Vlčí zátoka

Kapitola 3

Zjizvené prsty sevřely kliku. Dveře se bez protestů otevřely a Eaton Mitchell pokynul své vnučce, aby vstoupila dovnitř. Amber tak udělala. Slyšela, jak ji následuje. Zarazila se, když si všimla, že dvě stěny jejího pokoje jsou téměř prosklené. Těžce polkla. Tak tady toho moc nenaspím. Amber vždycky nesnášela tmu. Byla strašpytel. Maminka jí často ujišťovala, že se nemá za co stydět. Že se každý něčeho bojí. Když však před chvílí stála tváří v tvář své rodině, nepřišlo jí to tak. Jako kdyby každý jeden z nich zažil hrůzy, po jejichž pokoření se strachu zbavil. Všichni se zdáli tak... Chladní. Eaton postrčil kufr do pokoje. "Pošlu sem Kitty s Ninou. Pomůžou ti vybalit." Amber důrazně zavrtěla hlavou. "Díky, to zvládnu," oznámila jistě. "Určitě?" ujišťoval se muž. "Určitě," potvrdila. Ani jednou se po něm neohlédla. Když se za ním zavřely dveře, předběhla přes pokoj a pohotově zamkla. Nestála o nezvané návštěvy. Stáhla si teplý svetr a rozhlédla se po pokoji.

Vymalováno zde bylo v krémové, velice světlonké barvě. Veškerý nábytek byl v kombinaci bílé a stříbrné. Vše do sebe perfektně zapadalo. Na postel odhodila svetr a konečně se zula, aby nepošlapala béžový chlupatý koberec kolem postele. Vzala kozačky do ruky a zamířila k jedněm ze třech dveří, jež se zde nacházely. O těch prvních věděla, že vedou na chodbu. Ty druhé vedly do koupelny a třetí do šatníku, v němž byl kromě hromady krabic i prostorný botník. Mitchellovi na ničem nešetřili. Její pokoj byl moderně a možná až příliš luxusně vybaven. Byla zvyklá na pohodlí, ale tohle bylo moc i na ní. Uklidila boty a vrátila se do pokoje. I zde se nacházelo několik krabic. Většina z nich byla označena nápisem Dekorace. Jedna z nich, ta nejmenší, nesla štítek, při jehož přečtení se Amber zastesklo. Otevřela tedy krabici a prsty přejela po fotografiích rodičů a přátel. Jednu po druhé vyskládala na rohový stůl, jež stál v rohu prosklených stěn. Z příruční tašky vytáhla notebook, jež bez váhání zapnula. S povzdechem se natáhla po další krabici. Hodlala prázdnou knihovničku naplnit svými poklady.

Vybalování by jí šlo snáze, kdyby tu chtěla zůstat. Už teď toužila po návratu domů. Tohle místo bylo cizí. Stejně jako lidé, jejichž hlasy se sídlem ozývaly. Po hodině se Amber vyčerpaně složila na zem u okna. V tureckém sedu se bokem opírala o okno. Z kapsy džín vytáhla mobilní telefon. Čtyři nepřijaté hovory. No jistě. Zapomněla zavolat Grace. Vytočila číslo své kamarádky a počkala, než jí to vezme. "U vás je možná noc, ale u nás odpoledne!" ozvala se poněkud nabroušeně dívka, jež už netrpělivě očekávala novinky. "Noc ještě není, ale tma je tu šílená." "Co bys chtěla," uchechta se Grace. "Je tam zima." "A jaká!" vyjekla Amber. "Upřímně... Bylo mi chladno ve svetru a zimní bundě. Co budu nosit, až začne vážně zima?" zeptala se hystericky. "Vždyť není ani začátek listopadu!" Z telefonu se ozval smích. "Mezi našemi zimními bundami a těmi jejich, bude určitě rozdíl, Am. My tu nemáme takové mrazy jako oni," poučovala kamarádku, jako kdyby to nevěděla. "Jasně, chápu," odfrkla si Amber. "Budu ve městě muset objevit nějaký krámek," povzdychla si. Na ukazováček volné ruky si namotávala pramen vlasů, jež se jí uvolnil z culíku. "Určitě ti poradí jedna z tvých sestřenic." Jako na povel se ozvalo lomcování klikou. "Hej!" vyjekl vysoký hlas zpoza dveří. Klika ještě několikrát prudce klesla a opět vyletěle, než to dotyčná vzdala. "Myslíš jednu z těch, co nedokáže pochopit, že jsou dveře zamčené?" pronesla poněkud nešťastně Amber. "Ty ses před nima zamkla?" Grace vyprskla smíchy. "Já zírám!" zasmála se a brunetka s ní. "Kolik máš vůbec sestřenic? Nikdy si o nich pořádně nemluvila," vyčetla jí. "Jestli to nebude tím, že je neznám," ušklíbla se Amber. "Každopádně tři," pak se zarazila. "Vlastně ne. Čtyři," opravila se. "Ale tu nejmladší jsem nikdy neviděla. Ani nevím, jak se jmenuje. Děda odříznul strýce hned, jak mu Alton oznámil, že se bude ženit. Neschvaloval jeho výběr partnerky. Aspoň tak to říkal táta." "Páni," hvízdla obdivně Grace. "Pamatuješ si všechna jména?" zajímalo ji. "Jak se to vezme... Sourozence dědy ani babičky neznám. Ani jejich děti. Každopádně mám dojem, že nějaká jejich část je právě dole," povzdychla si, když se ozvala zaklepání na dveře.

Vytáhla se na nohy a pohotově se rozloučila s Grace. Pak odemkla a otevřela dveře. Stál v nich Eaton s mladíkem, jež mohl být přibližně stejně starý, jako Am. "Drahoušku, pamatuješ si Doriana?" zeptal se jí dědeček. Dívka přikývla. "Výborně. Nabídl se, že můžeš do školy zatím jezdit s ním. Až budeš plnoletá a uděláš řidičské zkoušky, dostaneš samozřejmě vlastní auto." Přesně to Amber čekala. K čemu ona tak potřebovala auto? Maximálně, aby mohla utéct odsud... Na znamení souhlasu kývla hlavou. "Takže tě vyzvednu v pondělí v sedm. Ani o minutu dýl!" varoval jí bratranec, se kterým mluvila maximálně jako malá. Ani se nezmohla na odpověď. Dorian zmizel z dohledu. "Pojďme si dát něco k jídlu," vybídl svou vnučku Eathan. Ta jej tiše a odevzdaně následovala. Připravila se na hluk a pištění, ale žádné se nekonalo. V kuchyni byli sami.