Můj Vlkodlačí Život ✓

Epilog✓

Sedím na židli u lůžka kde leží nehybný Tay. Už to budou 3 měsíce co je v kómatu a já tu sedím dnem i nocí.

Chybí mi. Nejhorší na tom celý je že jsem těhotná a že to dítě asi nebude mít tátu.
Nevím co mám dělat jsem zoufalá. Pokaždý mu něco vyprávím nebo říkám o našem dítěti.

Nikdy se nic nestalo. Další věc je že ho doktoři chtějí odpojit a já s tím nic neudělám. Nemůžu!

„Taye miluju tě. Probuď se mi" zašeptala jsem a po tváři mi sjela další slza. Další z tisíce, kterých jsem už vybrečela.

Moje největší podpora jsou holky. Někdy se tu zastaví a taky u Charlie (ne)bydlím, protože jsem spíš tady.

Vždycky když mám šťastný život. Něco se prostě musí pokazit.

*****

Jako další den jsem šla do nemocnice. Cestu k Tayově pokoji jsem znala nazpaměť. Když jsem otevřela dveře, tak se mi vyskytl pohled na prázdný pokoj.

Raději jsem znovu zkontrolovala číslo pokoje, které souhlasilo s tím Tayovým.

Po chodbě naštěstí šla nějaká sestřička, kterou jsem hned odchytila.

„Pardon. Můžu se zeptat kde je pacient, který ležel na tomhle pokoji?" zeptala jsem se slušně.

„Ve 2 ráno podlehl zraněním. Je mi to líto" smutně se usmála a někam odešla. Zatím co mě se zastavil tep. Nemohla jsem tomu uvěřit! Nemohl umřít!

Rychle jsem odtamtud s brekem utekla a nasedla si do auta, kde jsem se hystericky rozbrečela. Tohle se nemohlo stát!

Prudce jsem se zvedla do sedu a zrychleně dýchala. Měla jsem totálně mokré tváře od slz. Byl to jenom sen! Podívala jsem na čas na budíku. 2:32
Neřešila jsem kolik je hodin a připravila se do nemocnice k Tayovi.

***

Po chvíli jsem zaparkovala moje auto před nemocnicí a přemýšlela jestli tam mám jít. Co když se ten sen vyplnil?
Vzala jsem poslední kapku odvahy a vystoupila z auta. Když jsem šla kolem recepce tak tam byla moje oblíbená sestřička, která na mě byla vždycky hodná.

„Nevadí když se na chvíli podívám za Taylerem?" zeptala jsem se jí prosebně.

„Neměla bych to dovolit! Ale kvůli tobě udělám výjimku! Běž!" usmála se a já ji úsměv oplatila.

Doslova jsem běžela do toho jednoho pokoje kam už chodím týdne dokola.

Vrazila jsem dovnitř a hned po příchodu se do mě zabodl jeden pár modrých očích. Tay se probudil!

Berte to jako ukončení knížky. Trvalo mi to dopsat, ale tak nějak jsem upravila celou knížku aby dávalo více smysl. Doufám že se vám tato knížka líbila 💗.
Nevím jestli by o to byl zájem, ale ráda bych napsala druhý díl z pohledu jejich dítěte. Mám už nápad, ale mám rozepsané 3 knížky. Takže to nechám na jindy. Doufám že vám tato knížka líbila <3