Slza poslední čarodějky

18

Evelyn věděla, že tahle válka je předem prohraná. Stráže se jim možná podařilo zneškodnit, ale co teď?

Prodírali se dál tunelem do srdce hory, až dorazili na rozcestí.

„Kudy teď?" vyhrkl Cedric.

„Já-já," zakuckala se Evelyn, „teď nevím."

„Nevíš??" vyjel na ni.

„Na tohle místo si nepamatuji!"

Blaze jim skočil do řeči a předešel tak pohromě. „Tak se rozdělíme. Já, ty a Evelyn půjdeme vlevo, vy ostatní vpravo."

Ostatní souhlasili.

„Zlomte vaz."

Po několika minutách, co se toulali chodbou, se před nimi začaly rozléhat kroky. A stále se blížily. Blaze s Cedricem si stoupli před Evelyn a tasili zbraně.

Najednou se ze zatáčky vynořila běžící postava, též s obnaženým mečem.

„Můj ty bože!" vykřikla žena. Poté si je zběžně prohlédla. „Vy nejste z mé družiny. Zbylí učedníci? Co tady děláte?"

Cedricovi všechno docvaklo nejdřív. „Lady Rosalie, přišli jsme pro Finna s C'rowem."

Rosalie udýchaně pokračovala. „Dobře. Teď odsud ale musíme zmizet. Prohráváme, a jestli nás nezabijí čarodějnice, sesype se nám na hlavu celá hora!"

„Počkat," zadržel ji Blaze, „co C'row?"

„Je tam vzadu," ukázala. „Stalo se něco, co musí vyřešit sám. Ty jsi Blaze, že? Neměj strach, tvůj mistr je houževnatý jako medvěd." Potom si všimla Evelyn. „A kdo je ona?"

„Přítelkyně," tvrdil Blaze rozhodně.

„Zapletla ses do pěkné kaše, holka."

S těmi slovy se všichni čtyři otočili a vyrazili zpět k východu. Šli nějakou dobu, dezorientovaní, vyčerpaní a úzkostlivá atmosféra jim tížila ramena.

V dáli se objevilo světlo. Už už se radovali, ale pak jejich naděje vzaly za své.

„Kohopak to tady máme?" zasmála se Mortana a láskyplně pohladila hada, který se jí svíjel kolem krku.

Jenže Rosalie už toho měla tak akorát dost. Zavrčela a vrhla se na čarodějnici s tasenou zbraní, několikrát sekla, mrštně jako kočka uskočila a opět zaútočila. Proti Mortaně ovšem neměla šanci. Když ji Rosalie přestala bavit, mávla rukou a vlnou vzduchu lovkyní mrštila o strop.

Cedric vydal bojový pokřik a rozběhl se proti Mortaně. Skončil však stejně jako jeho předchůdkyně.

Blaze už byl rozvážnější. Tasil meč a mlčky si stoupl před Evelyn. Jenomže ta ho zničehonic odstrčila a čelila Mortaně sama.

„No ne. To koukám," pravila sladce. Prohlížela si Evelyn od hlavy až k patě. Při pohledu na její vlasy a hlavně oči se zarazila. „To snad ne."

Evelyn cítila, jak sebou Blaze trhl.

„Takže takhle to je," spustila čarodějnice. „Ta, jež byla vyhnána. Čarodějka, jejíž existence postrádá v tomto světě smysl."

„Ona není –"

Evelyn se z nepochopitelných důvodů zamlžil zrak. „Jsem, Blazi. Jsem."

Strnul a Mortana se zasmála. „Jak jen bylo to jméno? Wixena, že?"

„Ta Wixena?" vyhrkl.

„Máš na mysli vnučku nejmocnější čarodějnice v zemi? Sybilinu nástupkyni? Nebo snad čarodějku, kterou její moc ovládla až do té míry, že proklela vlastního bratra a nakonec i sama sebe? Ať tak či onak, je to ona. Ta Wixena."

Ta Wixena. To jsem já.

Čarodějka, jež zklamala všechny, kteří do ní vložili své naděje. Nedokázala jsem ani ukočírovat svou moc – a pak přišla ta katastrofa. Ukradla jsem duši vlastnímu bratrovi a v poslední chvíli ji zachytila na krajíčku světa jediným zoufalým řešením. Ukryla jsem ji do těla havrana, v němž je můj bratříček R'ashad celé ty roky uvězněn jako v kleci. Odmítla jsem svou moc a přísahala jsem, že ji už nikdy nepoužiji.

Zavrtěla hlavou.

Byla jsem tak bláhová. Myslela jsem, že mi babička po letech pomůže. Jenže teď už vím, že to neudělá. Mortana je její pravá ruka a bez zaváhání mě zabije. Proč by se měla Sybil zachovat jinak?

A tak svůj slib poruším. Jednou a naposledy. Spravím to, co jsem zničila.