Pomsta †NO2

Poděkování

15/2/17 - (19/5/18) 21/5/18
1.31K👀 308⭐ 167💬

Tak. Pomsta je u konce. Jak se tak dívám, moc práce jsem si s ní asi nedala. Nejenže je kratší než první díl, navíc jsem ji psala i mnohonásobně delší dobu. A jako bonus jsem dokonce i uvažovala o tom, že ji stáhnu a nechám Nezávazný osud jako samostatný příběh.
Ale teď jsme tu, došli jsme na samý konec cesty.
Stejně tak jako ostatní moje příběhy, i Pomsta si prošla několika proměnnými. Za prvé, v tomto díle se původně vůbec neměly střídat pohledy postav. Celý měl být vyprávěn pouze Andy, tedy všechny ty části, kdy se Nikol vyrovnávala s Lucasovu smrtí či Ondra bloumal na hraně reality po střeše jejich rodinného sídla, ty být původně neměly.
Stejně tak se zde vyskytl citelný vliv mého vůbec nejoblíbenějšími spisovatele, k němuž jsem se, a to rozhodně ne svou vinou (zdravím svého múzu), v průběhu psaní dostala. A přiznejme si, Pomsta je téměř dokonalou ukázkou, jak se mu podařilo můj styl psaní změnit. Jestli k lepšímu či horšímu? To už záleží na Vás.
Co se objevení posluchárny na škole týče, to byl plán, který se mi v hlavě zrodil už během prvního dílu, a který má význam do budoucna. Jen jsem vůbec nevěděla, jak to do příběhu zakomponovat - proto ony části možná působí příliš strojeně a nehodí se do kontextu, a stejnou zásluhou se objevila i zdejší konfrontace Andy s Markem.
Danny se Sárou se původně v druhém díle neměli vyskytnout vůbec. K tomu nápadu je nechat pracovat pro Robertovu firmu mě v jednom ze svých komentářů navedla Walking-Madness, za což jí jsem nesmírně vděčná.
Nu, z proměnných je to asi vše. Možná jste si ještě všimli toho, že v médiích se už nevyskytovalo takové množství písniček od BVB, jejichž In The End je průvodním songem celé povídky. Další důkaz toho, že jsem se ve své tvorbě posunula někam dál.
A teď už dost mých keců a, jak říká s oblibou matikář na naší škole, vrhněmež se na poděkování. Přestože bude podstatně chudší než u prvního dílu.

BekyNeky Děkuji za komentáře a hvězdičky, vždy mi dokázaly vyvolat úsměv na tváři. A za to, že jsi byla zásadě proti stáhnutí Pomsty. Dost možná bych to totiž vážně udělala.

Walking-Madness Tak, tady to možná bude trošku delší. Myslím, že jednodušší bude udělat to spíše formou seznamu než vět.
1) hvězdičky
2) komentáře, které mě posouvaly dál
3) nesouhlas se stažením povídky, přesto však podpora v mém rozhodnutí
4) šíleně dlouhé slohové komentáře
5) debaty v komentářích, kdy jsem se mohla:
a) vypsat z nejhoršího
b) pokusit se pomoct, když byly problémy na druhé straně
c) popovídat si
d) vykecat se ze šílenství kolem prvního prosince 2k17
6) mega šíleně moc dlouhé komentáře, které mě vždycky dokázaly rozesmát a v nejhorších depresích alespoň vyvolat úsměv na tváři
Prostě a jednoduše, Walking-Madness je mou snad nejvěrnější čtenářkou a já si jí nesmírně vážím. Doufám, že i když je Pomsta u konce, najdeš si na mém profilu další, jiný, příběh, u nějž mi budeš podporou. Podporou, kterou autor potřebuje víc, než si sám myslí a dost často víc, než si je ochotný připustit.
A pokud se někdy doopravdy pustíš do těch jednodílovek, máš mou plnou podporu! (=

A pak samozřejmě ještě patří velké poděkování mému múze, osobě, kterou z osobních důvodů nehodlám označovat. Alespoň v nejbližším roce ještě ne. Je to dík patřící osobě, která mě nevědomky dovedla k mému nejoblíbenějšímu spisovateli, částečně nevědomě a částečně vědomě k obrovské spoustě nové hudby s skvělých kapel a mnohým nápadům, z nichž jsem z některých vystavěla zcela nové povídky a některé se objevily přímo tady v Pomstě. Osobě, která dala vzniknout postavě Briana.

Samozřejmě děkuji i všem ostatním čtenářům, jak těm, co komentovali, hvězdičkovali, i těm, co jen četli. Každý autor, byť je to sebevětší amatér, potřebuje své čtenáře, a já jsem ráda za to, že mám právě Vás.