do tmy. Byla na to zvyklá, takže udělala krok dovnitř a zavřela za sebou dveře.

,,Já z tebe asi dostanu nějaký srdeční záchvat!" ozvalo se po celé té tmě. Jakoby se jeho hlas odrážel od stěn. Byl všude a zároveň nikde. Skutečně nevěděla kde Rhys je, tedy až do chvíle než temnota zmizela a on zůstal stát před ní. Křídla měl přitiskla k tělu a zase vypadal tak jak si ho pamatovala. Upravené vlasy, planoucí modré oči a černá kazajka. Ovšem teď se neusmíval jako spíše mračil. ,,Kde si byla?!"

,,S Lucianem."

,,A to tě neobtěžuje mi to třeba říct?" Neodpověděla. ,,Šílel jsem strachy." prohrábl si tmavé vlasy.

,,Promiň."omluvila se mu upřímně. Rhys si povzdechl, ale místo vážné tváře se na ni usmál.

,,Příště by si mi to mohla říct." pevně jí objal. Ruka mu sjela k jejímu pasu když div nevyjekla a rychle se od něj odtáhla. ,,Co je?"

,,To nic." mávla rukou předstíraje že se skutečně nic neděje.

,,Nevěřím ti." přimhouřil modré oči, aby mu tolik nesvítily když na ní hleděl. ,,Ukaž."

,,Nech to být, nic mi není!" odstrčila jeho ruku dost surově na to,aby se na ní zmateně zadíval. Sirius na to nic víc neřekla a místo toho odešla do koupelny kde na ní čekala lázeň ze které stoupala pára. I když jí vše bolelo svlékla se a opatrně se posadila do vody. Musela usnout, protože jí probudil až Rhys.

,,Nechceš jít raději spát do postele? Taky bych se rád vykoupal."

,,Klidně si posluž." hodila hlavou na druhou stranu lázně zasazené ve zdi zámku. Králi nikdo nemusel říkat dvakrát a už seděl naproti ní s křídly opřenými o okraj. ,,Co?" zeptala se potom co si všimla, že na ní už podezřele dlouho hledí.

,,Co by? Pojď sem." jedno křídlo zvedl a rozevřel, aby jí dal najevo kam si má sednout. Neváhala a poslechla. Křídlo se ovinulo kolem ní a ona zapředla když se jí dotklo na holém rameni. ,,Tvé podlitiny na zádech..." podotkl nevzrušeně a přitom chladně. ,,Dostala si bičem."

Sirius se nestihla odtáhnout a když se dotkl jejího pasu zafňukala. ,,Přestaň, bolí to." zakňourala. Po těch dvou měsících nebyla moc zvyklá, že když něco takového řekne uposlechne.

,,Vstaň."požádal jí tím nejjemnějším hlasem bez špetky rozkazu. Po krátkém zaváhání uposlechla a vstala. Rhysovi zapláli oči a pevně stiskl čelist když se mu naskytl pohled na všechny rány, které jí způsobovali bolest.