Never leave you [ j.jk + k.th + m.yg + p.jm ]

Last Chapter

Hnedovlasý chlapec se procházel ulicí Tokya. Šel jako vždy tou samou ulicí. Věděl že tam bude chlapec který se mu líbí. Vždycky sedí na stejné lavičce a čte knihu.
Chlapec s tváří Taehyunga si sedl vedle blonďatého chlapce v černé košily.
"Co to čteš " zeptal se nesměle. Mladší se lekl a tváře mu zčervenaly " The Legendary Moonlight Sculptor " zašeptal a sklopil zrak. " Víš, vidím tě tady každý den " hnědovlásek si rukama projel vlasy a přesunul se blíž k blondákovi " moc se mi líbíš " řekl směrem k němu. Blonďák ještě se ještě víc začervenal a zavřel knihu " Jsem Jimin, Park Jimin " vykoktal a podíval se druhému chlapci do oči. Jako by ty oči ani na ten božský obličej nepatřily. Byly tak kouzelné a uhrančivé zároveň že bylo těžké se od nich odtrhnout " Konečně Jimine, konečně spolu mluvíme. Představoval jsem si to tak dlouho " Brunet se zasmál a zvedl se z lavičky " když mi teď dovolíš pozvat tě na oběd, řeknu ti taky svoje jméno " zvtipkoval a natáhl k Jiminovi ruku " jak ti mužů věřit " přimhouřil oči a sjel si pro něj neznámého chlapce pohledem " budeš muset " Brunet se nedal odbýt a natáhl svou ruku ještě blíž Jiminovi " No dobře " Blonďák pomalu natáhl k brunetovi ruku a zvedl se " Kam půjdeme " zeptal se Jimin a chtěl brunetovu ruku pustit. Bylo pro nej zvláštní být s někým koho zná pár minut i když mu přišlo jako kdyby bruneta znal od jak živa. Ten dotyk mu přišel tak povědomí. Nebyl vůbec cizí. Proto si to rozmyslem a jejich ruce nechal spojené. " Půjdeme do mé oblíbené restaurace, je to tam moc pěkné " brunet se lehce usmál. Jimin se mu opravdu líbil už delší dobu. Teď když s nim šel ulicí a povídal si sním, přál si aby to nikdy neskončilo. Povídali si spolu jako starý známí. " Tady to je " řekl brunet a otevřel Jiminovi dveře do malé restaurace. Sedli si ke stolu v rohu. Posadili se naproti sobě a dívali se jeden druhému do očí. " řekneš mi už svoje jméno " Jimin se na druhého chlapce podíval se štěnečím pohledem " Ah, tomuhle pohledu nemůžu odolat, ale první Jimine mi řekni jak to že žiješ tady v Tokyu " zeptal se chlapec a začal si číst v jídelníčku " Bydlím tady asi šest let, přestěhoval jsem se sem s tátou. Před tím jsme bydleli v Busanu ale máma tátu podvádela a já měl dvě možnosti. Zůstat s tou ženskou nebo odjet s tátou sem takže jsem nad tím ani nepřemýšlel " zakončil Jimin svoje vyprávění " Proč jsi nechtěl zůstat s mámou ?" Bruneta zajímalo všechno okolo Jimina. Jeho rodina, škola, kamarádi, všechno " Máma mě nikdy neměla ráda, nedokázal si totiž připustit že jsem gay a asi tam začala ta nenávist " Jimin si vzpomenul na to když se máme přiznal a slzy se mu nahrnuly do očí. Brunet si toho všiml a natáhl se přes stůl aby palcem mohl slzičky Jimina setřít " Neplakej Jiminie, jsem teď s tebou " brunet se zářivě usmál a tím zahnal všechny špatně myšlenky do kouta " Řekni mi prosím svoje jméno, nemůže mít rad někoho když nevím jak se jmenuje " přiznal Jimin a sklopil zrak " Ty mě máš rád ?" Zajásal brunet a přes stůl spojil jejich ruce " Jmenuju se Yoongi " zašeptal a podíval se Jiminovi do očí " Min Yoongi "
🖤🖤🖤🖤🖤