Dracula: Behind the Scenes

57. Postavy příběhu aneb proč a jak

Docela ráda se nimrám v jádru příběhu, tak jsem se rozhodla trochu se zaměřit na postavy a na původ jejich vzniku. Nuže, zde jsou!

Jak jistě všichni víte, ohledně postav Draculy jsem se inspirovala všude možně. Přejala jsem původní postavy stvořené Bramem Stokerem a oděla je do hávu 21. století. Parodie Drákuloviny mě inspirovala k vytvoření několika jiných vztahů a podstat postav. Některé postavy jsou zase čistě mé výroby. Jak to tedy bylo?

Mína Seward

V původním díle Mína Murray, snoubenka Jonathana Harkera. Uvažovala jsem nad tím, že by se zásnuby přenesly také do mého příběhu, ale ono se nějak samo událo, že byl Jonathan mnohem větší ignorant, než jsem původně zamýšlela. Tedy jsem si uvědomila, že kdyby čirou náhodou před Mínou poklekl, zcela jistě by dostal košem. Raději jsem od toho tedy upustila.

Mína je ta žena, která prvního upíra dovede do Anglie. Mnozí možná žijí v přesvědčení, že je to převtělení Aryi, ale není tomu tak. Ano, v příběhu se pracuje s myšlenkou, že duše přetrvá a vzpomínku na lásku z minulého života si přenese do svého nového já. Mína a Arya ovšem nemají stejný vztah, jako Mína a Ilona v seriálu Dracula. S přivedením Aryi do příběhu jsem ji s Mínou propojila typově. Lidé se často shodují typově. Třeba můj taťka je typově stejný, jako Justin Timberlake. Špinavý blonďák s podobnými rysy tváře. Mína a Arya jsou obě zrzky se světlou pletí a k tomu je zde podoba povahová, ale zároveň jsou dívky odlišné. Ale věnujme se spíše Míně.

Jako osudová žena hlavního protagonisty příběhu je Mína milá, obětavá dívka, ovšem celkem nevýrazná. Drží se v pozadí, pomůže, kde může, ale ve společnosti se příliš neprojevuje. Ač má mnoho přátel, cítí se sama. V lecčem jsme si spolu podobné. Právě její samota ji nakonec měla přivést ke Gabrielovi, který to cítí stejně. Aby se dívka odpoutala od svého přítele a padla do náruče cizinci, ke kterému ji táhne cosi nepopsatelného, musí jí v životě zkrátka něco chybět. Cokoliv, ale prostě něco. Láska, zájem, pozornost? Cokoliv. Cokoliv, co jí nabídne někdo jiný a pro ni je to důležité. Když nad tím tak přemýšlím, Mína je hodně, jako já. Chceme totéž. Oporu v někom, komu na nás bude záležet. Teď jsem se prokecla.

Práce v ústavu pro choromyslné mi poskytla možnost projevit její empatii a souznění s nepochopenými. Navíc ji to přivedlo ke Kevinovi, skrze kterého ji Gabriel mohl alespoň nějak vnímat. Tak jo, to znělo dost divně. No, ale vždycky je dobré dát své lásce bodyguarda.

K Míně toho není moc co říct. S Gabrielem si byli souzeni, ale kdy se ta pravá láska skutečně naplní? Její osud byl dán s prvním úderem klávesnice a nikdy mě nenapadlo jej změnit. Je to brutální, drastické a já nevím, jakými způsoby to vnímáte, ale jinak to být zkrátka nemohlo.

Pokud vám stále vrtá hlavou, jak jen mohla Mína „tak snadno" Gabrielovi podlehnout, vzpomeňte si na filozofii, která se táhne celým příběhem – duše přežívá věčnost a otiskne se vždy do dalšího života. Takto si neseme v podvědomí určité vzpomínky. My dnes něco takového nazýváme minulým životem. Arya v podstatě představovala Mínin minulý život. Cit, který Arya prožila, se otiskl do duše, která dlela v Míně a při střetu s Gabrielem se postupně na povrch začalo dostávat všechno dávno zapomenuté. Náklonnost rostla, pocit vzájemného souznění taky, prostě všechno. Jako by si Mína vzpomněla, že někdy kdysi dávno prožívala ten silný cit, který se k ní v Gabrielově přítomnosti začínal prodírat. Detaily, drahý Watsone, detaily.

Možná si myslíte, že Mína je jediná, kdo ke Gabrielovi patří, ale opak je pravdou. O tom však ale ve druhém díle. ;)

Lucy Westenra