Můj sen (M&M ff)

Oslík Karlík a první setkání

Pak jsem se šla osprchovat a šla jsem spát...

Ráno jsem se probudila jako první a proto jsem se rozhodla, že zůstanu v posteli. Nemám přeci za potřebí, někoho vzbudit.

Asi o 1 hodinu později jsem zjistila, že je vzhůru i Karolína. Pak jsem slyšela i taťkovy kroky a proto jsem pozdravila Káju a šla jsem do kuchyně. Taťku jsem tu nezahlédla a na WC se svítilo. No jo, ten tam bude zase tak půl hodiny. Prolétlo mi hlavou. Taťka si na WC vždy bere telefon s sebou a proto tam je tak dlouho.

Při snídani jsem byla na insta (ano, telefon jsem si vzala s sebou) a jen jsem se tak dívala a lajkovala fotky.

Najednou mi někdo na napsal na insta do directu. Byl to někdo cizí.

*Naše konverzace*

On: Ahojky krásko.

Já: Kdo jsi a co po mě chceš? Btw nenazývej mě tak. Nedělá mi problém si zjistit kde bydlíš.

On: A copak mi uděláš, kočičko.

Já: Vykastruju tě a pak tě zabiju.

On: Ale oni zavřou tvoje rodiče, lásko.

Já: Tak za 1. přestan mi vymýslet ty přeslazený přezdívky. Za 2. ne, nezavřeli, protože bych spáchala sebevraždu a nikdo by se nic nedověděl a za 3. takový slaďárny si nech na ostatní holky. Já nejsem ten typ holky, který když dá kluk takovou přeslazenou přezdívku, tak mu začne psát taky nějaký slaďárny. Jestli mi chceš řikat přezdívkou, tak jsem Rebelka. Btw říkají mi tak všichni. (Až na tebe, ty přeslazenej osle.)

Přeslazený osel: Chceš vědět co chci?

Já: Ano, přeslazenej osle.

Přeslazený osel: Chci po tobě fotku.

Já: Jakou?

Přeslazený osel: Tvoji.

Já: Ok.
(Věděla jsem, jakou fotku myslel, ale tak proč nedělat blbou, že XD?)

Přeslazený osel: Nádherná😍. Nešlo by ale něco odvážnějšího😘?

Já: Hah, to jsi uhodl. Nešlo. A přestaň mi posílat ty smajlíky se srdíčkama.

Přeslazený osel: Kočička se zlobí❤...

Já: ,,Kočička" tě vykastruje ty přeslazenej osle!

*Konec konverzace*

Pak už jsem si ho jen blokla.

Nyní jsem už měla dávno dojedeno a šla jsem zpět do pokoje.

Dost jsem se nudila a proto jsem se šla zeptat rodičů, jestli nemůžu jít ven. ,,Mohla bych jít prosím ven?" Taťka se podíval na mamku a ta jen klidně odpověděla. ,,Dobrá, ale žádný hlouposti." ,,Mami, nejsem malý dítě." ,,Právě proto." ,,Žádný blbosti, chápu." Odvětila jsem otočila se a šla jsem si vzít mobil a peněženku. Pak jsem otevřela dveře a taťka se hbitě zeptal. ,,A kde vůbec budeš?" ,,Nevím, budu se někde procházet. Zatím čau." Lehce jsem zabouchla dveře a vzala si boty.

Sešla jsem schody a otevřela dveře od našeho vchodu. Vzala jsem si do ruky mobil, sluchátka a pustila jsem si písničku (viz média👆).

Šla jsem směr... počkat, až moc předbíhám. Časem se to dozvíte...

Šla jsem dolu z kopce na kterém byl náš panelový dům (neboli panelák).

Jelikož je tam fotbalové hřiště, myslela jsem, že bych tam byla třeba 1 hodinu. Jenže byl trénink. Tak jsem si tam sedla na houpačku a dívala jsem se, jak jim to jde.

Najednou letěl míč přímo na mě. Já ho v pohodě chytla, postavila jsem se, dala ho na zem a kopla do něho. Letěl celkem vysoko a pak přilétl přímo k trenérovi.

Wtf? Fotbal jsem nikdy nehrála, tak jak to mohlo být tak vypočítaný? Ptala jsem se sama sebe. Pak jsem si zase sedla a hleděla na ně, jako by se nic nestalo.

Pak si ten trenér zavolal nějakýho pěknýho kluka k sobě, něco mu řekl a ten týpek šel mým směrem. Nebudou po mě chtít, abych hrála fotbal, že ne?

Tak jsem se rozešla směr branka (ale branka ven z hřiště, ne fotbalová😂). On zrychlil krok a já taky. On se ke mě rozeběhl a já běžela pryč.

Kupodivu jsem byla o malinko rychlejší, takže jsem běžela před ním. To jsem ale netušila, že on zrychlí.

Chytil mi zápěstí a já jsem se na něho otočila. ,,Co po mě chceš?" Zeptala jsem se poměrně milým hlasem. ,,Chci tebe, krásko." Přeslazenej osel? On je ten pěknej týpek co hraje fotbal? No potěš koště... Na to zapomeň! Chtěla jsem říct, ale něco mě napadlo. ,,A kvůli tomu tě poslal trenér? Jo a neříkej mi tak, nebo podstoupíš nedobrovolnou kastraci." Tu druhou část poslední věty jsem řekla trochu posměšně. Dělala jsem, že se mu nemohu vytrhnout -přitom bych se mu vytrhla úplně jednoduše- a on na to naletěl. Chtěla jsem ho vykastrovat, protože si to zasloužil. On jen řekl. ,,Kampak krásko?" Já už jen chytla záchvat smíchu -hranej záchvat smíchu- a pak jsem se na něho podívala. On se na mě díval nechápavě a opět mi tím nahrál do karet. Teď jsem ho jen kopla -no, vy víte kam- a pak jsem běžela za trenérem. Kterej po mě vyslal toho vola. Nebo spíš osla😂.

Nyní jsem u branky (vchodové) a jdu k trenérovi. On jen zapíská, všichni přestanou hrát a já si tam jdu jak pán k trenérovi. Why not😂.

,,Kde jsi nechala Karla?" ,,Ten osel se jmenuje Karel? Je vykastrovanej." ,,Jak jsi ho nazvala?" Zeptal se pobaveně nějakej další fotbalista. ,,Říkám mu přeslazenej osel, ale odteď to je přeslazenej Karel."

Všichni se podívali za mě a ztichli. Mě to bylo jasný. Oslík Karlík je tady. Ani jsem se neotáčela a popoběhla jsem stranou. On se na mě nachápavě a zároveň vražedně koukal. No, tomu se nedá říct koukal. On na mě doslova čuměl😂.

,,Rebelka je vždy připravena k boji." Řekla jsem mu,,Nebo na kastraci." Dodala jsem a stále mi zůstal poker face. Ostatní se tam jen smáli, ale pak jim asi došlo komu se smáli a všichni ztichli. On za mnou jen došel. ,,Lásko, ze mě si nikdo dělat srandu nebude, je ti to jasný?" Zeptal se klidným hlasem. ,,Hele, tak za prvý- už asi po miliontý ti říkám, že na mě ty přeslazený přezdívky neplatěj a, že nejsem ta holka, co by se hned nechala sbalit. Za druhý- moje přezdívka je Rebelka. Říkají mi tak všichni a za třetí- jedna kastrace ti byla málo? Jestli ne, tak se mi neser do života!" Větu- ,,Jestli ne, ..." jsem mu řekla zvýšeným hlasem.

Pak jsem šla domů a za sebou jsem uslyšela kroky. Rozeběhla jsem se a i když jsem běžela do kopce, nedělalo mi to problém. ,,Počkej!" Zvolal mě trochu známý hlas a já se otočila. Za mnou stál...

Poslušně hlásím konec kapitoly😂! Doufám, že se líbila. Nevím kdy vyjde další, ale asi budou vycházet po týdnu, protože to jinak nestíhám. Děkuji za pochopení😇❤.