Byl tu první den v mé nové škole. Od doby co jsme se vrátili z táboru uběhl týden a od té doby jsem s Christopherem prohodila jen pár slov. Dařilo se mu mizet z domu a vracet se pozdě večer. "Lyro pospěš si! Chris tě dneska vezme do školy, protože musím zavést Minnie!" křikla na mě máma z chodby. Překvapeně jsem se podívala na svůj odraz v zrcadle. Nečekala jsem, že pojedu s Christopherem. Rychle jsem si vzala tašku z věcmi a vyšla z pokoje. Pokud s ním pojedu v autě, můžu si s ním promluvit.
Seběhla jsem schody a v rychlosti políbila Minnie do vlásků. Obula jsem si tenisky a vběhla do kuchyně, abych si vzala svačinu, kterou mi připravila máma. "Chris už je v autě." informovala mě.
"Dobře," přikývla jsem a rychle jí objala. "mám tě ráda!" houkla jsem, když jsem spěchala pryč z kuchyně. Vyšla jsem z domu a můj pohled padl na Christophorovo auto. Zhluboka jsem se nadechla a vydala se k němu. Otevřela jsem dveře spolujezdce a vlezla dovnitř. Tašku jsem si položila na klín a zapnula si pás. "Ahoj."
"Čau." odpověděl bez toho, aby se na mě podíval. Strčil klíčky do zapalování a nastartoval. Bez dalšího slova vyjel z příjezdové cesty a rozjel se ke škole. Nervozně jsem se skousla do rtu a přemýšlela nad tím, co bych mohla říct.
"Christophere můžeme si promluvit o tom, co se stalo na táboře?" zeptala jsem se. Chvíli to vypadalo, že mi ani neodpoví, ale nakonec se zhluboka nadechl.
"Není o čem mluvit," odpověděl. "jsme nevlastní sourozenci a tak to i zůstane. To co se stalo na táboře, byla chyba."
"Chceš mi říct, že to že jsem do tebe zamilovaná je chyba?" vydechla jsem nevěřícně. "Christophere kolikrát ti budu muset říct, že já Jaka nelíbala?"
"Můžeš si dělat, co chceš, Lyro," pokrčil rameny. "choď na rande s kým chceš, bav se s kým chceš, protože mě je to jedno." Dělala jsem vše proto, abych se před ním nerozbrečela.
"Zastav to auto." řekla jsem potichu.
"Cože?" nechápavě svraštil obočí.
"Zastav!" vykřikla jsem.
"Nemůžu ti zastavit, Lyro," namítl. "za chvíli začne škola a ty první den rozhodně nepřijdeš pozdě." i když jsem chtěla vystoupit a dostat se co nejdál od něho, věděla jsem, že má pravdu. Máma by nebyla nadšená, kdybych první den školy došla pozdě. Proto jsem se zabořila do sedadla a dál se Christopherovi nevěnovala. Chce na všechno zapomenout? Dobře.. má to mít.
"Lyro!" Emily mi vletěla do náruče. "Je mi líto, že jsem se neozvala, ale ještě jsme jeli k prarodičům.. ale teď mi řekni.. co říkáš na školu?"
"Jako každá," zasmála jsem se. "ale nejradši bych byla už doma."
"Co Chris?" zeptala se a pomalu jsme se vydali ven ze školy, protože pro dnešek už byl konec. Povzdychla jsem si a pokrčila rameny. "Pořád si to nenechal vysvětlit?"
"Prý na to zapomeneme.. jsme nevlastní sourozenci a tak to i zůstane." vysvětlila jsem. "A pokud to tak opravdu chce.."
"Hej," Emily se zastavila a já se na ní podívala. "opravdu si myslíš, že to tak chce? Je to tebe zamilovaný.. Zdá se mi, že se toho na táboře stalo víc než jen to, že ho dostala ta fotka, Lyro... Chris věděl, co k tobě Jake cítí.."
"Myslíš si, že mi něco tají?" zeptala jsem se a Emily přikývla. "Ale proč mi to nechce říct?"
"Třeba tě chrání," pokrčila rameny. "na to ti bohužel neodpovím, ale mám pocit, že v tom je něco víc.."
"Jak to mám, ale zjistit, když se mnou nechce mluvit?" povzdychla jsem si.
"Dej mu čas," poradila mi Emily. "zatím se věnuj škole a až přijde vhodný okamžik tak si toho všimneš.. a potom si s ním promluv."
"Dobře," přikývla jsem. "nechci o něho přijít, Emily."
"Nepřijdeš," pousmála se. "začni se chovat jako jeho nevlastní sestra a on zjistí, že udělal chybu."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
