Slza poslední čarodějky

11

„Proč jsi to udělal?" zeptala se tiše Evelyn. Poznal, že dívka stěží přemáhá pláč – její tělo bylo nejspíš samá pohmožděnina. Rudé vlasy se jí lepily na tváře umazané od krve a bláta a vrhala na něj zmučený výraz. „Věděl jsi, jak se zachovají. Proč jsme nejeli kolem?"

„Aby sis přestala vyskakovat a nic na mě nezkoušela. Možná na to nevypadám, ale není radno si se mnou zahrávat." Ve skrytu duše ale věděl, že pravda ve skutečnosti leží někde jinde. Celé to bylo naprosto zbytečné a nezavinil to nikdo jiný než jeho vlastní ego. Chtěl jsem se pochlubit, že jsem chytil čarodějnici a chtěl jsem, aby to všichni viděli. Stiskl si kořen nosu a zavřel oči. Co jsem jí to jen udělal?

Asi zvonění pokračovali dál mlčky. Evelyn se za ním táhla jako stín, a tak musel postupně zpomalovat. Nad lesem, do něhož přednedávnem vjeli, pozvolna padal soumrak. Netušil, jak daleko je to ještě k Tvrzi, ale bylo mu jasné, že nedorazí včas. Královna mě chraň, C'row mě zabije.

Kdesi nad nimi zakrákal havran.

Kůň neklidně zařehtal a téměř se vzepjal na zadní. „Prr, prr! Co se děje?"

„My se dějeme," zachechtal se holohlavý kolohnát, který se vynořil z houští u cesty, „radši bys měl zpomalit, chlapče."

Evelyn nepřítomně šla dál, dokud doslova nenarazila do koňského zadku. To jí konečně probralo. Jako kdyby celou dobu spala s otevřenýma očima.

Zepředu i zezadu je obstoupili další muži, celkem čtyři. Všichni byli mohutní a ozbrojení. Zahlédl několik dýk, meče, sekyru i palcát.

Napřímil se v sedle. Museli nás sledovat z Bleskotřesků. Tak proto se C'row vždycky vyhýbal vesnicím? „Nějaký problém, pánové?"

„Pokud se nedomluvíme," připustil hromotluk. Očividně velel celé skupině.

Blaze nadzvedl obočí.

„Dej nám tu čarodějnici a můžeš si dál jít po svých."

„Proč bych to měl dělat? Na tu čarodějnici čeká spravedlivý soud –"

„Jaká to naivní řeč," odvětil posměšně. „Ale teď vážně," všichni ostatní, jako kdyby zareagovali na smluvené znamení, vytasili své zbraně, „dej ji sem!"

„Víte vůbec, s kým mluvíte?!"

„Jo," zachechtal se muž s knírkem, který doposud mlčel, „s mladým učednickým ňoumou!"

„Potřebujeme si nějak vydělat na živobytí. Na Tvrzi nám za ni bohatě zaplatí, a když se na tu hezkou tvářičku tak dívám, možná z toho kápne i něco jiného –"

Blaze seskočil z koně a vmžiku tasil meč. „V žádném případě!"

Kolohnát se mu ohnal sekerou po hlavě a div, že ho netrefil. Blaze se rozpřáhl mečem a –

„To bych nedělal, holomku," sdělil mu hlas za zády. V odlesku čepele zahlédl, jak na něj muž míří kuší.

„Jak to vysvětlíte? Záhadné odchycení čarodějnice a mrtvý lovec na cestě. Myslíte si, že jsou hloupí?"

„Ale kdeže," zasmál se. „Máme pro ně přichystanou pěknou pohádku. Smrtelně nebezpečná čarodějnice se uvolnila z řetězů a my, chrabří rytíři, jsme dali všanc vlastní životy, abychom ji zadrželi. Bohužel už jsme ale nedokázali zabránit tomu, aby mi ukradla tento kord a proklála ti jím srdce."

„To vám neprojde!"

„A kdopak jim asi řekne pravdu? Ona? Opravdu si myslíš, že budou věřit slovu čarodějnice?"

Muž s kuší zničehonic zachrčel. Blaze se jen tak tak vyhnul šipce, která z ní vyletěla a zabořila se do nedalekého stromu. Trvalo mrazivě dlouhý okamžik, než si muži uvědomili, co se děje.

Blaze se vzpamatoval jako první, a zatímco byla Evelyn zavěšená na střelci, kterému přehodila přes krk řetěz a nyní ho škrtila, vrhl se po holohlavém hromotlukovi. Díky překvapivému útoku se mu podařilo udeřit ho do spánku, načež se skácel na zem. Snažil se zpoza kabátce vytáhnout foukačku, ale když k němu přiběhl další muž, vypadla mu z ruky. Že byl protivník ozbrojený mečem, mu jedině hrálo do karet. Vyhýbal se a oplácel mu pečlivě nacvičené útoky, hmaty a prvky. Sek shora, zespoda, úkrok.

Blaze musel uznat, že je nepřítel silný – zato pořádně neohrabaný. Plochou stranou čepele ho udeřil do hlavy, skulil se do kotrmelce a nahmatal náhradní foukačku. Předposlední zbrojník, který se doposud pokoušel servat Evelyn ze zad svého komplice, se nyní vydal k němu. Strefil se do něj uspávací šipkou, ale s obrem to ani nehnulo. Vystřelil další a další. Až se čtyřmi šipkami v těle, které by uspaly i vola, se skácel do spadaného listí.

Evelyn se odvalila stranou, a když se na Blaze opět podívala, vytřeštila oči. „Za tebou!"

Pozdě. Zaskučel bolestí, když ho sekera zasáhla do lýtka. Jako podťatý strom se zřítil na zem. Meč mu vypadl z ruky, v poslední chvíli se stihl překulit na záda a vyhnout se dalšímu zásahu sekerou. Plešatý obr se očividně probral z mdlob a nyní se tyčil nad ním. Vrazil lupiči jednu pěstí, až cosi křuplo. V zápěstí ho ukrutně zabolelo, až se lekl, jestli si sám něco nezlomil, ale po chvíli muž nad ním vyplivl krvavou slinu spolu s vyraženým zubem. Chytil Blaze za límec, přitáhl si ho k sobě a také ho zasáhl pěstí do obličeje. Blaze zachrčel, z nosu mu tekla krev a –

– hromotluk ho udeřil znovu. Už si začínal myslet, že z něj snad vymlátí duši, když tu se obrovi přímo mezi oči zapíchla jedna z uspávacích šipek, pustil ho a zřítil se na znak.

Blaze se pomalu otočil. Evelyn nyní mířila na něj.