19.Kapča✓

635 32 3
                                    


Tak jo právě jsem zjistila že je Stilles pěknej hajzl jak mohl?!
Šla jsem k Stillesově chatce kde jsem zaklepala na dveře. Po chvilce otevřel dost rezespalej Matt

„Kde je Still?!" zavrčela jsem na něj „Angie klídek vždyť je strašně brzo" řekl dost rozespale.

„Na tohle nemám čas" pomyslela jsem si

Odstrčila jsem ho od dveří a vešla dovnitř. Matt to nijak neřešil a šel si zase lehnout.
Zajímavý.

Nakráčela jsem si to k posteli kde spal Stilles.
„Vstávej" zatřepala jsem s ním

„Uhh ještě pět minut" zamumlal

„Stille laskavě zvedni to svoje pozadí z tý postele nebo to udělám sama!" řekla jsem zvýšeným hlasem.

„Angie? Co tu děláš?" řekl překvapeně

„Chci si promluvit" zopakovala jsem.

„Teď? Však je brzo." zaskuhral.

„Teď! Čekám tě před chatkou" zvedla jsem se a vyšla ven.
Zajímá mě jestli přijde.

Tak po 5-ti minutách přišel.

„Dozvěděla jsem se co jsi udělal Theovi. Víš věděla jsem že jsi tak trochu hajzl, ale až takový? Jak si vůbec mohl?!" začala jsem

„Víš jaký to je být odkopnutej? Víš jaký je být najednou na všechno sám?! Samozřejmě že nevíš!" vyjel hned po mně.

„Aha jasně nechápu, protože mně určitě nezemřeli rodiče ze dne na den" zakřičela jsem se slzami na krajíčku. Furt téma 'rodina' nerada vytahuju.

„Ah- promiň" dostal ze sebe po chvíli, kdy jsem ho vraždila pohledem.

„Já už tohle nedokážu. Chvíli jsme si blízcí. Chvíli se nesnášíme. Další chvíli tady na sebe křičíme a ať už je v tomhle 'vztahu' láska nebo ne tak musí skončit!" řekla jsem a po tváři mi sjela slza, kterou jsem hned setřela.

Dívala jsem se Stillesovi do očích abych zjsitila jak na to bude reagovat.
Mihlo se mu v očích hodně emocí. Dokud se malinko nepřiblížil a nepolíbil mě.

Ve mně se spustila lavina emocí. Cítila jsem šimravý pocit v podbřišku aneb motýlci jak se tomu taky říká.

Já toho kluka asi miluju...

Co to tu zas melu?!

Ihned jsem se od něho odtrhla.

„Tohle už nedělej!" zavrčela jsem a se slzama utekla pryč

Pohled Stilla
V kolik sakra Angie stává?? Proč mě budila někdy v 6 ráno?! Protože si chtěla promluvit? To vážně?

Navlékl jsem na sebe mikinu a vyšel jsem před chatku kde už na mě čekala.

Angie ihned spustila jakej jsem hajzl. Žádný novinky...
Než začala to s tím Theem. On ji to řekl.

Naštvalo mě jak mi vyčítá věci, který zná jen z jedný strany a tak jsem po ní naštvaně vyjel.
„Víš jaký to je být odkopnutej? Víš jaký je být najednou na všechno sám?! Samozřejmě že nevíš!" řekl jsem v zápalu vzteku a všiml si jak se oči Angie trochu zaleskly.

Tohle jsem přehnal.

„Aha jasně nechápu, protože mně určitě nezemřeli rodiče ze dne na den" zakřičela naštvaně. Nic jsem o ní nevěděl jak ona o mně. Neměl jsem tohle říkat.

„Ah- promiň" řekl jsem a podíval se na ní smutně.

„Já už tohle nedokážu. Chvíli jsme si blízcí. Chvíli se nesnášíme. Další chvíli tady na sebe křičíme a ať už je v tomhle 'vztahu' láska nebo ne tak musí skončit!" řekla reálný fakt, který mě štval. Pokazil jsem. Celá ta sázka byla blbost.

Můj Vlkodlačí Život ✓Donde viven las historias. Descúbrelo ahora