I CANT BREATHE. || LUKE HEMMINGS [CZ]

Chapter 9

"20 tisíc?!" Vyjekla jsem.

"Pštt." Prudce mi přiložil prst k ústám.

Byl tak blízko.

Chvilku jsme  na sebe civěli ale do toho se rozrazily dveře.

Okamžitě jsme se skryli pod kuchyňskou linku. 

Šly slyšet kroky, které se pomalu zbližovaly. 

Cítila jsem lukův dech. Šel cítit strachem.

Nevěděla jsem co mám dělat. Bála jsem se co bude dál.

A tak jsem opatrně chytila Luka za ruku a pak ji stiskla.

Trochu se mi ulevilo, že v tom nejsem sama. Uvědomila jsem si že mě dokáže ochránit a já jeho.

Najednou zazvonil telefon. 

S Lukem jsme se na sebe otočili. Naše to být nemohli vzhledem k tomu že nám je nejspíš ukradli.

"Kurva a to zrovna teď?!" Zanadával si ten neznámej chlap. Rychle odkráčel a zabouchl za sebou dveře.

Spadl mi kámen ze srdce. Vidím že i mému společníkovi, se kterým se mimochodem pořád držím za ruku.

Potom co nám nám to došlo tak jsme se hned pustili a zvedli ze země.

"Jsi v pořádku?" Zeptal se.

"Já jo a co ty?" Prohlídla jsem si ho od hlavy až k patě.

"No nic. Musíme odsud vypadnout." Šel se podívat ke dveřím.

"Ale hele, to by mě nenapadlo." Šla jsem za ním.

"Jsou zamčený." Řekl Luke ale i tak zkusil otevřít ještě jednou.

"Cože?" 

"No co jsme mohli čekat, když nás tu drží že?" 

"Ty jsi jako king šel ke dveřím a myslel jsi, že si asi napohodu odejdeme a necháme jim tu dopis na rozloučenou." Achjo stejně jsem tu nejspíš na dobrý nápady já.

Donesla jsem z jídelny židli a položila do prostřed chodby.

"Co to děláš?" Zeptal se udiveně.

"Narozdíl od tebe nás odsud dostávám." Hodila jsem po něm ironickej úsměv. Teda měl být ironickej. Ale mně se líbí když mi ho oplatí, ať je jakejkoliv.

"Tím, že si stoupneš na židli?" Sledoval mě.

"Koukej. Tamto je ventilační šachta. Taková malá kovová-

"Jo chápu, chytrá holka" řekl a přitom mě zezadu přidržel abych neupadla.

Tak jo, to jsem nečekala a stal se úplnej opak. Celej jeho dotek mě zelektrizoval a já sebou škubla až jsem dopadla na místo kde už židle nebyla. Přímo do Lukovi náruče. "Hh, hele, pozor." Úsmál se.

"Právě o to jsem se snažil abys nespadla." Smál se. 

"Nojo, já vím musela jsem..myslela jsem-

"Ehm to je jedno..Asi bych měla jít zpátky nahoru...jo.."

"Už tě radši nemám přidržovat nebo?" 

"Ale jo víš, já- a to už jsem cítila jeho ruce na mých bocích. 

Pousmála jsem se a snažila se otevřít nějak tu šachtu.

"Potřebuješ tam pomoct?"

"Ne, v pohodě." 

"Už to skoro- zabouchala jsem do ní ještě párkrát loktem- je." Bezva. 

"Hotovo?" Zeptal se luke a přitom mě pustil. 

"..jo!" Řekla jsem štastně.

"Ty seš dokonalá chci říct super!"  

"Ta polez!" Musíme se odtud co nejdřív dostat, už i tak jsme tady byli dlouho a měli jsme štěstí." Podala jsem mu ruku. 

"A co teď?" Porozhlídl se kolem.

"Nevím, prostě jdeme."

Šli jsme dlouho teda spíš plazili jsme se dlouho a ani nevěděli kam. 

"Jsi si jistá, že nás nikdo neslyší?" Otočil se na mě.

"To už je asi jedno prostě lez." Popohnala jsem ho. 

"Ale je tady dost vedro." Začala jsem kašlat.

"Spíš uplně nedýchatelno." Přiložil si tričko k puse.

"Zakašlala jsem znovu." 

"Nepálí tě oči?" Trochu zamrkal.

"To teda." 

"Luku?!"

________________________________________________________

Tak tady je dalsi:) Mozna trochu kratsi ale je psan na tabletu tak me omluvte:)