Dvě tváře - FANFIKCE Avengers

9. kapitola

O týden později

*Karen*

Do nové práce jsem nastoupila hned druhý den, fofr co? U té mé bývalé jsem dala hned výpověď, tákže jak jste jistě pochopili, už týden sedím v nové kanceláři. Nejsem žádný pyrotechnik, tak si vystačím s papírováním ohledně prodeje zbraní. S Tonym jsem se však ani jednou nepotkala, ne že bych o to nějak zbožně stála, ale když jsem měla čas, srovnat si všechno v hlavě, chtěla jsem se o těch vraždách dozvědět víc.

Po chvíli váhání bylo rozhodnuto: zavolám mu! Jeden háček to však mělo, kde mám sebrat jeho telefonní číslo?

Ležela jsem na posteli a přemýšlela, kde ho mám splašit - samozřejmě jsem tím myslela to číslo.

Natáhla jsem se po mobilu, ležícího na nočním stolku vedle postele a naťukala do vyhledávače Stark Industries, doufajíc, že tam alespoň něco najdu.

Už jsem se na to chtěla vykašlat, když jsem úplně na dolní liště našla Kontakty, v duchu jsem zajásala, ale moc dlouho mi to nevydrželo. Na Tonyho tam totiž nebylo ani jedno číslo.

"Bezva..." Odfrkla jsem si. Na druhou stranu jsem to ale chápala, spoustu lidí by toho tak mohlo zneužít. To je mazaný!

Odhodila jsem tedy mobil zpátky na postel a dál zírala do zdi.

Vyhoupla jsem se do sedu, až se mi z toho zamotala hlava a ještě než jsem se z toho vzpamatovala, už jsem se natahovala do šuplíku ve stolku.

Nabíječka, baterka, balíček kapesníků, obal od čokolády, žvýkačky, kuchyňský nůž... neptejte se mě, jak se to tam všechno dostalo, to v téhle situaci není vůbec podstatné!

Heuréka! Popadla jsem zmačkaný papírek s Happyho číslem.

Plán číslo dvě: zavolat Happymu a poprosit ho o Tonyho číslo. Jak geniální!

Natáhla jsem se znovu pro mobil, ale v tom mi ten blbej lísteček vypadl z ruky.

"Do pr..." Nedořekla jsem a zarazila se nad upuštěným kusem papíru. To jako vážně? Zvedla jsem ho a zírala na druhou stranu onoho papíru, kde bylo napsáno právě Tonyho číslo.

"Happy, já tě zbožňuju!" Vypískla jsem možná až moc nadšeně a už jsem do mobilu zadávala řadu čísel. V duchu jsem jen doufala, že si ze mě jen neudělal srandu a že si číslo jen nevymyslel, to už jsem ho ale vytáčela, tak za pokus nic nedám.

"Kdo je?" Ozval se hlas na druhém konci, který jsem hned poznala.

"Ghoulová... ehm Karen."

"A kde ty jsi sebrala moje číslo?" Zněl trochu udiveně, ale zároveň pobaveně.

"To teď neřeš, chtěla jsem se s tebou domluvit..."

"Hm, takže kde se sejdeme? Nějaká nóbl restaurace nebo ve vile?"

"Hele, kdo říká, že se s tebou chci sejít!" Zasmála jsem se.

"Já, takže?"

"No fajn, beru tu restauraci, tam ti alespoň můžu udělat ostudu." Ušklíbla jsem se, i když jsem sama dobře věděla, že můj výraz nevidí, ale co!

"Asi tě zklamu, ale tak když si se z minula neponaučila... žádný lidi tam nebudou."

"Hm škoda." Řekla jsem na oko zklamaně.

"Tak dneska v sedm, přijedu pro tebe."

"Dneska?! No... no dobře, počkat, ty víš, kde bydlím?" Zarazila jsem se.

"Jasně že to vím, jak bych ti jinak poslal tu nabídku."

"Uhm, no jasný, tak teda v sedm."

"U tebe." Skončil rozhovor Tony.

Jen tak pro zajímavost, sedm je za dvě hodiny, ale to už se snad připravit stačím. Jo jasně že stačím a ještě se při tom kouknu na nějaký film!

520 slov