I am your nutcracker //ChanHun//

•°4°•

Dostal jsem slíbené vojsko, koně pro mě a Kapitána a... Přidali se i ti dva zvláštní vojáci, co nás před tím skoro nepustili přes bránu. Mohlo se tedy vyrazit přes most do čtvrté říše.
Já byl s Louskáčkem veprostřed, abychom byli chráněni jak zepředu, tak zezadu. A že to bylo třeba... Kolem nás totiž nebylo nic jiného, než hnijící stromy co sotva stály. Nikdo nevěděl, odkud se myši mohou vynořit.
Až překvapivě v pořádku jsme došli až k velké bráně, co oficiálně vedla do středu říše zábavy. Padla mlha a vojsko zastavilo.
,,Co se děje? Proč se nejede dál?" Zakřičel jsem dopředu, ovšem odpověď se mi nedostala.
Sesedl jsem z koně a pevným krokem se vydal před své vojsko, abych si to zjistil osobně. Kapitán mě jako vždy následoval.
,,Jen trochu padla mlha... Pokračujeme." Zavelím a máchnu rukou, aby to zaznamenali i ti úplně vzadu.
Už trochu opatrnějším krokem jsem se rozešel vpřed a prošel společně s Louskáčkem bránou.
Přes mlhu jsem toho moc neviděl, ale vypadalo to tu strašidelně. Zrezlé atrakce co vrzaly ve větru, sem tam obličej děsivě vypadajícího klauna a hlavně ticho... Děsivé, až mrazivé ticho.
Pomalu jsem se ohlédl za vojskem a pak pohledem sjel okolí. Už chápu, proč se zastavili, vypadalo to tu příšerně...
Udělal jsem jeden pomalý krok a najednou se ozval tichý zvuk, jako kdyby se propadla zem. Vyděšené nádechy vojáků mi akorát potvrdily, že se něco stalo.
Rychle jsem se otočil a při každém zopakování zvuku mi zmizel jeden voják pod zemí.
,,Na kolotoč, rychle!" Ozval se hluboký hlas Chanyeola a všichni, včetně mě, jsme se rozběhli na nedaleký kolotoč.
,,Vidíte něco?" Uslyšel jsem zase jiný hlas, patřící jednomu z vojáků.
Pohledem jsem vyhledal něco jako pojistky a zatáhl za páku, co zde byla. Kolotoč se začal postupně rozsvěcovat a my mohli aspoň něco vidět.
No raději bych v tu chvíli neviděl. Proti nám se rozeběhla obrovská myší armáda a zalezla pod kolotoč, který začal být nestabilní a kolébal se.
Automaticky jsme všichni vyskákali z kolotoče a začali utíkat před obrovským množstvím hlodavců.
Ne každému se to povedlo a mnoho mých vojáku skončilo podzemí... bohužel i včetně mě.
,,Sehune!" Křikl mé jméno známý hlas Louskáčka.
Na poslední chvíli mě chytil za ruku, když jsem padal do tunelu, jenž se mi z čistajasna objevil pod nohama. Měl jsem ale smůlu a má ruka z té jeho vyklouzla a já už se klouzal po vlhké hlíně někam do neznáma.
Nakonec mě to z tunelu vykoplo zpátky na povrch. Když jsem zvedl hlavu a zjistil, kde jsem, první, co mě zaujalo, byla velká... Paní? Její sukně byl stan pro cirkus a vršek byl opravdu jako tělo nějaké ženy.
Odhodlal jsem se vejít do stanu, kde mě čekalo nemilé překvapení a nejen jedno, ale dokonce dvě... Tři... Čtyři... Pět... Pět podivných klaunů kdysi poskládaných v sobě. Ten nejmenší vyskočil nakonec.
Vytasil jsem z pochvy u pasu dlouhou šavli na zastrašení, ale oni se jen zasmáli a začali se ke mně přibližovat. Celou dobu se smáli, až mi to nahánělo husí kůži.
Začali si se mnou pinkat, jelikož jejich břicha byla pružná a docela i měkká. Občas jsem nějak zastavil a snažil se bojovat, ale oni nešli ani zasáhnout.
Nakonec mě obklopili a začali kolem mě skákat a točit se u čehož se pohybovali. Ani jsem si to neuvědomil a skončil jsem na nějaké sedačce.
Jeden z klaunů mi zamával a se smíchem posunul páčkou. Ucítil jsem, jak se židle pohnula a začala se spirálovitě pozadu točit nahoru. Začal jsem se až bát, kam mě to veze.
Mé obavy nebyly naplněny. Když židle zastavila a já se zvedl, nebylo tu nic, co by mi ublížilo. Bylo zde jen piáno, schody nahoru a... Lustr, ze kterého visel klíč, co jsem hledal.
Nepřišlo mi to podezřelé a natáhl jsem k němu ruku. Najednou se ale ze schodů přiřítil muž.
,,Ale... Oh Sehun, už tě tu očekávám, chlapče." Zněl nepříjemně.
Byl střední podstavy v triku s roztrhlými rukávy, díky čemuž byly vidět jeho dost silné, ale hubené paže. Obličej měl popraskaný, až dokonce jeden kus tváře chyběl. Oblečený byl jako někdo, kdo vede cirkus, ale nejvýraznější byly jeho rezavé vlasy.
,,A ty musíš být JongDae... Přišel jsem si pro svůj klíč." Vypnu hruď a napřímím se.
Muž zatáhl za jakousi šňůrku a klíč mu spadl do dlaně.
,,Sehune... Nepotřebuješ ho, ale..."
,,Ano, potřebují!" Nenechal jsem ho domluvit.
,,Proč? Aby jsi zprovoznil přístroj na oživování hraček?"
,,Ano, přesně." Zamračil jsem se.
Dae se mezi tím ke mně přiblížil a donutil mě jít ke stěně, pokud se tomu tak dá říkat.
,,Netušíš, jaké následky to bude mít. Armáda všechno zničí."
,,Zničí tu tvou a země bude svobodná."
,,To ti řekli? Jsi tak naivní, že jim věříš... Kyung, že? Mohl jsem si to myslet." Zavrčí a udělá ke mně rychlý krok.
Na to já zareaguji rychlým krokem zpátky. Měl jsem už v hlavě tak nějak připravené pohyby, jak dostat klíč a jít tady odsud.
Nadechl jsem se, vrazil loktem do JongDaeho, sebral jsem mu klíč a rychle kolem něj proběhl a sedl si na židli. Na nic jsem nečekal a pohnul páčkou.
,,Ne! Sehune!" Zakřičel za mnou nepřítel, ale už bylo pozdě.
Cestou dolů jsem si všiml bojujícího Kapitána s klauny. Byl to docela i vtipný pohled. Pinkali si s ním stejně, jako před tím se mnou.
Když židle dopadla na zem, vykopl jsem vysoko nohy a odkopl jednoho z klaunů na druhého, co držel Kapitána, kterého to omylem také smetlo. Hned jsem vstal a běžel za ním. Pomohl jsme mu na nohy a začal utíkat pryč od stanu.
,,Dokázal jsem to, mám klíč." Hned jsem mu oznámil a běžel dál.
,,To je výborný!" Zaradoval se i on a věnoval mi zářivý úsměv.
Cestou lesem jsem stále slyšel hlas JongDaeho, jak volá mé jméno a opakuje, že se stane něco špatného, to jsem ale ignoroval.
Konec našeho běhu byl na kraji čtvrté říše. Nedaleko mostu byl vykouslý kus bez stromů a tak právě jsme zastavili.
Já si ihned sedl na kámen, co tu byl a vytáhl z kapsy vajíčko i klíč. S natěšením, že konečně uvidím, co je uvnitř, jsem vsunul klíč do dírky a pootočil jím. Vajíčko se uvolnilo a já ho pomalu otevřel. To, co bylo uvnitř mě ale zklamalo... Byla to jen hrací skříňka.
Hlasitě jsem zavrčel a vejce položil vedle sebe.
,,Děje se něco?" Obrátil se na mě Louskáček, který se do teď díval přes propast na palác.
,,Ano, děje! V tom vejci měly být odpovědi na mé otázky, ale není tam nic!" Rozkřikl jsem se.
,,Je tam hudba."
Na rozdíl ode mne byl Kapitán v klidu. Já byl rozčilený a zklamaný.
,,Jak mi asi hudba odpoví? Matka mi napsala, že vše, co potřebuji je uvnitř a jediné co jsme dostal byla hrací skříňka!"
,,Uklidněte se... Určitě to má vysvětlení... A vy na to přijdete, tohle nebude jen tak. Navíc je teď mnohem důležitější dostat ten klíč do paláce a zprovoznit přístroj." Zhluboka se mi podíval do očí.
,,Uhm.. Asi máš pravdu..." Vydechnu a pohled do očí mu věnují.
Zavřel jsem vajíčko a schoval ho společně s klíčem zpět do kapsy.
,,Říše čekají, až je někdo zachrání, tak pojďme." Řekne a rozejde se k páru koní, který sem nepozorovaně přišel.
,,Kapitáne? ... Děkuji ti." Jemně se usměji.
,,Prosím... Říkejte mi Chanyeol." Úsměv mi oplatí.
,,A ty mě tykej."
,,To je další rozkaz?"
,,Ano." Zasměji se a rozejdu se ke koním také.