Vánoce jsou na draka (Larry) //adventní kalendář// ✔️

❄️Dvanáctý❄️

Louis

Po příjezdu zpět na chatu Harry zjistil, že pokud si budeme chtít zatopit v krbu, musíme dojít pro dřevo, takže vzal kluky a Shawna, který se až moc horlivě nabízel, a šli do lesíku za chatou.

Všichni ostatní se usídlili v obýváku a já tak měl na chvíli čas zase jen pro sebe.
Šel jsem do naší koupelny, do vody přidal pěnu do koupele a pak se ponořil do horké vody. Moje svaly ztuhlé z venkovní zimy se začaly pomalu rozehřívat a uvolňovat.
Tuhle dovolenou nám byl čert dlužen. Kdybychom zůstali doma, museli bychom sice skousnout rodinné Vánoce, ale aspoň bychom byli aspoň do Vánoc sami.

„Lásko, můžu dál?“ Ozval se za dveřmi Harryho hlas a já musel s úsměvem přetočit oči. Vždy se ptal, ptal se i když věděl, že moje odpověď bude stejně kladná.
„Musím odpovídat?“ Cvakla klika a náhle mi ledové prsty začaly masírovat ramena a krk, načež jsem reagoval tichým vzdychnutím.
„Harry, dole jsou-“ chtěl jsem protestovat, když mě líbal na krku.
„Nejsou, všichni byli tak nadšení ze saní a koní, že když jsem jim navrhl, ať ještě jedou se Shawnem na okružní jízdu okolo jezera, takže momentálně jsme sami.“
„Tak na co čekáš? Proboha máme možná půl hodiny a ty ještě zdržuješ?“ Okamžitě jsem se vyloženě vrhnul na jeho rty a zcela ignorujíc fakt, že on je oblečený, ho strhl k sobě.

❄️❄️❄️

„Kluci! Jsme zpátky! Holky, zůstaňte tady, já se po nich podívám,“ zaslechl jsem zezdola mámin hlas. Harry zrovna zjišťoval, jak vypadají oční víčka zevnitř, takže jsem na sebe natáhl jeho tričko a spodní prádlo a šel dolů.
„Už jste zpátky! Harry tak trochu usnul, takže prosím holky buďte potichu.“
„Jak se tak na tebe koukám, taky by se ti hodilo trochu víc času na- eh, oblečení?“ Zasmála se Lottie a já si prohlédl svoje řekněme dost sporé oblečení a zčervenal.

„Klídek, bratře, my jsme rády, že jste si užili a že v noci to nebudeme muset poslouchat,“ přidala se Fizzy a to už zaslechla máma.
„Felicite, nevidíš, že svého bratra přivádíš do rozpaků?“ Osopila se na ni máma, ale já jen mávl rukou. Byl jsem na tyhle poznámky zvyklý a mé sestry mě jimi pravidelně zásobovaly už od doby, kdy jsem se celé rodině svěřil se svou orientací.

Jejich první reakce byli k nezaplacení. Máma se rozbrečela a objala mě, Mark řekl, že to tušil a sestry... No, ty řekly, že s nimi aspoň můžu drbat kluky a chodit na nákupy, když jsem v podstatě holka se zvonečkem. Bylo opravdu dobře, že babička si zapomněla naslouchátko.

Další moment, který já osobně považuji za legendární byl, když jsem na rodinnou oslavu pozval Harryho, aby se s ním konečně všichni seznámili.
Lottiina první věta totiž zněla, cituji: „Moc mě těší, Harry. Jsem ráda, že konečně poznávám nabíječe mého bratříčka,“ myslel jsem, že Harry omdlí. A podobné situace se nám ani nadále nevyhýbali.

„Louisi, já jsem asi usn- oh, vy už jste zpátky?“ Objevil se za mnou zívající Harry a vše by bylo v pořádku, kdyby se naučil vzít na sebe aspoň boxerky.