Vánoce jsou na draka (Larry) //adventní kalendář// ✔️

❄️Dvacátý první❄️

Harry

„Nechcete se jít projít k jezeru?" Konečně po tolika letech jsem se rozhodl postavit svoji noční můře a jít znovu k jezeru, které se mi tenkrát stalo málem osudným.
„Proč ne? Mohla by to být hezká procházka a my s vámi předtím nebyli,“ podpořil mě Loui a sladce se  usmál.

Za chvíli jsme všichni vycházeli z chaty směr jezero. Tohle bylo snad poprvé, co Louisovo oblékání zabralo krátkou dobu. Začínal jsem ho podezřívat, že mu přestává záležet na vzhledu, ale ptát se na takovou věc, by mi nepřišlo správné.
„Můžeme?“ Zářil jako sluníčko a člověk by v tu chvíli ani neřekl, že má na srdci takovou tíhu.
„Určitě,“ usmál jsem se zpátky a berouc ho za ruku překročil práh.

❄️❄️❄️

„Necítím nohy!“ Louis se vyčerpaně svalil na pohovku a s úlevou natáhl nohy. Já se musel jen smát.
„Nesměj se, tohle je vážná věc! Myslím, že mi brzo upadne dolní polovina těla!“
Přestal jsem se smát.
„Svět bez mého zadku není moc vtipný, že?“ Kupodivu se teď smál on mně.

Do obýváku vešla Jay s Fizzy.
„Kluci, přestaňte s teoriema o světě bez Louisova zadku a radši nám pojďte pomoct s pečením,“ zasmála se Fizz.
„No, jestli se nebojíte, že podpálím kuchyň, tak klidně,“ pokrčil jsem rameny a vzpomínka na první večeři s Louim u mně doma se mi vynořila v hlavě, jako by nic.

„Dobře, v sedm. Moc se těším, pa,“ položil jsem telefon, ve kterém zrovna dozněl Louisův hlas.
Chodili jsme spolu asi týden a já ho pozval k sobě na večeři. Přiznám se, že moje úmysly s ním nebyly tak nevinné, jak se mohlo z pouhého pozvání na večeři zdát, ale věděl jsem, že je zatím moc brzo.

Ovšem, když mi na večeři kývnul, Gemma se hned zajímala, co teda uvařím. Nápad, že objednám pizzu a budu předstírat, že jsem ji připravil já, okamžitě zavrhla a řekla, že jestli mu budu lhát, tak mě vykastruje.
Takže jsem nakonec skončil tři hodiny před Louiho příchodem v kuchyni s kuchařkou v ruce a přemýšlel, co uvařit nejroztomilejšímu klukovi na světě.

Zvolil jsem špagety. Na tom se přece nedá nic zkazit. Chyba lávky. Špagety se přilepily k hrnci, čímž ho nadobro zbavily funkčnosti a rajčatová omáčka chutnala jako rajská ze školní jídelny.
Přítel na telefonu v podobě Gemmy mi byl k ničemu, jelikož doma nezbylo nic použitelného. A tehdy se domem rozlehl osudný zvuk zvonku u dveří.

„Ahoj, Harry. Co to je za… zvláštní vůni?“ Co mám říct?
„Eh, no víš, Lou, mně se stala taková nehoda a tak trochu jsem nám zničil večeři, teda to, co měla být večeře,“ povzdechl jsem si, ale on se jen usmál.
„Harry, hlupáčku, já jsem nadšený, že ses aspoň snažil uvařit. Jiní by jen objednali pizzu a vydávali ji za svou,“ začal se smát, ale přestal, když uviděl můj výraz.
„To byl původní plán, že?“
„Sestra mi to zakázala.“ Zachichotal se.

„Tak hrozné jako naše první večeře to jistě nebude.“ Mrknul.
„Ale ta žampionová pizza ti chutnala!“
„To nemůžu popřít.“