Harry Potter a Alternativy bytí

6. Dvě tváře

            Severuse vzbudil křik. Netušil, kde je, ani co se děje. Stačila ale krátká chvíle k tomu, aby si vše uvědomil.

„Vstávej!"

„Strejdo!"

„Vstávej!"

„Už jsme domááá."

„Nemusíte tak ječet, ještě strejdu Severuse vyděsíte," uslyšel hlas svého synovce. Děti se toho ale nezalekly.

„Halóóó! Vstávej!" Severus rozlepil oči. Nejdřív se podíval na usmívajícího se Harryho, poté se otočil na ty dva řvouny. Vypadaly nadšeně, že se jim podařilo jejich strýčka probudit. Auto stálo na místě. Podíval se z okýnka. Stáli před menším bílým domem. Tak nějak si ho představoval...

„Vítej u nás doma," pronesl slavnostně Harry. Severus přikývnul. Pak něco ucítil.

„Co to tu voní?"

„Oh, to je čína. Zastavil jsem se pro ni po cestě. Tak... jdeme?" Nejdřív vystoupil Harry, Severus ho následoval. Rozhlížel se po okolí, když vyndával Harry děti z auta. Vypadalo to tu na klidnou čtvrť. V ulici nebylo ani živáčka. Nejspíš byl zrovna čas večeře – Severus netušil, kolik bylo hodin, ale ještě bylo světlo. V létě však bývaly dny dlouhé.

„Pojď, ukážeme ti náš pokojíček," chytila ho znenadání za ruku malá Lily. Najednou ucítil i v druhé ruce malou dětskou dlaň.

„A tvůj taky," pověděl malý Severus jdoucí po jeho druhém boku. Harry je předešel, v rukách několik bílých krabiček. Na chvíli se zadíval na dveře, které se vzápětí samy otevřely. Zastavil se na prahu. Zamumlal si pro sebe něco, co Severus rozluštil jako „dobrý", a vstoupil do domu. Severus s dětmi ho následoval. Bílé krabičky přistály na stole.

„Já chci hranolky!"

„Já chci taky hranolky!"

„Běžte si umýt ruce." Děti se daly do běhu. Pospíchaly do chodby, kde Severus předpokládal, že se nachází koupelna. „Jakmile jde o hranolky, zapomenou na všechno," posteskl si Harry. „Pojď, ukážu ti to tu – nebo se chceš nejdřív najíst? Asi máš taky hlad."

„V pořádku." Severus nechtěl přiznat, že hlady málem šilhal.

„Není to tu velké. Tady je obývák s kuchyní," ukázal na místnost, ve které stáli. Došli do ní z krátké chodby. „Tudy se jde na zahradu," pokynul rukou k velkým francouzským dveřím. „Tady v chodbě je koupelna se záchodem a malý pokoj. Ten bude tvůj. Nahoře je moje ložnice a dětský pokoj," ukázal Severusovi schody schované za rohem. To už kolem nich proběhla dvě malá stvoření. „Počkejte na nás!" křikl na ně Harry a zavedl Severuse do jeho pokoje. Byl to malý, jednoduše, ale útulně zařízený pokoj. Jednolůžková postel byla umístěná pod oknem. Nacházel se zde i malý stolek s pohodlně vyhlížející židlí a dvě malé komody na oblečení. Co ale Severuse zarazilo, bylo několik plyšových zvířátek umístěných na polštáři postele. „Ty máš od Seva a Lily – aby ti prý nebylo v noci smutno," uculil se na něj jeho synovec. Najednou se z povzdálí začaly ozývat zvuky.

„Fůůůj!"

„Fůůůj!"

„Och, bože!" zamumlal s očima ke stropu Harry. „Říkal jsem, ať počkáte!" zakřičel, aniž by tušil, co se děje. Nejspíš už je ale znal. Když společně došli ke stolu do obýváku, děti klečely na židlích a rozbalovaly krabičky jednu po druhé. Ušklíbaly se nad tím, co nacházely uvnitř.