"Lyra Coveyová ať se dostaví do ředitelny! Lyra Coveyová!" ozvalo se ze školního rozhlasu uprostřed hodiny. Cítila jsem na sobě pohled všech mých spolužáků. Podívala jsem se vedle sebe na Emily, která jen pokrčila rameny, ale nedokázala skrýt její pobavený úsměv.
"No tak běžte Lyro," pobídl mě učitel. "ať pan ředitel nečeká dlouho." pomalu jsem se zvedla ze svého místa a vyšla ze třídy. Chodba byla naprosto prázdná a tichá, takže jsem mohla slyšet tlukot mého srdce. Došla jsem se k ředitelně a zastavila se. Zhluboka jsem se nadechla a potom vešla dovnitř.
"Dobrý den, měla jsem přijít." usmála jsem se nervozně na sekretářku.
"Ano jistě," usmála se. "počkej chvilku." zvedla se od stolu a zmizela ve vedlejší místnosti.
"Jsi nějaká nervozní," ozvalo se za mnou a já se překvapeně otočila. "máš strach, že si něco udělala?"
"Christophere? Co to má být?" zašeptala jsem a podívala se na obrovskou kytici růží v jeho náruči.
"Myslela sis, že zapomenu na tvoje narozeniny?" ušklíbl se. "Georgie a pan Schuster mi trochu pomohli tě překvapit," pokračoval. "chtěl jsem ti popřát."
"To si mohl i po škole," připomněla jsem. Vzala jsem si od něho kytici. "jsou nádherné. Moc děkuji." objala jsem ho a krátce ho políbila.
"A to není vše," pohladil mě po tváři. "zítra je ředitelské volno-" když viděl jak jsem se na něho zamračila, zvedl na obranu ruce. "v tom už prsty nemám.. bude se tady něco opravovat nebo co- takže na dnešní večer ti uspořádám narozeninový večírek."
"Christophere-"
"Žádný takový," skočil mi do řeči. "večírek bude. Josh se na to už fakt těší. Navíc osmnáct ti je jen jednou." zazubil se. Hlasitě jsem si povzdychla a nakonec přikývla.
"Dobře- ale chci tam jen pár lidí."
Z pár lidí se stala skoro celá škola. Snažila jsem se někde schovat, ale vždycky mě někdo našel. Ale Christopher měl pravdu- osmnáct mi je jen jednou. Procházela jsem chodbou a od některých známých jsem si vyslechla blahopřání. S úsměvem jsem jim odpověděla a pokračovala v cestě.
"Tady jsi," někdo omotal ruce kolem mého pasu a políbil mě tvář. Cítila jsem pivo a kouř. Otočila jsem se čelem ke Christopherovi a usmála se. "kde jsi byla?"
"Potřebovala jsem chvilku o samotě," vysvětlila jsem. "je tu tolik lidí-"
"Prostě si všímej jen těch, které znáš dobře? Taky jsem nečekal, že Josh pozve tolik lidí.. navíc se to rozkřiklo a jsou tady i lidi z vedlejší střední." Christopher si se mnou propletl prsty. "Pojď- něco pro tebe mám."
"Christophere," povzdychla jsem si. "říkala jsem ti, že nic nechci."
"Co bych to byl za přítele, kdybych poslouchal svoji přítelkyni?" mrkl na mě přes rameno, když mě táhl za sebou mezi ostatními. Dovedl mě ven před dům, kde skoro nikdo nebyl. Nechápavě jsem se na něho podívala. "Chtěl jsem být někde, kde je ticho," vysvětlil. "a teď zavři oči." s povzdechem jsem ho poslechla. Cítila jsem jak pustil moji ruku. "Můžeš je otevřít." promluvil tichým hlasem.
Pomalu jsem otevřela oči a spatřila Christophera s malou krabičkou v ruce. "Ještě jednou všechno nejlepší, Lyro." podal mi krabičku a já ji zvědavě otevřela.
"Christophera," vydechla jsem. "to je nádherné." opatrně jsem z krabičky vytáhla medailonek ve tvaru srdce na kterém bylo vyřezané písmo C.
"Vím, že je to majetnický, ale chci aby všichni věděli, že jsi moje." vysvětlil a potom s úsměvem pokračoval. "navíc já už jsem pojištěn tetováním." potichu jsem se zasmála. "Ukaž, zapnu ti ho." vzal mi řetízek a já se otočila. Odhrnul mi vlasy a řetízek mi opatrně připnul. Pomalu jsem se k němu otočila.
"Děkuji."
"Za co?" nadzvedl obočí a já omotala ruce kolem jeho krku a stoupla si na špičky, takže jsme byli na stejné úrovni.
"Za všechno. Tohle jsou moje nejlepší narozeniny s klukem, kterého opravdu neskutečně miluji." vysvětlila jsem. Christopher mi věnoval jeden ze svých úsměvů a konečně mě políbil.
"Omluvte mě, že vás ruším," ozval se něčí hlas a já překvapeně uskočila od Christophera a podívala se na jeho otce, který stál u svého auta zaparkované na kraji silnice. Mračil se- možná proto, že se mu nelíbilo co viděl, nebo proto, že tady nechtěl být. "mohl bych s tebou mluvit Lyro?" zmateně jsem se podívala na Christophera, který pozoroval Mickeyho.
"Můžeš ji to říct i přede mnou." pobídl ho a znovu si se mnou propletl prsty.
"Bude lepší, když si promluvíme v soukromí." ukázal na své auto. Potom na mě upřel svůj pohled, který byl až tak moc podobný tomu jaký měl Christopher. "Prosím Lyro."
"Dobře," přikývla jsem a Christopher se na mě překvapeně podíval. "budu hned zpátky.. klidně můžeš zůstat tady a sledovat to auto, dobře?" zašeptala jsem, aby to Mickey neslyšel. Potom jsem prsty přejela přes jeho tvář. "Miluju tě."
