Vánoce jsou na draka (Larry) //adventní kalendář// ✔️

❄️Osmnáctý❄️

Louis

Harry se na mě chvíli nehnutě díval, pak se přesunul vedle mně a políbil mě. Líbal mě dlouho a tak jako by to bylo naposledy až jsme oba lapali po dechu. Emoce, které mi tím polibkem vyjádřil, mě zasáhli jako Thórovo kladivo. V jediném polibku byl namíchaný koktejl smutku, chaosu, zlosti na život, který nemohl být nespravedlivější, ale nad tím vším převažovala obrovská vlna lásky, jenž mi vehnala do očí slzy.

„Miluju tě a nechci o tebe přijít, myslel jsem, že spolu budeme navždy,“ rozplakal jsem se.
„Ššš, Lou, nic není jisté, doktor ti přece řekl, že to nemusí nutně být rakovina, takže jsou i jiné možnosti a já tu budu s tebou,“ pevně mě objal a pomáhal mi nerozsypat se na kousíčky.
„Pokud je to rakovina budu plešatý a budu mít bolesti.“
„Na vzhledu mi nezáleží a já ti pomůžu nad tím vyhrát, ale musíš mi věřit.“
„Věřím.“

❄️❄️❄️

„Lou!“ moji sourozenci se vyhrnuli z chaty a kdyby nevěděli, že jsem ještě slabý, asi by na mě skočili.
„Nikdy bych nevěřil, že se na vás budu tolik těšit,“ všechny jsem je objímal a zase se usmíval. Kritické pro mě byly noci. Budil jsem se a nedařilo se mi znovu usnout, nemohl jsem spát v klidu a zdaly se mi noční můry, tehdy si Harry lehl ke mně a uklidňoval mě, dokud jsem neusnul. Doktor slíbil, že výsledky budou mít do Vánoc, takže jsem měl naději, že je prožiji už v klidu.

„A my jsme vzduch, či co?“ Vtáhla mě do objetí i máma a Mark mě ti po zádech. Následně mě objali i Harryho rodiče a Zayn a Liam. Niall chvíli na to seběhl schody a snad by mi i skočil do náruče, kdybych nebyl šokovaný Shawnem, který šel ze schodů s ním a pak si ho majetnicky chytil okolo pasu.
Niall si toho všiml a trochu stydlivě a nervózně se usmál.
„Vy jste nějak rychlí, se mi zdá,“ rýpnul jsem si.
„Lásce neporučíš, jinak jsem moc rád, že jsi v pořádku.“

V televizi dávali jako každý rok před Vánoci Sám doma a tak, ač to všichni několikrát viděli, byl program na další dvě hodiny jasný.
S Harrym jsme seděli vedle sebe a já si spokojeně položil hlavu na jeho rameno. Obývák byl provoněný vůní jehličí a celkově voněl jako domov. Na chvíli mi bylo dobře a žádný stres neexistoval. Myslím, že Harryho rameno mi najednou přišlo, jako nejpohodlnější polštář a nebýt dvojčat, která se začínala nudit, usnul bych. Ale tomu by se Harry jistě nedivil.

„Lou, ty spíš?“ Zašeptal Harry do ticha, když všichni očekávali návrat Kevinovi matky na scénu.
„Možná,“ kníkl jsem a trochu se protáhl.
„A nechceš si teda jít lehnout nahoru?“
„No, jestli půjdeš se mnou...“ dal jsem mu pusu na tvář, zvedl se a odešel.
Spaní bylo to poslední, na co jsem teď myslel. Jestli mám umřít, tak si zbývající čas musím užít naplno.
„A teď mě miluj tak, jako by to bylo naposledy,“ povalil jsem Harryho na postel na sebe.