Přátelé 2

449 24 9
                                    

Toby mě doprovodil do pokoje, cestou jsme si trochu povídali a myslím si, že z nás budou docela dobří přátelé.

Když jsme došli k mím dveřím, bylo na nich vyryto:"Ještě se uvidíme. "
Myslím že Toby čekal že mě to vyděsí, ale já jen pokročilá rameny.
Usmála jsem se na něj.
Já:"ještě jednou děkuju Toby."
Podle jeho pohledu jsem usoudila že se také usmívá.
Otočil se k odchodu, ale pak se zarazil.
Toby:" A j-jak se vla-vlastně jmenuje-ješ?"
Otočil se ke mě.
Já:"Jsem Adia."
Jen na mě kývl a odešel.

Zašla jsem do pokoje, na posteli seděla Cate a sledovala mě s vyděšeným pohledem.
Já:"Ahoj Cate."
Cate:"To byl Toby?!?"
Já:"um.. Jo."
Cate:"Áá teď chci slyšet všechno co se stalo!"
Zapištěla na mě rozrušeným a zaujatý hlasem.
Já se jen usmála a popsala jí jak jsem utekla od jednoho vraha k druhému, na důkaz toho jsem se pochlubila krvavý flekem co zanechala Tobyho sekera na mích kalhotech. A pokusila se ho vyčistit, samozřejmě to ani trochu nepomohlo.
Vzdychla jsem si, převlékla se do pižama a jelikož jsem měla ještě hodinu než jsem měla vstát lehla jsem si a kupodivu usla.

Probudil mě až zvuk budíku, Cate byla dávno vzhůru a připravená do školy.
Přivítala mě slovy dobré ráno, ale já odvětila jen zavrčením.
Zasmála se a já se jako zombie belhala do koupelny, ten včerejší běh mě pěkně zničil.

V koupelně při čištění zubů jsem nejspíše opět usla a když jsem se probudila Cate byla prič a mě zbývaly 2 minuty do snídaně. Popadla jsem první oblečení co jsem měla poruce, oblékla se a vyběhla ze dveří.

Stihla jsem to jen tak tak, vzala si tác s jídlem a šla směrem ke stolu kde seděla Cate, ale všimla jsem si že je plný a Cate se směje spolu s nějakými holkami. Povzdechla jsem si a rozhodla se sednout si jinam ale všude bylo obsazeno, podívala jsem se zpět k Cate a všimla si že jedna z těch holek tam sedí a už u sebe ani nemá tác s jídlem.

Pokročila jsem si pro sebe rameny a šla k ní.
Já:"Ahoj um.. Vidím že už nejíš tak, nemohla bych si sem sednout, jinde není místo?
Ona:" Ne.. Jako asi vidíš že si povídáme ne? "
Opět jsem pokročil rameny, poodstoupila a jednou nohou jí potrhla židli, takže spadla na zem a polila se pitím které držela v ruce.

Zapištěla a utekla se asi převléct.
Usmála jsem se, zvedla židli a sedla si.
Pustila jsem se do jídla, všichni byli zricha a opět jsem slyšela jen Jeffův smích.

Konec! Tohle bylo jen pokračování předešlé části

-CreepyXenary

Creepypasta High Donde viven las historias. Descúbrelo ahora