Dvě tváře - FANFIKCE Avengers

28. kapitola

*Karen*

Stasy jsem zavolala, že pojedu pryč a nevím na jak dlouho, ani nevyzvídala, za což jsem jí byla vděčná.

Po ne moc vydatném obědě jsem se šla upravit a připravit se na setkání? Popravdě jsem z toho neměla úplně dobrý pocit, vždyť jsem ani nevěděla, kam pojedu a na jak dlouho. Radši jsem si na odreagování zapnula televizi a bezmyšlenkovitě přepínala programy, na jednom z kanálu jsem se však zastavila. Cože? Zprávy zrovna v tuhle dobu? Trochu divné... Dál už jsem to ale neřešila, zaujal mě spíše obsah.

Vykradení malého krámku v Glendale a zavraždění prodavače, zatím nebylo zjištěno, zda byla některá z věcí odcizena, policie stále pátrá.

A to tu máme další cože? Vražda se přeci odehrála před několika měsíci, tak proč je v televizi teď?! Byla sice pravda, že na televizi jsem se za tu dobu nepodívala ani jednou, ale tohle jsem vážně nechápala a navíc to byla opravdu velká a podezřelá náhoda.

Tútúúút

Ozvalo se zvenčí, sáhla jsem po mobilu, který ukazoval přesně jednu hodinu. Bleskurychle jsem vypla televizi a už vycházela ze dveří.

U chodníku stálo černé auto značky, kterou jsem neznala, nejistě jsem se k němu rozešla a nastoupila si na zadní sedadlo doufajíc, že jsem si nespletla auto a taky, jestli si ze mě někdo náhodou neudělal jen prdel. A to by byla pěkně blbá sranda! Také jsem začala mít pochybnosti, do čeho jsem se to zase navezla, ale na to jsem měla myslet dřív!

Rozhlédla jsem se po prostoru auta, bylo poměrně velké s tmavými skly, přes které nebylo ovšem vidět ani ven, až na okna u řidiče a spolujezdce, přední část byla od zadní také ohraničena, ale nyní přes ni bylo vidět. Za volantem seděl nějaký muž s nakrátko střiženými tmavšími vlasy a slunečními brýlemi, jakmile jsem nastoupila, trochu ke mně natočil hlavu.

"Karen Ghoulová?" Promluvil hlubokým hlasem.

"Ano a?" Takticky jsem se ho zeptala na jméno.

"Agent Coulson." Neunikl mi jeho letmý úsměv, dál se ale tvářil nepřístupně.

"Smím vědět, kam jedeme?" Zeptala jsem se chvíli po tom, co jsme vyjeli.

"Bohužel, to je přísně tajné, to je taky důvod těch tmavých skel."

"Jasně, blbá otázka." Ušklíbla jsem se, ale já se prostě zeptat musela.

Jeli jsme dlouho a já se začínala vážně nudit, proč jsme neletěli třeba vrtulníkem? Vzpomněla jsem si, když jsme byli s Tonym v New Yorku. Trochu jsem posmutněla, ale ihned jsem ten pocit zahnala. Ale jasně, asi by bylo docela nápadné, kdyby před domem jen tak zaparkoval vrtulník a čekal, až si milostivá sousedka před zraky všech z bytovek nastoupí dovnitř a odletí si kdoví kam.

Ale představa to nebyla špatná!

Agent Coulson mi jako správný gentleman otevřel zadní dveře, abych mohla vystoupit, vlastně už jsem si na takový komfort začala docela zvykat. Mohla jsem si teď řidiče pořádně prohlédnout, byl to vysoký muž v nejlepších letech s hnědými vlasy a až na neutrální výraz působil celkem přívětivě. Usmála jsem se na něj místo poděkování, načež jen lehce pokývl hlavou.

Před námi se rozprostřela velká budova, připomínající spíš velkou krabici od bot. Jo, přesně takhle mi to připadalo... Neuniklo mi ani velké logo Avengers, teda jenom A, ale chápeme se... Vlastně mi teď dost vrtalo hlavou, co, proč a jak? Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že S.H.I.E.L.D. bude mít s Avengers nejspíš něco společného. Agentka Hillová, agent Coulson, takže jsou to tajní agenti, že mi to nedocvaklo dřív! Měla jsem však čím dál tím víc otázek.