- Co se teď bude dít? - zeptala jsem se šeptem Jina.
- Závod, teď to závisí na Taehyunga jestli to vyhraje.
- A vy taky jezdíte na motorkách? - zeptala jsem se.
- Už ne tak často.
- Pravidla znáš, cestu znáš. Můžeme to odstartovat - řekl Taeyong.
Oba se připravili a všichni začali křičet; tři, dva, jedna, teď!
- Zbývá nám čekat, kdo přijede dřív?
- Ano - odpověděl mi Hoseok.
Jestli se mám přiznat, bojím se. Bojím se, že se mu něco stane a já ho už nikdy neuvidím. Možná si ze mě dělá srandu a říká mi buřtíku, ale starost o něho mám.
- Proč si sem přišla?! - a je to tady - Vždyť jsme ti jasně říkali, že sem nesmíš! - křičel na mě Jungkook.
- Já se vám omlouvám, ale nemůžu sedět jen tak doma!
- Tak si měla jít ven a co já vím, třeba dělat bábovičky!
- Jungkooku to stačí - řekl přísně Jin.
- Mohla bych se někdy naučit na motorce? - zrovna se to do téhle situaci nehodilo, ale chtěla jsem se zeptat.
- Ne - řekl jednohlasně Jungkook i Jimin - Rodiče nás zabijou, když to zjistí.
Kluci si o něčem povídali a já stála a přemýšlela. Čekala jsem až někdo přijede nebo tak něco. Asi po deseti minutách Hoseok křičel, že už někoho vidí.
Přijela černá motorka, ale takovou barvu má i motorka Taeyonga. Venku byla tma a já moc neviděla podrobnosti.
Úplně nervózní jsem se málem rozpadla na malé puzzle, které by nikdo neposkládal. Když si sundal helmu, hned jsem poznala Taehyunga! Poběžela jsem k němu a začala skákat radostí.
- Dámo, zklidni hormony - řekl Taehyung a usmál se.
- Já věděla, že to vyhraješ - řekla jsem radostně - Co to máš na obličeji? Krev?
- A jo, co se stalo? - zeptal se Jimin.
- Byla menší nehoda - pokrčil rameny - Být vámi pojedu hledat vašeho "náčelníka" - poradil bandě Taeyonga. Oni ho poslechli a odjeli, zůstali jsme tady jenom my a kámoši Taehyunga.
- Jsem rád, že všechno skončilo dobře - radoval se Hoseok - My radši půjdem domů.
- Uvidíme se zítra - Jin se rozloučil s klukama a pak se mnou.
- Měli bychom být doma, dřív než přijedou rodiče - Kook se podíval na hodiny.
- Lailo, sedni za mě - řekl Taehyung a já byla šťastná, protože jsem na motorce nikdy neseděla - Drž se pevně za pas a nepouštěj se, ok?
- Dobře - udělala jsem tak, jak řekl. Problém byl, že jsem dlouho rozhodovala obejmout ho nebo ne. Bylo to trochu divný, být najednou blízko něho.
- Rychleji, buřtíku - Taehyung sám vzal moje ruce a obmotal je kolem jeho pasu - Můžeme jet!
Cesta byla skvělá, spíš, úžasná!
V noci všechno tak září, mohla jsem jen udiveně zírat. Hlavu jsem si opřela o záda Taehyunga a dál si užívala cestu.
- Tenhle večer byl jeden z těch nejlepší - radovala jsem se. Doma rodiče byli, ale naše výmluva znila tak, že jsme se šli jen projít. Miyung zítra nebude ve škole, prý jede s rodiči k moři. Všechno by bylo fajn, ale jede na CELEJ týden. Doteď jsem si nenašla jiný kamarádky než Mi. S holkama jsem si nikdy moc nerozuměla, výjimka je Miyung.
