"A proč mu říkají Karma?"
"Protože...když mu uděláš něco špatného, vrátí ti to."
➳ ➳ ➳ ➳ ➳ ➳ ➳ ➳ ➳ ➳ ➳ ➳ ➳ ➳
Ladies and Gentlemans...vítám vás u tohoto úžasného příběhu (◕‿◕✿)
Příběhu plného nečekaných zvratů , rozbitých věcí a možná i Yoongiho bol...
„Yoongi! Proč jste s Hoseokem chyběli ve stejný den?"
Ty děcka musej mít teda nudný život, když řeší takové sračky. Tento týpek byl už třetí, kdo se dnes ptal.
Ignoroval jsem ho a pokračoval v cestě k mé lavici. Byl jsem ovšem zastaven nějakým vysokým klukem, který se postavil přímo přede mě. No, asi nebyl až tak vysoký, mě se s mojí výškou zdají vysocí všichni.
To teď ale nebylo důležité. Ten kluk se mi opovážil zastoupit cestu!
„Ahoj." Zamával na mě. Snažil jsem se ho důkladněji prohlédnout, bránila mi v tom ale jeho rouška a klobouk, neviděl jsem mu do ksichtu a to mě trochu sralo. Viděl jsem jen jeho tmavě hnědé vlasy.
Nějakej divnej, chodit takto oblíkanej do školy.
„Um, čau? Kdo jseš?" Šel jsem rovnou k věci.
„O tom si promluvíme později. Teď půjdeš se mnou."
Než jsem stihl něco namítnout, chytil mě za ruku a táhl pryč ze třídy...a ze školy. Nakonec jsme skončili u zadní části školy, kam si občas studenti chodili zakouřit.
K mému neštěstí tu ale zrovna nikdo nebyl.
„Vysvětlení, hned!" Vyštěkl ten kluk.
„Jsi normální? Jaké vysvětlení?! Kdo vůbec jsi?"
Nespletl si mě ten týpek s někým? Takovýho psychouše já neznám.
„Ty a Hoseok." Že by mě Hobi nějakého tajného ctitele?
„Nemám ti co říct."
„Hm...hraješ si na hlupáka?"
„Ne, já-„
Než jsem stihl odpovědět, byl jsem hozen proti zdi. Hned na to jsem ucítil ostrou bolest v zádech. Au.
Ten týpek se nezdá, nečekal bych, že bude tak silný.
„Co máš kurva za problém?" Zařval jsem na něj.
„Můj problém? Ty jseš můj problém! A randěním s Hoseokiem jsi to udělal ještě horším." Tak ten je teda hodně mimo.
Jak můžu být jeho problém, když mě určitě ani nezná.
„První ze všeho, on není tvůj." Zakřičel jsem.
„A čí teda?"
„Je můj." A dělit se rozhodně nebudu.
„Tvůj, hm? Aish, kdy se to naučíš?"
„Naučím co? Tady se není co učit, ty debile!" I přes to, že jsem mu neviděl do očí, mohl jsem cítit jeho propalující pohled...divné. Potom se temně usmál.
Následoval kopanec do břicha, který mě skoro dostal na kolena. Poté rána do obličeje.
Tím mě pěkně nasral, můj obličej nikdo ničit nebude.
Pěstí jsem zamířil k jeho čelisti, dal jsem do toho co nejvíce síly...a zásah!
Jeho ruka hned zamířila k poraněné části. Jakoby nemohl uvěřit tomu, že jsem ho praštil. Zmetek jeden.
Vzhlédl ke mně a potom si šáhl do kapsy.
„Udělal jsi chybu, prcku." Zasyčel.
No to určitě, ty vocásku.
Sledoval jsem jeho ruku, jak z kapsy vyndává jakýsi předmět. A pak mi došlo...že v ruce drží pistoli!
Jak ji do té kapsy narval, to šlo mimo mé myšlení.
Začal ji pomalu zvedat.
Kdo si do háje do školy nosí pistoli?
„Hej klídek, nemusíme spěchat. Můžeme se nějak dohodnout, ne? K tomu přece nepotřebujeme zbraň."
Vím, že jsem zněl jak nějakej strašpytel, ale když proti vám stojí někdo hodně nasranej se zbraní v ruce, tak je zcela přirozené se bát. A vsadím se, že ten týpek není psychicky v pořádku, takže mu může kdykoliv rupnout v bedně.
„Hm, nemyslím si, že potřebujeme dohodu. Vzhledem k tomu, že já už své plány mám." Aha, takže on už ví, kam zakope mou mrtvolu a jak se zbaví důkazů. To je velice uklidňující.
„Je čas, abys pocítil to, co jsem cítil já. Ale trošku jinak."
Zase mluvil úplně z cesty.
„Ale já-„
„Radši bys měl jít. A to rychle, než se rozmyslím."
To nemusel víckrát opakovat. Rychle jsem se rozběhl zpátky do školy. Dokonce jsem se zadýchal, to se mi už dlouho nestalo. Lepší, než tam zůstávat a zahrávat si s tou zbraní a jejím pošahaným majitelem.
Doběhl jsem do třídy, sedl jsem si na své obvyklé místo a začal si chystat věci na hodinu.
„Hej Yoongi, jak je?" Zeptal se veselým hlasem Hoseok.
Ani se neptej, kámo.
„Pohoda." Řekl jsem monoténě.
„Co se děje?" Otočil jsem se a pohlédl na něj.
„Říkám ti, že jsem v pohodě-" Uchopil můj obličej do dlaní a trošku jím pootočil.
„Do háje Yoongi, co se stalo? Zranil tě někdo? Řekni kdo, půjdu ho zmlátit-„
„Ne, ne. Jen jsem na cestě sem spadl." Přímo na pěst toho týpka, ale to je vedlejší.
„Aha, takže ty, když padáš, tak před sebe nestrkáš ruce? To jako brzdíš obličejem? A za druhé, pád by ti nevytvořil takovou modřinu."
„Modřinu?"
„Yoongi, řekni mi pravdu. Jsem tu pro tebe, dobře?" Uklidňoval Hoseok.
„Jen jsem se s někým nepohodnul, nic vážného."
„Hm, dobře. Věřím ti. Možná tě má starost obtěžuje, ale já jen chci, aby ses nedostal do nějakých sraček.
Pozdě Hoseoku, pozdě.
*ding*
Zpráva od neznámý
Neznámý: Víš, že se karma může rozšířit, že?
➳ ➳ ➳ ➳ ➳ ➳ ➳ ➳ ➳ ➳ ➳ ➳ ➳ ➳
Po dlouhé době zase kapitola ヽ(' ∇' )ノ
Mohla vyjít už před obědem, ale má kreativita mě v tu chvíli opustila a tak jsem se k tomu dokopala až večer. Jinak za to, že kapitola vyšla dneska a ne později, můžete poděkovat čtenářce @viktoruv_majetek ✿◕ ‿ ◕✿
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ten pocit, když hledání a vybírání meme trvá skoro déle, než psaní kapitoly (⊙ヮ⊙)
