Deník neoblíbeného dvojčete

2.června- No konečně !

Ve škole je to už pohoda známky se u pomalu uzavírají a tak nemusím dávat pozor. Po včerejšku se s Isle vážně bavit nebudu . Dneska ráno jsem jí poslala normálně do prdele. I když jink sprostě nemluvím , v tuhle chvíli mi to přišlo ideání. 

Olivera jsem dneska neviděla , ale asi bych udělala to samé. Za pár dní se odjíždí na školu v přirodě. Napadlo mně jak se tomu vyhnu. Budu dělat že jsem nemocná. Instantní zvratky . Tak tom říkám já. Je to horká míchanice vloček, rozinek, vajíčka a všeho nechutného , aby to vypadalo jako zvratky . No a pak si to hodíte na peřinu a je to. 

Magie mi dala pokoj. Určitě jen na chvilku. Chodí totiž s Jackem a tak nemá čas mně šikanovat. A to že chodi s Jackem znamená , že jsou u nás doma každý den. Když nejsou rodiče doma valí se po sobě, cucají se a tak ruzně co většinou zamilované páry dělají. No vidět to každý den je fakt hrůza. Ale nejhorší je , když jdou spolu do bazenu. Omylem jsm tam šla no a radši nechtějte vědět jak byli oblečeni ( spíš neoblečeni). Každý si domyslí sám ne ? 

Válím se tak po posteli , když slyším zvonek. No moc se mi stávat nechce , jenže Magie se někde váli po Jackovy  a tak musím jít já.  Otevřu dveře a tam stojí Oliver. Nenapadlo mně nic a tak jem mu chtěla zabouchnout před nosem , ale on ty dveře přidržel. "Mužu na chvilku?" "No to teda nevím." Po chvice přemlouvání jsem ho pustila do vnitř. Otočila jsem se čelem vzad a šla do svého pokoje. 

"Proč jsi odešla včera domů?" zeptal se. "No proč asi?!" "Mezi Isle a mnou nic není! Jak si to můžeš myslet." No konečně mu to došlo. Udělal krok ke mně. Ani papír by se mezi nás nevešel. " Mě se Isle nelíbí , to ty se mi líbíš." řekl a mně hrozně zrudly tváře tak jsem se pootočila do strany. Jeho ruka mně chytla za bradu a otočila zpátky. Podíval se mi do očí , tak hlubce , že jsem zrudla znova. Rukou mi sjel až a zadek Naskočila mi husina. Přitáhl si mně jetě blíž a políbil mně. Bylo to něco ... Panebože .... tak skvělý pocit. Ani nevím jak dlouho to trvalo , když se ode mně odtáhl , zakňourala jsem jako malé dítě. Ani nevím odkud se to ze mně vzalo. V tu chvíli mi bylo trapně. A to hrozně. Pohladil mně po zádech a propojil naše rty. Jen pár slov : Francouzáka umí dát neskutečně dobře. Co dobře? Úplně úžasně.  "Znamená to, že spolu chodíme?" zeptala jsem se. Políbil mně , taže to beru jako souhlas.