6~Reset

197 24 4
                                    

Hlas v hlavě mě zastavil a já ho odhodil, až se práskl o lavici. Zvedl jsem se a odešel se slovy "to jsi neměl dělat".

Procházím se mi tolik známými uličkami. Vzhlédnu a obličej se mi ponoří do husté sněhové vánice. Oči mi zakryje pokrývka sněhu, ze kterého mi nakonec zbydou jen kapičky na mých řasách. Ani už nevnímám horké slzy řinoucí se po tvářích do neznáma. Spadají snad tam, kde leží on?

Slyším houkání, troubení, skřípání brzd a potom bolest...
Chci být zase s tebou...
Ne, to si nesmím připustit.
Proto se celý od krve zvednu a došourám se do té barabizny.

Šéf si našel novou kurvičku. Je naprosto dokonalý.
Teď by sem správně sem neměl patřit. My se máme propadat do temnoty, ne být v sedmém nebi.

Kurva ale už.

„Ale, copak tak nasraně? Žárlíš?“ ten parchant se ušklíbnul a zmáčkl růžového prince tak, že sténal tak hlasitě, že to muselo slyšet celé město.

Už jsem se na něj nepodíval a s tichým, nebo spíše nevyřčeným, odporem jsem odešel na střechu. Tam nejradši chodím a trávím čas.
V hlavě jsem viděl jeho obličej, v uších se mi odrážely jeho poslední slova.
Jeho dech...

...dokud neodešel do dalekých luk, kde tráví čas všichni jako on.

Avšak jedna osoba mi v hlavě stále překážela.

Hoseok.

 Naše sluníčko a jeho kamarád, Tae. Vypadalo to, že se doopravdy mají rádi, ale pouze jen jako přátelé.

Vidím po ulici jít osobu s kapucí a píše nějaké osobě. Zbystřím zrak a moje oči oskenují zamilovaného narušitele. Hned mi do hlavy vypustím moji oblíbenou myšlenku o ztracení kontaktu.
Osoba zvolní krok. Nápis "miláček" je rázem pryč, konverzace se změní na nekonečnou hádku a já náhle cítím příliv energie. Lepší než jakákoliv lázeň nebo polibek.
Lepší než cokoliv...

Losing the WorldKde žijí příběhy. Začni objevovat