Heavy soul (M&M)

3♛

Právě čekám v jedné malé kavárně na Marcuse, který už má minimálně patnáct minut zpoždění. Nad tím si jen povzdechnu a usrknu z šálku kávy předemnou.

,,Omlouvám se, ale musel jsem si ještě něco zařídit." Omluvil se zdýchaný Marcus a hned si sedl přede mě. ,,Tak co jsi potřebovala?" Zeptal se mě, když si odložil věci vedle sebe.

,,Tak za prvé jsem si nevšimla, že bychom si začaly tykat." Začala jsem a on jenom protočil očima. ,,A za druhé mám toho docela dost."

,,Čeho zase?" Zatvářil se naprosto nechápavě.

,,Tvého chování k fanouškům. Já naprosto nechápu, jak můžeš být tak arogantní." Zasupěla jsem. On si ale v klidu prohlížel nabídku pití. ,,Posloucháš mě vůbec?" Zvýšila jsem trochu hlas.

,,Kde máte to vaše: ,Nevšimla jsem si, že bysme si začali tykat?" Zvedl na mě klidně pohled a provokativně se usmál. Nesedí tady ani pět minut a už z něj mám vzteky zrudlý obličej.

,,Dobrý den, co si dáte?" Stihla mě v mém vzteklém výlevu přerušit servírka. Spřahla jsem jí pohledem tak, že se mě musela leknout. ,,Mám snad ještě chvíli p-počkat?" Značně znervózněla.

,,V pořádku, já si dám cappuccino a tady moje kolegyně si dá čistou vodu, můžete jí do toho přidat i led, potřebuje trochu zchladit mysl." Usmál se na ní jak sluníčko a ona s přikývnutím odešla.

,,Bavíte se dobře?" Mračila jsem se na něj, až mě z toho bolely oční svaly.

,,Moc, mimochodem, jsem Marcus." Podal mi přes stůl ruku na znamení toho, že si chce vážně tykat. Chvíli jsem na ní jen tupě zírala, ale nakonec jsem ji přijala.

,,Lilian." Sdělila jsem mu své jméno, které už stejně znal, ale to víte, formality.

,,Takže o čem si chtěla mluvit?" Už se tentokrát vrátil k hlavní věci on. Byla jsem celkem ráda, že si ze mě přestal utahovat.

,,Jak už jsem řekla, nelíbí se mi tvé chování k fanouškům." Začala jsem znovu a tentokrát už klidněji.

,,Můžeš to chování konkretizovat?" Podložil si bradu rukama a díval se mi do očí.

,,Jak bych to jen popsala..? Arogantně? Povýšeně? Opravdu hnusně?" Na jeho odpověď jsem čekala déle, protože přišla servírka s naší, tedy spíše Marcusovou, objednávkou.

,,Víš.. Já mám svůj důvod, proč se k nim takto chovám." Řekl jednoduše a usrkl své kávy. Já jsem samozřejmě dostala jen objednanou vodu, tak jsem si nalila aspoň tu, jelikož kafe, co jsem si objednala předtím sama, už jsem stejně měla vypité.

,,Teď tě nechápu. Ti lidi ti snad něco udělali?" Snažila jsem se z něj něco dostat, ale on se jen zamračil.

,,Do toho ti nic není." Skoro na mě až zavrčel.

,,Ale jo, je. Jsem tvá manažerka a mám za úkol rozvíjet tvojí kariéru, jenže to jen tak nepůjde, když se budeš chovat takhle." Pokusila jsem se mu to vysvětlit.

,,Jenže já svojí kariéru nechci rozvíjet." Odfrkl si a já už byla naprosto zmatená. Co ten kluk teda po mně chce?

,,Tak proč s tím neskončíš úplně?"

,,Ty to nechápeš, já nemůžu." Zatnul pěsti a odvrátil ode mě pohled.

,,Tak se mnou zkus spolupracovat, ne? To je to tak těžký?" Zkoušela jsem se ho trochu navnadit, ale nevypadalo to, že by to nějak zabíralo.

,,Kdybys věděla.." Chtěl něco říct, ale na poslední chvíli se zarazil. ,,Víš ty co? Nech to být. Prostě mi dál zařizuj koncerty a takové věci, nic navíc nepotřebuju." Dopil poslední doušek, z kapsy vytáhl stovku, položil jí na stůl a bez dalšího slova odešel.

Nechápala jsem to. Nechápala jsem jeho. Ale pokud to jeho chování má důvod, tak se s tím bude dát pracovat. Musím jen přijít na to, jaký..

Hola!
Konečně další kapitolka
Doufám, že se vám líbila
😇😇
Já jsem se teď vrátila z Prahy, kde jsem měla perný víkend, ale stálo to za to
❤❤
Doufám, že jste si víkend taky užili
😊😊
A zítra pondělí!
Jeeeeeeeeej
😂😂
No nic, mějte se!
Lya❤