Můj sen (M&M ff)

Jeden proti druhému

Za mnou stál... Nevím kdo, ale jeho hlas, mi přijde povědomej... jakoby... z písničky? To fakt? Není to ten Marcus nebo Martinus nebo jak se jmenujou? Znám je díky mým ujetým sestrám.

,,No potěš koště." Řekla jsem si pro sebe. ,,A já si myslel, že jsi další uječená fanynka. Ani nevíš jak se mi ulevilo." Řekl pro změnu on. ,,Kdo jsi?" Zeptala jsem se. ,,Ty mě neznáš?" Zeptal se a nevěřícně se na mě podíval. ,,Možná jsem něco slyšela od sester. Ty jsi ten Marcus nebo Martinus, nebo jak se jmenujete?" On se sladce usmál a mě to přišlo celkem... hezký. Počkat, co?! Nejsem měkota! Vzpomněla jsem si na moje průsery atd. a zase jsem se vzpamatovala a tak hezký mi to nepřišlo.

,,Proč jsi šel za mnou?" On se zarazil a chvíli něvěděl co říct. Po chvíli z něj něco přece jen vypadlo. ,,Chtěl jsem tě varovat. On ti Karel nedá pokoj, dokud nebudeš jeho." ,,Takže do konce života, je mi to jasný. Tyhle úchyláky znám, mam jich plnou třídu." On se na mě zděšeně podíval. ,,Do který třídy chodíš?" ,,Co tě to zajímá?" ,,On má přijít jako novej žák do 7.B." ,,Děláš si ze mě srandu?!" ,,Ne." ,,Dík, čau." ,,Počkej!" ,,Co je zas?!" ,,Chceš teda vědět kdo jsem?" ,,Jo, ale dělej." ,,Jmenuju se Marcus Gunnarsen a můj bratr je Martinus. Můžu si s tebou udělat selfie?" Rly? ,,Jo, proč ne."

Udělali jsme si teda selfie. A on se zeptal. ,,Nemám tě představit svému bratrovi?" ,,No, ... on je tam Karel a..." ,,Neboj, nic ti neudělá." ,,Takže kámoši?" Zeptala jsem se. ,,Ne." Odpověděl. ,,Okay, není problém." Řekla jsem a šla o pár kroků vedle. ,,Nej kámoši?. ,,Možná... jop." ,,Ou kej."

Hned jak jsme vešli brankou dovnitř (na fotbalové hřistě), všiml si nás Karel. Zapískal. Nevím sice co čekal, ale my si s Marcusem povídali o mém psaní s Karlem a.k.a. Přeslazeným oslem (😂).

Zapískal znovu a my se začali smát, jak kdybychom si vyprávěli extra vtipnou storku. Pak k nám jen přišel. Odstrčil Marcuse a já se na něho podívala pohledem Rly? Why?

On si mě chtěl vzít do náruče, ale já jsem šla Marcusovi pomoct se zvednou. Karel ho totiž odstrčil stylem- Marcus spadl na zem a málem si rozrazil hlavu.

Marcus stál na nohách a já stála vedle něho. Karlova fekální otázka (#kopíruju_toma 😂)- ,,Vy spolu něco máte?" ,,Ne, ale brzo budeme mít hrob!" Vyjela jsem na něho. On se jen zaraženě podíval a pak propaloval Marcuse pohledem.

Šla jsem si na houpačku sednout.

,,Kotě, můžu.." Chtěl se zeptat Karel. ,,Ne!" Křikla jsem po něm, aniž by dořekl větu. Marcus roztáhl ruce na znamení objetí. Já k němu přišla, objala jsem ho a rozbrečela se.

Pak mě někdo zatáhl za vlasy. Netušim kdo to byl, ale byl Marcusovi hrozně podobnej. Žeby ten jeho bratr? Pak na mě Neznámý Pako začalo křičet. ,,Ještě jednou se ho dotkneš a je po tobě, je ti to jasný?!" ,,Doufám, že jsi spokojenej Marcusi." Chtěla jsem odejít, ale přiletěla další rána a já spadla k zemi. Zase řev. ,,Takhle s ním mluvit nebudeš, ty couro!"

Pak jsem se jen zvedla a pomalu šla domů. Dívala jsem se na zem a brečela.

*Pohled Marcuse*

Šla si na houpačku sednout. Najednou se jí Karel chtěl na něco zeptat ,,Kotě můžu...",ale nedopověděl to, protože po něm křikla ,,Ne!". Viděl jsem, že s ní není něco v pohodě, tak jsem roztáhl ruce ve znamení objetí. Ona ke mě přisla a objala mě. Pak jsem slyšel jen její vzlyky a poznal jsem, že pláče.

Ani jsem si toho nevšiml, ale přisel k nám Martinus. Zatáhl ji za vlasy a ona se skácela k zemi.

Pak na ni můj bratr začal křičet. ,,Ještě jednou se ho dotkneš a je po tobě, je ti to jasný?!" Ona se postavila a řekla. ,,Doufám, že jsi spokojenej Marcusi."

Chtěla odejít, ale on ji udeřil a ona zase spadla. Zase zakřičel. ,,Takhle s ním mluvit nebudeš, ty couro!" Chtěl jsem tomu zabránit, ale místo toho jsem se rozbrečel. Ona se zvedla, hleděla na zem a zřejmě stále brečela. Odešla..

Já jsem měl takovej vztek. ,,Co si jí to udělal?!" Vyjel jsem po mém bratrovi. ,,Myslíš tý couře?" Odpověděl klidným hlasem. ,,Ne, myslím mojí nejlepší kamarádce!" ,,A to je jako kdo?" ,,Ta, kterou jsi zmlátil za to, že tady kvůli panu Oslovi alias Karlovi potřebovala obejmout a rozbrečela se! Martinusi, nejsi můj bratr!"

Poslední větu jsem zakřičel na celou vesnici a jelikož tam byli i kluci kteří to celé pozorovali, tak to slyšeli moc dobře.

Rozhodl jsem se za ní doběhnout, protože byla teprve v polovině kopce. A tak jsem se prostě rozeběhl za ní.

*Pohled Rebeky*

Byla jsem asi v polovině kopce a najednou jsem slyšela Marcusův hlas. ,,Martinusi, nejsi můj bratr!" Slyšela to snad celá vesnice. Já se tam chvilku dívala. Viděla jsem, jak někdo beží pryč z hřiště a pak jsem ho viděla, že běžel mým směrem. A je po mě. Zase ten zk*rvenej Martinus. Beztak za mnou běží kvůli jejich hádce. Nešla jsem dál. Jen jsem se zahleděla do země, protože bych mu stejně neutekla. Přecijen je to fotbalista.

Už byl u mně. ,,Nech mě, prosím." On mě jen vzal do náruče a já jsem se na něho nechtěla podívat. Ani jsem nechtěla vědět kam mě nese. Proto jsem měla zavřené oči a brečela jsem. ,,Prosím, neubližuj mi. Jestli chceš, Marcusovi zmizím ze života, jen mě teď nech a neubližuj mu, prosím." Martinus neodpovídal. Takže mě chce zabít nebo what? Ok, proč ne...

Rozbrečela jsem se víc. ,,Rebeko, se mnou jsi v bezpečí a kdyby ti Martinus chtěl ublížit nebo ublížil, řekni mi to, ano?" ,,Marcusi?" ,,Ano?" Objala jsem ho. Myslela jsem si, že to byl Martinus. ,,Bála jsem se, že jsi Mar..." ,,Nevyslovuj to jméno. On nás chce rozdělit." ,,Ale co když budu někde sama, on na mě zpoza křoví vyskočí a pak mě zabije, nebo něco takovýho? Marcusi já mam strach."

,,To já taky, ale já mám 2 druhy." ,,A jaký?" ,,Že se mu povede nás rozdělit a, že jsem se do tebe zamiloval." Tím pádem mam taky 2." ,,Jaký?" ,,To samý jako ty." Jen jsem ho objala a on mě taky.

Pak mě někdo zase zatáhl za vlasy. A je po mě! Nesměla jsem se ho dotknout! Ale co, nejsem přeci měkota. Jsem Rebelka! Pak jsem se ho jen dost nasraně zeptala. ,,Můžeš mi říct, co to kurva děláš?!" Jenže jsem to asi dělat neměla. Dostala jsem pěkný dělo alias pěstí do tváře a zase spadla. Pak si na mě obkročmo sedl a začal mě různě mlátit atd.

Najednou jsem cítila, jak ho asi někdo dal pryč. ,,Nech ji bejt!" Slyšela jsem známý dívčí hlas. Pak jsem si to uvědomila. ,,Anet?" ,,Rebeko." ,,Anet nebreč, to bude dobrý, nic se mi nestalo." Pak jsem viděla, jak ji Martinus ubližuje. ,,Nech ji! Klidně mlať mě, ale ostatní nech! Prosím!" Řekla jsem to z posledních sil co mi zbyly.

Najednou jen vzlyky, pak černo...

Konec kapitoly! Doufám, že se líbila. Čusík😂.