Můj Vlkodlačí Život ✓

18.Kapča✓

Ráno jsem se vzbudila asi v 7 ráno. Zjistila jsem to díky hodinám co byly ve stanu.

Všichni spali. Nakoukla jsem do skříně kde bylo minule nějaký to oblečení a našla jsem nějaký šortky s bílým tričkem prostě klasika.

Vyšla jsem ze stanu a pořádně se nadechla čistýho vzduchu a šla se projít na mýtinku.

Když jsem tam došla viděla jsem nějakou postavu. Po chvíli mi došlo že to je Stilles. Bohužel bez toho mýho díla. Musel se toho nějak zbavit.

„Co tu děláš?" zeptala jsem se přátelsky.

„Čekám tu na tebe, abych ti něco vzkázal a taky si chci promluvit o nás" odpověděl mi Still neutrálně.

„Žádný 'my' není a nikdy nebylo. Jsme jenom kamarádi." řekla jsem a trochu mě píchlo u srdce

„Nebylo? Nebo si to jenom nechceš připustit?" zeptal se a podíval se mi do očí
Přinutilo mě to přemýšlet.

„To je jedno. Přišel jsem taky kvůli tomu že vás hledají. Myslím že máte problém." řekl po chvíli

„Díky za info. Za chvíli přijdeme" poděkovala jsem a vydala se za holkama.

*****

Když jsme došli do tábora ihned nás seřvali a pořád mleli o pravidlech pak nás pustili do chatek.
Kde jsem přemýšlela tak nějak o všem a vzpomněla jsem si na první den tady.

Flashback

Zrovna jsem zase narazila do nějaký osoby a chtěla jsem ho seřvat, ale byl to Theo

„Asi na sebe máme štěstí" řekl a zasmál se a já s ním
„To jo" odpověděla jsem ale hned jsem se si vzpomněla na tu hádku v autobusu a jak se Theo skrýval

„Hele Theo mám otázku ty ses skrýval před Stillesem??" zeptala jsem se s otázkou v hlase
„Ne neskrýval je to složitější nech to být" odpověděl mi chtěla jsem něco namítnout ale byl rychlejší

„Pojď za mnou je ještě pozdní oběd" řekl a vedl mě za sebou

End Flashback

„Hele holky někam si skočím něco vyřídit nevadí?" oznámila jsem jim

„Jasně že ne" řekli jednohlasně a všechny jsme se zasmáli a já šla hned k Theovi. Hned co jsem tam došla tak jsem zaťukala. Po nějaký době mi otevřel dost unavenej Theo asi ještě spal.

„Ahoj" řekla jsem
„Ahoj pojď dál" řekl a já šla dál všichni kluci z jeho chatky ještě spali. Posadila jsem se na jeho postel, která byla o dost měkčí než máme my.
Theo si sedl na proti mě na židli.

„Takže zbývají tři dny do konce tábora" začala jsem
„Hm.." zamumal Theo

„Nechci tu chodit okolo horký kaše takže když jsem se pohádala se Stillem v tom autobusu tak si se skrýval proč??" poslední slovo jsem spíš zašeptala, ale dala jsem si záležet, aby mě slyšel

„An to je těžší "řekl
„Určitě není. Řekni mi to a já to posoudím" mrkla jsem na něho a Theo si povzdechl

„Jezdím sem od 12. let ono než jsi vlkodlak a víš ze budeš tak sem můžeš jezdit už od mala.
Jezdil sem i Stilles stali se z nás nejlepší kámoši.
Když jsme byly starší udělali jsme partu "nejlepších na táboře" byly jsme nejoblíbenější.

Myslím že když nám bylo kolem patnácti zjistilo se že jsem Stillův nevlastní bratr.
Stilles se s tím nemohl smířit a úplně mě od sebe odstřihl, protože můj otec byl opilec, který mlátil mámu.

Zkoušel jsem ho několikrát přesvědčit, ale nic nevyšlo.
Začal se chovat arogantně a egoisticky.
V tu dobu nám zemřela naše máma tu jsme měli stejnou a on se s tím nemohl vyrovnat tak vinnu házel na mě.

Začal mě ignorovat a nikoho si nepouštěl k tělu.
Jeden rok se mi i posmíval, ale to ho přestalo bavit a tak přestal a od tý době mě prostě ignoruje" odpověděl na mojí otázku ihned jsem si ho přitáhla do objetí

„To bude dobrý to ti přísahám " řekla jsem mu. On se na mě jen chabě usmál a já pochopila že tomu nevěří ihned jsem musela jít ještě než jsem odešla tak jsem mu popřála dobrou noc ať se ještě vyspí a já šla hledat dál....