Kapitola 7.

761 41 9
                                    


O necelé dva měsíce později

„Rubeusi!!" Malvínino zaklínadlo odmrští hromotluka, který se na ni chystal vrhnout, na druhý konec učebny. „Když jsem ti řekla, že mě máš odzbrojit, myslela jsem to tak, že máš použít odzbrojovací kouzlo! Kouzlo, chápeš, ne mi zkoušet vyrazit hůlku pěstí! K vlkodlakům s tebou, jsi čaroděj, nebo horský troll?! Tak znova, jak zní to zaklínadlo?"

„Expolimus... Páliarmus... Nebo počkej, Exoticus?"

Malvína protočí panenky. Učí toho kluka už skoro dva měsíce – a jediný výsledek je, že její chuť ho zabít nějakým obzvlášť bolestivým způsobem se dostala téměř na hranici ovladatelnosti. U Merlina, jak může být někdo tak zoufale tupý?

„Je to Expelliarmus. Ex-pe – lli – ar – mus, slyšíš mě? Opakuju ti to už asi po desáté. Jestli se tvůj mozek odešel vyvenčit, tak ho koukej zavolat zase zpátky!"

Zatíná ruce v pěst. Co jí to proboha pověsili na krk? Třináctileté děcko s postavou dospělého hromotluka a mozkem batolete. A ty jeho psí oči, kterýma na ni zírá! U všech Neživých, nemá on ji nakonec svým způsobem rád?

„Promiň, Malvíno, já se dneska nějak nemůžu soustředit, furt musim myslet na to, co se stalo u hajnýho Ogga."

„A co se tam stalo tak hrozného? Že o tom nic nevím..."

„Někdo mu pozabíjel kohouty. Chápeš to, úplně všechny kohouty, zakroutil jim krkem, chudinkám malejm." A Hagrid se vysmrká do obrovského, zoufale špinavého kapesníku.

Malvína div nevezme druhou o zem. On brečí kvůli kohoutům? Kvůli kohoutům, které by beztak časem snědli k obědu? Tak to už je vážně příliš!

„Víš co, pro dnešek končíme. Beztak tu marníme čas, když jsi myšlenkami u té své drůbeže."

***

Z doučování odchází vyčerpaná jako obvykle. Ještě, že v poslední době alespoň lépe spí. Což patrně souvisí s tím, že každý večer pije koňskou dávku Bezesného lektvaru. Bez něj už by si netroufla vlézt do postele. Její sen o Tomovi, který se změní v nestvůru a následně ji zabije, se jí tenkrát zdál třikrát po sobě. Čtvrté opakování už nehodlala riskovat, a tak se vloupala do Křiklanových soukromých zásob a připravila si lék. Náročný lektvar, ale účinný. Konečně měla klid.

Nicméně téma sny ji tak docela neopustilo. Stále ho probírají v jasnovidectví a ona má nepříjemný pocit, jako by ji profesorka Nostradamová pozorovala víc než kdy dřív. Jako by čekala, že za ní přeci jen přijde, že se přeci jen svěří. Čeká marně. Neexistuje síla, která by Malvínu donutila o tomhle mluvit.

Dnes ji ještě čeká práce v knihovně. Úkol na zmiňované jasnovidectví. Napsat pojednání na téma Sny Strážců. Nakrčí čelo. Nikdy o ničem takovém neslyšela. Trvá dlouho, velmi dlouho, než najde knihu, která Sny Strážců vůbec zmiňuje. Proč vlastně Nostradamová chce, aby se podobným tématem zabývali, když je zcela zjevně okrajové a naprosto nepodstatné? Nalistuje příslušnou stránku v knize a...

Sny Strážců: noční vidění někdy označovaná jako zvláštní a poměrně neobvyklý typ snů prorockých. Jejich existence však není spolehlivě doložena a podle mnohých autorů patří pouze do světa legend. Dle řečených bájí by se mělo jednat o vidění, jejichž úkolem je varovat před nějakým, obvykle mimořádně závažným, nebezpečím, které ohrožuje celou komunitu či region. Sny Strážců se údajně zdají jedinci k tomuto předurčenému, přičemž jde povětšinou o osoby, které jinak nemají žádné jasnovidné schopnosti. Varování se vždy týká pouze jediné hrozby, na rozdíl od běžných snů prorockých, které předvídají různé události. Sny Strážců jsou rovněž pozoruhodné tím, že často přicházejí mnoho let před dotyčnou hrozbou, obvykle se objevují již v dětství. Úkolem toho, jemuž se zdají, má pak být předání varovného poselství.

Ta Riddleova holkaDonde viven las historias. Descúbrelo ahora