Nesmrtelná trojka

16. Jen počkej, Edwarde

Naomi
Ráno jsem se probudila. Došla jsem do koupelny a osprchovala se. Udělala jsem si hygienu a pak se oblékla do černých legín. Bílé tričko a navrch si hodila červenou kostkovanou košili. Vzala si batoh a seskákala schody.
,,Děláme ti vajíčka!" Ozval se dědův a babičin hlas z kuchyně. S úsměvem jsem tam šla a batoh si položila vedle stolu. ,,Děkuju." Poděkovala jsem a sedla si ke stolu.
,,Jakpak ses vyspala?" Zeptal se děda, když mi pokládal na stůl vajíčka se slaninou. ,,Dobře." Usmála jsem se a pustila se do jídla. Bylo to výborné. Babička si to ode mne s úsměvem vzala a že shora přišla Bella s Edwardem.
,,Jedeme?" Přikývla jsem a vzala si věci. ,,Ahoj." Rozloučila jsem se s nimi a všichni tři jsme se vydali do auta. Jeli jsme při tichu, nikdo z nás nepromluvil, ale tušila jsem, že mi Edward čte myšlenky.
Dojeli jsme ke škole a vylezli z auta. ,,Do kolikátého ročníku vlastně chodíš?" ,,Do prváku." S pokýváním přikývli a všichni tři jsme se vydali dovnitř.
Něco bylo ale jinak a já to pochopila až potom. Všichni se na nás dívali jak na blázny a Edward nás objal okolo ramen.
,,Vypadá to, že tohle asi budeme muset prožít celý den, že?" Zeptala jsem se a ty dva souhlasně pokývali hlavou. ,,Nikdo nechodí do prváku, že?" Edward zavrtěl hlavou, ale tvářil se potměšile. Já si jen povzdechla.
Rozloučila jsem se s nimi před mou učebnou matematiky a oni pokračovali dál v cestě. Sedla jsem si na své místo dozadu a začala si číst své zápisky.
,,Tady sedím já." Ozvalo se vedle mě. Povyskočila jsem a rychle i překvapeně zvedla hlavu. Stál tam Jasper a usmíval se od ucha k uchu. Málem jsem z něho sakra dostala infarkt. Sedl si vedle je a já se zamračila.
,,Edward říkal, že nikdo sem nechodí?" Zavrčela jsem potichu a on se usmál. ,,Se lehce nachytáš." Tak proto se tak usmíval. Ještě jsem zavrčela a on si připravil na hodinu. Včas, protože začala matematika. Učitelka a i žáci se na nás dívali a mě to přišlo nepříjemný.
Jen počkej, Edwarde. Tohle ti oplatím.

Jasper
Naomi jsem doprovodil na hodinu literatury, kde jsem se pozdravil s Alicí a šel na hodinu italštiny.
Moc jsem se tam netěšil, protože jsem tam byl sám. Ta učitelka je hrozná a protivná. Tlustá jak klavír a divím se, že se vešla do dveří. Mohla by zhubnout... No to zhubne, až začnou prasata létat.
Dělal jsem si starosti o té vize. Proč to Alice dostala? To mi nesedělo v hlavě.

Alice
Chtěla jsem zkusit si promluvit s Naomi o té vize, ale nakonec jsem to zavrhla. Nechám tomu volný průběh.
S Naomi jsme seděly vzadu v poslední lavici a dívali se na Romea a Julii. Vůbec mě to nebavilo, protože jsem to četla tolikrát, kolik je tomu učiteli let.
S Naomi jsme se po téhle hodině vydaly na dějepis, který jsme konečně měly spojený s Jazzem. Dneska jsem s ním žádný předmět ještě neměla!
Čekal na nás před třídou, já si s ním sedla do lavice a Naomi před nás. Čekali jsme na učitele, který nám bude pravděpodobně vyprávět o občanské válce.