15. kapitola

8 1 0
                                    

Tři černá terénní auta zaparkovala před muzeem. Ven vyskákala prapodivná skupinka lidí v černé kůži a Paris stále nemohla uvěřit, jak se mezi ně dostala.
Mathias jim právě rozdával úkoly, když Paris pohltit strach a velké pochyby o svém rozhodnutí. Věděla, že pokud z toho dnes vyvázne v pořádku, dá v nejbližší době výpověď. Přeci jen by musela vynaložit velké úsilí, aby o tom nepověděla někomu v práci. Její šéf by pro to asi neměl pochopení.
Celá skupinka maskovaných lidí vejde zadním vchodem pro údržbu. Paris nebyla zrovna nadšená, když jí Mathias řekl, aby si vzala kuklu. Jak to můžou zloději nosit dobrovolně? Vždyť má úplně slepené vlasy potem, jen co si ji nasadila. Doufala, že v muzeu bude nainstalovaná nepřetržitě klimatizující klimatizace. No, nejspíš asi nebude.
Chodby byli prázdné, žádné červené laserové paprsky jako ve filmech. Měla takové tušení, že někdo z Mathiasových goril se už postaral o hlídací kamery a jiná bezpečnostní opatření. Otevřel se jim naprosto jiný svět.
Přestože bylo šero, dokázala rozeznat rámy obrazů i obrysy soch. Tým se náhle jako na příkaz zastavil, dál postupovali jen Paris a Mathias. Zavedl ji do slabě osvětlené místností. Nevelké množství světla z pouličních lamp, které sem dopadalo skrze zamřížovaná okna rozzářilo tu nejohromnější sbírku šperků, kterou kdy Paris viděla.
„Vyber si,“ šeptl jí Mathias do ucha. Chytil jí kolem ramen a provedl jí celou blyštící se síní.
Parisin pohled padl na nádherné rubínové náušnice. „Tyhle, “ ukázala na krvavě rudý pár náušnic.
„Vem si je,“ pobídl ji Mathias.
Paris natáhla ruku a opatrně se dotkla šperku, nic se ale nestalo. Žádné poplašné alarmy, žádné sirény. Bylo to až podezřele divné.
„Neměla by tu být každou chvíli policie?“
„Ne, o to jsme se už postarali,“ zdělil jí to, jako by snad šlo o naprostou samozřejmost.
Najednou se ozval zvuk tříštícího se skla. Mathiasovi zmizel ze rtů úsměv.
„Ale ne. Musíme jít. Hned!“ naléhal.
Prudce ji chytil za ruku a táhl ji za sebou pryč. Snažila se vykroutit se z jeho stisku, ale nešlo to. Vláčel jí za sebou několika místnostmi, Paris už nemohla popadnout dech. Podlomily se jí nohy a poslední co si ještě pamatovala bylo, jak se sesunula na chladnou kamennou podlahu.

Stolen ringKde žijí příběhy. Začni objevovat